Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


 

dcskolka 

MVDr. Markéta Grešíková google.com
621 alb 46 821 zobrazení 1 oblíbené album 7 fanoušků
Jsem soukromá veterinářka. S kolegyněmi provádíme v děčínské ordinaci na Teplické ulici preventivní i léčebnou činnost včetně chirurgie měkkých tkání a léčby alergií. Specializujeme se na prevenci a případně řešení problematického chování psů na výchovu štěňat v rodině. Školku pro štěňata provozujeme od roku 2008, nejprve společně s MVDr. Hanou Mejzlíkovou a nyní s asistentkou Markétou Pecharovou.

reklama

70 fotek, 2.1.2016, 156 zobrazení, přidat komentář
Sešlo se na 15 psů a o něco více lidí. Všichni statečně šlapali celou, asi 5km dlouhou trasu, jen v závěru se nejmladší účastník - roztomilé buldočí mimino - chvilku nesl. Až na drobný slovní incident s mysliveckou stráží vše proběhlo v klidu a v pohodě. Žádný pes nehonil srny ani jinou lesní zvěř. Není divu, lidí byla v lese přesila, kolem nás proběhlo psí spřežení, projelo několik cyklistů a konal se jakýsi závod dětí v doprovodu spřátelené psí smečky. Zvěř tedy cestu na podkově moudře přenechala člověčímu druhu a zpět přijde asi až po setmění. Bylo pod mrakem, ale sníh nám cestu pěkně prosvětlil. Ráda bych napsala, že psi byli v závěru příjemně unaveni, ale opak je pravdou, na louce u haly po návratu začali dovádět, jako by výlet byl teprve před nimi. Zato my jsme se šli spokojeně rozmrazit do teplých domovů. Přeji všem statečným, kteří dorazili, krásný nový rok a těm, kteří nemohli přijít, se to během roku pokusím vynahradit jarním setkáním.
51 fotek, 20.12.2015, 54 zobrazení, přidat komentář
Někteří psi ani nevnímají rachot petard a ohňostroj je pro ně jen radostná podívaná. Bohužel se najdou i jedinci, kteří po první ráně zalézají pod postel či do koupelny a třesou se po celou dobu rámusu. Kdyby petardy děsily psy jen na Silvestra, ještě by to šlo zvládnout, ale rachotí se už teď a ještě pár dní v novém roce. Pro citlivé jedince, a nemusí to být jen maličká společenská plemena, je těžké to zvládnout, nechtějí se venčit a jsou silně vystresovaní. Venku mohou propadnout panice a pokud se hluk přiblíží a petarda dopadne nedaleko, mohou přeskočit plot nebo se vytrhnou z vodítka a bezhlavě prchat. Nejeden pes na takovou situaci doplatil životem. Proto v kritickém období chodíme na procházky raději po ránu nebo dopoledne, kdy bouchalové ještě spí. Bázlivé jedince vodíme důsledně na vodítku a jdeme pokud možno mimo město. Na nejkritičtější období můžeme podat různé uklidňující léky od potravních doplňků pro lepší náladu a uklidňujících tabletek po sedativa, vedoucí ke spánku. Důležité je podávat léky brzy, v době, kdy je pes ještě relativně v pohodě. Na vyděšeného jedince už nezaberou, mohou mít zcela opačný účinek a pes pak nezvladatelně vyvádí. Nezapomeňte si je včas opatřit, na Silvestra už bude mít většina ordinací zavřeno. V každém případě by měl být bázlivý pes zavřen v domě, tam, kde se cítí nejbezpečněji a někdo by s ním měl v kritickou dobu být. Zatáhneme závěsy a pustíme nahlas rádio nebo televizi jako zvukovou kulisu. Nemá cenu pokoušet se je venčit kolem Silvestrovské půlnoci, to se prostě nevyčůrají. Raději vyběhněte před 20 hodinou, oni to do rána vydrží.
Zvýšená citlivost na rány je částečně vrozená, ale hodně se dá ovlivnit výchovou a výcvikem. Malé štěně nevnímá hluk do 5 týdne, rámus v té době mu vůbec nevadí a chovatel by v té době měl kolem štěňat přiměřeně bouchat a hlučet. Od 5. do 7. dýdne je velmi citlivé a děsí ho každá rána, proto by kolem měl být relativní klid. Později štěně akceptuje hluk, na který si jako malé navyklo. Majitelé by se svými psy neměli chodit na místa s velkou střelbou, hrané bitvy, ohňostroje a střelnice. Zdá se to samozřejmé, ale pokaždé tam někdo psa přivede a diví se, že mu to není milé. Pes se pak naučí hluku bát, i když strach vrozený nemá. Bázlivé psy naopak mírnému rámusu postupně vystavujeme. Nejlépe pustíme bouřku či zvuk ohňostroje na CD velmi potichu, tak aby zůstal klidný. Postupně hlasitost zesilujeme a dbáme, aby nikdy nevznikl u psa strach. Přitom cvičíme, krmíme, hrajeme si. Tak se pozvolna a nenásilně dá snížit strach z hlasitých zvuků.
16 fotek, 16.12.2015, 57 zobrazení, přidat komentář
Naše štěňata vedeme výchovou k respektu a poslušnosti, důležité je ale také naučit je určité samostatnosti. Hlavně majitelé malých psíků mají tendence je neustále zvedat a přenášet, muchlat je na klíně a stále na ně dávat pozor, aby se jim něco nestalo. Je to do jisté míry chvályhodné, ale musíme také mláděti umožnit, aby občas tzv. narazilo. Při štěněčích hrách ve školce se často ozývají hrozivé zvuky vrčení a ječení a přestože se pejskům nic zvláštního neděje, musím majitele většinou napomínat, aby nechali řešení situace na štěňatech. Do života je pro ně nezbytné umět se podřídit, na chvíli prohrát a zase znovu nastoupit do další akce. Na vycházkách venku je dobré se psíčkovi občas schovat, aby si nás musel hlídat a starat se, kde jsme. Informace, že pejsek ještě nikdy nebyl puštěn z vodítka, protože se o něj majitel bojí, je smutná pro oba dva i do budoucna. Každé štěně je také třeba od prvních dnů v novém domově učit, že je normální zůstat chvíli o samotě. Trénujeme vždy, když je štěně unavené hrou, nebo procházkou, vyvenčené a nakrmené a samo má tendenci zalehnout a odpočívat. Necháme ho v klidu, bez emocí proneseme signální slova - přijdu, čekej tady atd a vzdálíme se na chviličku z místnosti. I po návratu jsme klidní a situaci nijak nezdůrazňujeme.
Dobu odloučení protahujeme velmi pozvolna.
9 fotek, 11.12.2015, 65 zobrazení, 3 komentáře
Světlo nám už nepřálo a fotky se nevydařily, tak jich tentokrát moc není. Pejskové se učili povel čekej, zůstaň a chodit na vodítku, páníčci zase metodiku nácviku povelů a odměny. Při učení nového povelu, třeba lehni, neopakujeme pokyn stále, naopak ho vyslovíme, až si štěně, navedené pamlskem, samo lehne. Později, když už začíná chápat, oč jde, štěně před cvičením oslovíme jménem a pak vyslovíme jednou povel a navedeme štěně pamlskem do požadované polohy. Ihned poté vyslovíme chválící slůvko - zřetelně a zcela jednoznačným tónem, aby psík pochopil, že je to správně. Až o vteřinku později dostane štěně pamlsek. Během cvičení příliš nerozptylujeme štěně hlazením, mazlení a dovádění si necháme po posledním cviku, kdy práci ukončíme hrou a dováděním. Nejčastější chyby, kterých se majitelé dopouštějí - několikeré opakování povelu, vyslovení pochvaly příliš pozdě, podání pamlsku dřív, než vyslovení chválícího slůvka, které pak ztrácí pro psa význam, a hlazení psa po hlavě a přes uši po každé pochvale. To je, na co si doma musíme dávat pozor. Každé cvičení musí být ukončeno také nějkým pokynem, třeba volno. Cvičíme krátce, jen minutku, dvě a pak si se štěňátkem zadovádíme. Při chození na vodítku udržujeme se psem kontakt, chválíme za prověšené vodítku, nikdy se nenecháme tahat a naopak psa nevláčíme za sebou. Napnuté vodítko znamená, že se nikam nejde. Psíka oslovíme a když se k nám rozběhne, radostně pochválíme a jdeme jiným směrem, než nás táhl. Cukání používáme jen jemně, jako upozornění, když na naše oslovení psík nereaguje, spíše výjimečně.
Příští lekce velkých štěňat může být v sobotu nebo v neděli od 10 hodin opět na louce u firmy Grešík. Doufám, že nám bude přát počasí. Každý, kdo má zájem přijít, prosím napište do diskuze pod článkem, zda můžete v soboru, v neděli nebo oba dny. Podle toho, který den by se nás sešlo víc, bude školka. Mohly by být i lepší fotky. Tahle víkendová lekce bude poslední na louce, příště vás bude čekat procházka po městě a nádraží.
12 fotek, 9.12.2015, 68 zobrazení, přidat komentář
Žebrání v kuchyni a vynucování si pozornosti, když rodina zasedne k jídlu, jsou častým a protivným nešvarem pejsků chovaných v bytě. Platí na ně pouze jediné pravidlo - pejsek se svým chováním NIKDY nesmí uspět. To znamená, že se celá rodina i návštěvy domluví a NIKDY na žebrání štěněte nereagují. Stačí, že jednou lítostivě konejšíme štěně - už jsi mělo granulky, tohle ti nemůžu dát atd atd. - a postoupí ve svém nátlaku k hrubším metodám - vyskakování, kňourání, poštěkávání. Jsme-li nedůslední a tzv. se o jídlo s pejskem dělíme, je jasné, že to bude považovat za pravidlo, kterého se nebude chtít vzdát. Bude nás hypnotizovat při každém našem polknutí, tvářit se zoufale, prudší povahy dokonce na majitele hlasitě štěkají a někdy ho i napadají. Odnaučit toto chování je už těžší, opět pomůže pouze důsledné ignorování a úspěch se dostaví až po velmi dlouhé době. Hodně otravného psa můžeme v době našeho jídla posílat na místo, nebo do jiné místnosti.
17 fotek, 4.12.2015, 66 zobrazení, přidat komentář
Malá štěňata se učí vyměšovat mimo pelíšek, sotva se naučí chodit. Jakmile ucítí pod nohama jiný povrch, než na kterém spávají, hned přičapnou a vyčůrají se. S hromádkami je to složitější, štěně chvilku pobíhá a hledá se vhodné místo, opět mimo pelech. Pokud má chovatel to štěstí, že může malá štěňata brát na travičku ven, budoucí majitelé mají nácvik velmi ulehčený. Stačí jen dodržovat zásady vyvenčit hned po probuzení, po každém jídle a při hře každých 15 minut, za vyvenčení pochválit a doma nehody nekomentovat a za pár týdnů máme čistotné štěně. Horší je situace, kdy je štěně navyklé od chovatele venčit se v podstatě kdekoliv. Nový majitel přichystá na zem plenku, ale štěně si jako naschvál vybere na ukládání bobečků kobereček. Na konání potřeby do trávy není zvyklé a tak to venku drží, jak jen může, aby se doma hned vyvenčilo. Jako každé přeučování je to náročnější, než rovnou správná výchova. Můžeme si pomoci pomočenou plenkou, položenou venku na trávu. Hlavní zásadou je vynášet štěně okamžitě poté, co se probudí, za minutu je pozdě. Štěně po spánku nutně potřebuje čůrat a dlouho to nevydrží. Postupně si vytvoří návyk na nový povrch a pak už to jde snadno. Bobečky tak snadno nevychytáme, někdy je třeba lákavý kobereček prostě na čas uklidit a trávit co nejvíce času venku. Důležité je netrestat ani nehubovat, štěně by se jen začalo doma lépe schovávat. Naopak je možné štěně, které si hledá místečko, rychle, ale klidně uchopit a vynést ven. Pokud na nás zaraženě kouká, co že to vlasně chceme, jdeme se chvilku projít. Pohyb povzbudí činnost zažívacího traktu a po vykonání potřeby štěně radostně pochválíme. Pamatujme, že štěně se nerado venčí samo, vždy musíme jít ven s ním, projít se, trpělivě počkat, až se vyvenčí a pochválit. Důležité je to zvlášť je-li rozespalé nebo za špatného počasí, kdy by nejraději hned zalezlo domů. Venčení lze spojit s nějakým slovem a po čase se štěně naučí vykonat potřebu po jeho vyslovení. Při správném vedení se to časem naučí každý pes, tak neztrácejte trpělivost a pamatujte, že žádné tresty nácvik neurychlí.
30 fotek, 5.12.2015, 90 zobrazení, přidat komentář
Naučit štěně, aby se uklidnilo a počkalo na naše další povely, je pro jeho bezpečí a vzájemný spokojený život velmi důležité. Než přejdeme ulici, sejdeme schody, vyjdeme ze dveří, či nastupujeme do dopravního prostředku (a v mnoha dalších situacích) musíme štěně vést k tomu, že se uklidní, posadí a počká, až mu dovolíme pokračovat. Skvělou příležitostí k nácviku klidu a sebekontroly je podávání krmení. Každé zdravé štěně se na plnou misku těší, pobíhá, vyskakuje, poštěkává, raduje se. My ji ale držíme mimo dosah a štěně pozorujeme. Při prvním náznaku uklidnění dáme misku na zem a štěně už během krmení nerušíme. Psík brzy pochopí, že se nabaští, až přestane dovádět a uklidní se. Postupně vyžadujeme sednutí a po splnění povelu okamžitě uvolníme misku. Pokud štěně zvládá, prodlužujeme (po vteřinách) čas sezení, kdy je miska už před štěnětem a může k ní až po našem povelu. Vypadá to složitě, ale pokud jsme pozorní a pohotoví a odměňujeme štěně ve správnou chvíli, za pár dnů je schopné i tak vysoké emoce na chvíli zvládnout.Podobně požadujeme klid před nasazením obojku, před otevřením dveří, nastoupením do auta atd. a také před uvolněním z vodítka na vycházce. Štěně bychom měli naučit, že dokud "vyvádí", nebo tahá na vodítku, nedosáhne toho, co tolik chce. Dostane to, až se uklidní a my mu to povelem (volno, můžeš, tak běž atd) dovolíme. Laskavá důslednost nás opět dovede k cíli.
33 fotek, 25.11.2015, 78 zobrazení, přidat komentář
Berňáček Maximo, hovawartka Jenny a ovčáček Bak zahájili školku ve velkém stylu - setkali se nejen s novými štěňaty a lidmi, ale i s dospělými psy a hlavně s dobrodružstvím v tunelu. Povídali jsme si o tom, že na malé štěně musíme být laskaví a každé naše setkání je plné vzájemné radosti. Štěně si teprve tvoří svou představu o světě kolem a pokud ho budeme jen "sekýrovat a prudit", bude se nám raději obloukem vyhýbat a všechno kolem bude pro něj zajímavější. Ani loužičky v tomto věku nijak neprožíváme, prostě vynášíme štěně co nejčastěji ven a pokud se mu podaří vyprázdnit, hodně pochválíme.Chválíme vlastně co nejvíce, pokud štěně tropí nějaké nepravosti, snažíme se ho spíš převést na chování žádané, abychom se spolu mohli zase radovat. Jako motivace poslouží pamlsek, pískací hračka atd. Mějme na paměti, že malé štěňátko je aktivní jen chvíli a útlum se dostavuje docela brzy.
20 fotek, 23.11.2015, 49 zobrazení, přidat komentář
Štěně malého plemene vypadá jako plyšová hračka, je roztomilé, maličké a takové bezmocné. Majitelé s ním často jednají, jakoby nemělo vlasní vůli, bez varování ho chytají, zvedají a manipulují s ním. Jak štěně roste, začíná se takovému jednání bránit. Vrčí, snaží se utéct, vyhýbá se ruce. Ne proto, že by mu majitel způsoboval nějaké příkoří, ale prostě proto, že mu je takové jednání nepříjemné. Jednou z potřeb většiny zvířat je kromě jídla, pití a rozmnožování i kontrola prostředí. Možnost vědět předem, co se bude dít, připravit se na to a moci rozhodnout o tom, zda na to přistoupí. Majitel by měl předem na jakoukoliv manipulaci štěně slovně upozornit - třeba slovem Nahoru, nebo Zvednu tě. U velkého psa to udělá zcela samozřejmě, protože potřebuje jeho spolupráci, ale u malého psa je to také nutné, jinak začne uskakovat a při pokusu ho pevně přidržet může dojít k úrazu. Tím se obava psíka z majitele ještě zhorší. Správně majitel psíčka přivolá těsně k sobě, odmění a upozorní povelem na zvedání. Ruku podsune jemně pod bříško a druhou zároveň nabídne další pamlsek. Pokud štěně uskočí, nesnažíme se ho chytit, ale klidně zopakujeme přivolání. Teprve klidné štěně zvedneme, ošetříme, prohlédneme a znovu odměníme. Při pomazlení umožníme štěněti aktivní spolupráci a necháme ho volně, naše ruce jen hladí, ale nedrží. Psíka často přivoláváme mile a vlídně jen pro odměnu, poté mu hned dáme volno. Občas proložíme nějakým oblíbeným jednoduchým povelem nebo hrou. Pamatujte na pravidlo, že 10x přivoláme jen pro radost, odměnu a hru, teprve po 11 uvážeme na vodítko a znovu odměníme.
14 fotek, 18.11.2015, 38 zobrazení, přidat komentář
Dnešní lekce byla pátou a poslední pro pět štěňátek. Také to bylo znát na jejich hrách, které nabraly na intenzitě a razanci. Honičky byly rychlé, vrčení hlastitější. Přesto šlo jen o přátelské pošťuchování bez šrámů a naříkání.
Všichni psovodi už umí SEDNI i LEHNI, zopakovali jsme si, že naučit se vzorné chůzi na vodítku trvá delší dobu a vyžaduje to velkou dávku trpělivosti a důslednosti. Jako ostatně celá výchova každého štěněte.
22 fotek, 16.11.2015, 89 zobrazení, 1 komentář
Se štěňaty začínáme výcvik vždy oslovením jménem. Jméno nejprve naučíme pomocí odměn a vždy ho používáme pouze s příjemnými, pozitivními podněty. Při zákazu či napomenutí tedy neoslovujeme. Při cvičení používáme chválící slůvko či klikr, vždy co nejpřesněji ve chvíli, kdy štěně udělá požadovaný úkol. Poté odměníme tím, co štěně potěší - pamlskem, hračkou, pomazlením. Používáme to, co je odměnou právě pro naše štěně - nemá cenu dávat pamlsky psu, který trpí nechutenstvím nebo je přejedený a snažit se drbat hyperaktivní štěně, které před rukou uhýbá. Nespěcháme, chvilku cvičíme a postupujeme jen po malých krůčcích. Máme spoustu času, není kam spěchat a tak obtížnost zvyšujeme jen zvolna. Soustředění vydrží štěňatům jen minutku, dvě. Cvičení vždy ukončíme nějakým povelem - volno, běž a podobně, aby psík věděl, že nyní je čas si hrát jinak. Hrát, protože i cvičení za odměnu je pro něj hrou.
Dostali jsme se i k tomu, zda je vhodné plácat psíka novinami při nežádoucí činnosti. Opravdu se to tak dříve dělalo, ale vhodné to není. Pes se náhle, bez varování poleká a netuší, proč mu to páníček udělal. Naučí se jen to, že si na něj musí dát pozor a nemůže mu věřit. To není dobrá cesta. Pak budeme potřebovat psa zvládnout v nějaké krizové situaci a on si bude myslet, že ho chceme trápit a podle toho zareaguje. Místo toho používáme zákazový povel, kterému pes rozumí, naučila ho to už jeho maminka, jen ho zpočátku musíme vyslovit těsně u zakázaného předmětu a velmi důrazně. Pravděpodobně ho budeme muset ještě několikrát zopakovat a pak nás psík bude respektovat beze strachu a s důvěrou. Postupně stačí vyslovit zákaz jednou a z větší vzdálenosti, ale jako u každého výcviku i to potřebuje čas.
45 fotek, 4.11.2015, 78 zobrazení, přidat komentář
Psovodi v této skupině jsou velice šikovní, techniku přivolání se všichni naučili vzorně a štěňátka jim běhají jedna radost. Začali jsme tedy nacvičovat chůzi u nohy. Základem je navázání kontaktu se štěnětem a jeho namotivování pamlskem nebo hračkou,
s jejichž pomocí udržujeme štěně ve správné poloze u levé nohy, opakujeme povel - K noze, Noha, Jdeme apod. - chválíme a průběžně odměňujeme: uvolňujeme mlsáníčko, nebo necháme požvýkat hračku, míček atd. Cvičíme jen pár kroků, pochválíme a necháme štěně chvíli odpočinout. Takové sekvence několikrát zopakujeme a trénujeme během dne i doma, na vycházkách, při cvičení a jindy. Základem je opět naše zručnost a pohotovost, trpělivost a dobrá nálada. Štěně se brzy naučí, že zařadit se na povel vedle páníčka znamená začátek příjemné společné akce, která končí dobrůtkou nebo hrou. Chyby - jdeme příliš pomalu a motáme se vzájemně pod nohy, ruku s pamlskem máme moc vysoko a štěně místo chůze skáče, pamlsek nám spadne a štěně místo chůze hledá cosi na zemi, daří se nám a tak jdeme příliš dlouho, až soustředěnost štěněte poleví a my si cvik pokazíme. Hrubé chyby - zlostně škubeme vodítkem a cosi křičíme - štěně si přeje být od nás co nejdál.
34 fotek, 2.11.2015, 65 zobrazení, přidat komentář
Co když pejsek dělá, co nechceme - například vyje a štěká v autě nebo nás rve za kalhoty - a naopak nedělá, co chceme - ani na okamžik nepočká, zmítá se a brání, když ho potřebujeme zapnout na vodítko. Je potřeba si uvědomit, že pejsek vždy dělá to, co mu přináší nějaké potěšení a výhody. Lilly štěká v autě pravděpodobně proto, že se těší na následující procházku. Když panička zastaví a jde se ven, utvrdí se v tom, že štěkání přimělo paničku zastavit a fenka je odměněna procházkou. Příště bude štěkat o to usilovněji, oč déle trval její štěkot a oč více štěkala, než se vystoupilo. Způsobů, jak to odbourat, je mnoho, ale řekneme si o dvou zcela protikladných. První řešení je pomocí trestu - ve smyslu behaviorálním. Tedy, stane se něco, co je nepříjemné pro fenku a tím se nežádoucí chování utlumí. Například - pomocník při prvním štěknutí vysloví zákaz a pocáká fenku rozprašovačem. Jak ztichne, následuje pochvala a po chvíli klidu se jde ven. Dá se také použít cuknutí vodítkem připevněním k obojku, zachrastěním plechovnou a pod. Funguje to, ale vyžaduje to dobré načasování a pomocníka. Pozor ovšem na učení v řetězcích! Druhou metodou je nežádoucí chování vůbec nedopustit. Sedneme do auta a dříve, než se rozjedeme, fenku, která je ještě potichu, pochválíme, vystoupíme a jdeme ven. To je odměna. Případně přidáme povel Ticho a dáme pamlsek. To abychom měli něco až nebudeme moci zastavit. Postupně dobu mezi nasednutím a vystoupením prodlužujeme, nastartujeme, pak ujedeme pár metrů. Pokud fenka začne štěkat, postupovali jsme moc rychle. Fenku odneseme zpět domů bez procházky - to je trest - a za několik minut to zkusíme znovu na kratší dobu.
Jak na Megie jsme si ukázali prakticky - přesné načasování odměny i zákazu je u ní nezbytné, je jako blesk. Příště to budeme ještě trénovat, na ni nám teorie nestačí.
29 fotek, říjen 2015, 83 zobrazení, přidat komentář
Teorii přivolání jsme podrobně probrali minule, dnes musel každý z páníčků předvést malou hereckou etudu, jak být neodolatelný. U malého štěněte neuspějeme se zvyšováním přísného hlasu, ani s výhružnými tóny. Naopak, čím jsme laskavější, až podlézaví, tím rychleji štěně zaujmeme. Představa vzájemné radosti a odměny ho určitě zajímá víc, než naše rozčilení, případně trest. Proto - laskavě a dostatečně zřetelně štěně oslovíme jménem (pomůžeme si tlesknutím, zapískáním, šustěním pytlíku s pamlsky, podřepem atd.) a pak povelem - Ke mně, Tady nebo Pojď sem - navodíme stav, kdy prostě musí přiběhnout. Má pocit, že ho čeká něco velkého, co si nemůže nechat ujít. Přibližuje-li se, radujeme se, pokud váhá - znovu lákavě zavoláme, zastaví-li se, odbíháme pryč a vše opakujeme. Jakmile štěně přiběhne, odměníme ho. Naší velkou radostí, hrou, mazlením, pamlskem. Některá štěňata chtějí pomuchlat, některým dotyky vadí, proto je nehladíme.Po malé oslavě štěně opět radostně pošleme si hrát.
Chyby - výhružné, nebo nevýrazné povely. Lovení štěněte po přiběhnutí, okamžité přivázání na vodítko, nucení pamlsku, případně hlazení po hlavě. Naše rozmrzelost, nedostatečná pochvala. Hrubá chyba - potrestání štěněte, které sice pozdě, ale přece, přišlo.
29 fotek, 26.10.2015, 61 zobrazení, přidat komentář
Majitelé štěňat často řeší, jak dlouho a jak často by měli se štěňaty pracovat. Záleží samozřejmě na věku štěněte a jeho schopnosti se soustředit, která se liší u každého jedince. Jednoduché pravidlo, že v nejlepším se má přestat, platí i při výcviku. Pokud se cvičení daří, štěně radostně a správně plní úkol, neopakujeme ten samý povel stále dokola. Stačí, aby se dvakrát, třikrát cvik podařil a pak následuje radostná hra a volné pobíhání. Když se nedaří, nenatahujeme cvičení, ale po minutě dáme jednoduché dva povely, kdy štěně uspěje a cvičení ukončíme. Za pár minut se k němu můžeme vrátit a zjednodušit podmínky a hned to půjde lépe. Pokud štěně, které obvykle pracuje rádo a radostně, najednou odmítá reagovat, dává nám signál, že už toho má dost. Cvičení ihned ukončíme. Někdy přestane cvičit, protože už nemá zájem o pamlsky, je přejedené. Proto je důležité používat i jiné odměny než jídlo - hru, přetahování, hračku nebo divoké mazlení a dovádění. Obecně platí, že se štěňaty cvičíme raději velmi krátce - jen dvě, tři minuty, ale zato několikrát denně.
28 fotek, 19.10.2015, 77 zobrazení, přidat komentář
Štěňata ve školce už jsou zkušená a hodně toho umějí. Je zajímavé sledovat, jaký vliv na jejich vzájemného chování mají návštěvy školky. Maličký Pancho se zpočátku velmi bál a schovával se u paničky, nyní si hraje, jen pokud se k němu někdo chová příliš hrubě, ohradí se. Má vzorné přivolání a důvěřuje svým majitelům. Drak se také na počátku držel stranou, obával se konfrontací se štěňaty, povalení a divoké hry. Nyní ovšem rozvázal až moc, vrčí a divoce si hraje. Ještě mu chybí sebekontrola, ale jeho úmysly jsou přátelské. S paničkou je vyladěný a šťastný. Dianka se od první lekce snažila prosadit, nejprve zápolila s Eimy o dominanci, Eimy to na další lekci přestalo bavit a dala Diance jasně najevo, že o takové chování nemá zájem. Dianka překvapeně pochopila, že už se dneska nebudou prát a zapamatovala si to napříště. Dnes Eimy chyběla, ale Jackie, která po dvakrát nemohla přijít, má dominantní chování ještě v repertoáru. Dianka ovšem už ne a tak celkem lhostejně nechala Jackie vyhrávat. V příštích lekcích i Jackie pochopí, že o nic nejde a hraní je lepší než dominantní předvádění. Je zřejmé, že se nejedná jen o vývoj v závislosti na věku, ale hlavně o zkušenost ze vzájemných kontaktů. Pes, který je o tyto kontakty v mládí ochuzen, bude dominanci nebo strachové reakce používat v dospělosti, protože neměl šanci se naučit jinému, vhodnějšímu sociálnímu chování. Jackie a spolu s ní většina psů nemá ráda, je-li náhle a bez varování chycena, uchopena a zvedána. Pokud něco takového vyrozumí z řeči těla své majitelky, začne se jí vyhýbat. Na zvedání je vhodné se domluvit předem, upozornit psa a odměnit ho, pokud je mu to nepříjemné, za to, že zvednutí strpí.
11 fotek, 14.10.2015, 54 zobrazení, přidat komentář
Tři ovčáčci, husky Toby a labradorka Arwen byli dnes ve školce poprvé. Svalnatý bul Atilla vypadal, že je všechny smete, ale opak byl pravdou. Pochopil, že je lepší si hrát, než být na vodítku a choval se vzorně.S černou dračicí Arwen dováděli ze všech sil a ostatní štěňata se před našima očima měnila ze zakřiknutých nováčků v bojovná veselá stvoření. Husky Tobík se nejdéle držel zpátky, pak se ale společného honění nemohl nabažit. Štěňata jsme nechali jejich uvrčeným a uštěkaným hrám a povídalil jsme si o tom, jak je důležité naučit štěně reagovat na jméno a soustředit se na páníčkovo přání. Jméno štěňátka vyslovujeme v každé příjemné situaci - při krmení, mazlení, při hře. Tak se v jeho hlavičce vytvoří spojení - jméno = odměna a zábava.
Později využíváme jména k navázání kontaktu a chování, které požadujeme. Jméno malého štěněte nikdy nevyslovujeme výhružně, na to máme povely FUJ, NE, DOST a jiné.
31 fotek, 12.10.2015, 71 zobrazení, přidat komentář
Jedno štěně je vzorné a poslouchá, ale jak má parťáka, zapomene na dobré vychování. Ve dvou jsou ze vzorných psíků na vodítku dvě fúrie, které se vrhají na každého kolemjdoucího, cyklistu i psa. Za plotem štěkají jako o život a k povelům jsou hluší. Je to normální, psi se vzájemně napodobují a obzvláště snadno strhnou jeden druhého k nějaké divoké nepravosti. Zvládnout to jde, ale není to snadné. Nejprve pracujeme v krizových situacích jen s jedním psem, postupně navykáme na dráždivý podnět, přibližujeme se k němu a stále cvičíme a pracujeme za odměny. V případě, že to pes nezvládne, rázně zakážeme nežádoucí chování a vzdálíme se od podnětu tak daleko, aby se pes dokázal ovládnout. Pak to zkusíme znovu si zacvičit a pomalu se zase přiblížíme. Když máme zvládnuté oba psy natolik, abychom mohli chodit například kolem plotu, za kterým běhá cizí štěkající pes (nebo kolem jiného silného lákadla) na volném vodítku a pes jde klidně a nereaguje, tehdy je vhodná chvíle začít pracovat s oběma současně. Začít musíme znovu z větší vzdálenosti, cvičíme s oběma stejně, oba odměňujeme a pomalu se přibližujeme k podnětu. V této době je vhodné mít oba psy unavené, vydováděné, aby neměli potřebu vybít si nahromaděnou energii. Cvičíme co nejčastěji, nejlépe denně v několika kratších intervalech a cvičení prokládáme volným výběhem a hrou, aby se psi uvolnili a uklidnili. V době nácviku klidného chování při dráždivých podnětech by psi neměli mít možnost štěkat nebo útočit na nacvičovaný podnět v době volna. To by celé cvičení pokazilo. Konkrétně, učíme - li dva psy, aby neštěkali za plotem, nesmějí být bez dozoru na zahradě.
53 fotek, 5.10.2015, 88 zobrazení, přidat komentář
Na louce se sešla skvělá parta, Engy si hrála a žádné lumpárny nedělala, Dráček objevil možnost hrát si s ostatními s aportem a tak si nepošramotit důstojnost i maličký Pancho se rozdováděl. Trošku jsme cvičili, tunelařili - všem to šlo krásně a hlavně si hráli jak spolu - to byla krása - i s páníčky při nácviku chůze na vodítku. Dnes si rozebereme další téma, o kterém jsme si povídali minule - soužití více psů. Nedoporučuji pořizovat si sourozence nebo psy podobného věku a velikosti stejného pohlaví. Jsou mezi nimi velmi časté šarvátky, které mohou vyústit do opravdové nenávisti. Pokud chceme mít více fen či psů, je vhodný rozdíl věku 3 a více let. I tak je třeba na jejich hierarchii dohlédnout. Zpočátku sice chráníme nové štěně do doby, než ho náš starousedlík přijme, což bývá nejpozději do 14 dnů, ale častěji mnohem dřív. U matky se štěnětem od počátku nezasahujeme a respektujeme kárná opatření maminky. Totéž děláme, když už starší pes štěně přijme a začne si s ním hrát. Když se pak po něm ožene při obtěžování, nepustí ho ke kosti nebo mu sebere hračku, je to zcela v pořádku. Nedovolíme jen, aby dospělý štěně trestal za to, že jde na zavolání k nám - to je naše rozhodnutí a pes nemá právo do něj zasahovat. Dbáme, aby oba psi čekali před miskou na naše svolení k jídlu a navzájem si do jídla nelezli. Pokud už začnou konflikty v dospělosti, vždy je zcela zakážeme a stavíme se spíše na stranu staršího psa - ten je na postu vůdce smečky a má více co ztratit. Mladší je většinou provokatér, který může konflikty jen získat. Pokud už se psi perou, je třeba v tom striktně zabránit, být opravdu přísní a nekompromisní. Žádné mazlení, pochvalami šetříme, jsme prostě nepříjemný a chladný vůdce smečky. Psi máme stále pod kontrolou, zajištěné - uvázané nebo v kleci - na svých místech, ale v jedné místnosti, aby na sebe viděli. Na procházky chodíme společně, s košíky, na vodítku u nohy, pouštíme postupně, ne najednou. V naší nepřítomnosti nesmí být psi spolu. Po příchodu domů se nevítáme, nehrajeme si. Cvičíme jednotlivě vždy s jedním psem, zatímco druhý je spolehlivě odložený. Postupně tuhý režim povolujeme podle chování psů, ale opět přitvrdíme při jakémkoliv náznaku neshody i upřeném pohledu jednoho psa na druhého. Jak vidíte, rozbouřený konflikt není snadné zvládnout a může to trvat týdny až měsíce, než nastolíme příměří a roky, než se zase obnoví přátelství. Lépe je tomu od počátku moudře předcházet a nechránit a nerozmazlovat mladšího psa na úkor staršího. Pokud už máme sourozence, pokusíme se je nechat opravdu zápasit do 6 měsíce věku. Obvykle se nezraní a pokud budete mít štěstí, jedno štěně se podřídí druhému a pak už spolu budou mít jasno. Později už platí postup popsaný výše. Abych vás neodradila od společného chovu dvou a více psů - u celé řady plemen je soužití více jedinců obvykle zcela bez problémů.
20 fotek, 2.10.2015, 69 zobrazení, přidat komentář
Krásné počasí nás vylákalo na louku. Štěňata se velkého prostoru nijak nezalekla a nadšeně se vrhla do hry. Jen nováčci - lakeland teriér Drak a maličký pinč Sancho se raději drželi u svých majitelů. Dotkli jsme se celé řady důležitých témat, jako je odbourání nežádoucího chování, soužití dvou fen, a jak na agresivitu vůči jiným psům. Každé z nich je obsáhlé a postupně ho budeme probírat. Začneme tím prvním - odbourání nežádoucího chování. Jednoduchá rada je, že nesmí psu přinést odměnu. To je snadné vyřešit, pokud chce psík něco od nás, loudí nebo vyskakuje a štěká ve snaze vyprovokovat hru. Na jeho chování se odvrátíme, případně odejdeme a naopak umožníme psu, aby byl odměněn za jiné chování, třeba, že si tiše sedne před nás a čeká na hození aportu. Pok reagujeme rychle a zpočátku co nejčastěji, aby se nevrátil do svého vyzkoušeného stereotypu. Loudění zase nepřinese úspěch, zato trpělivé ležení na pelíšku při večeři odměníme radostnou hrou a mazlením, když naše jídlo skončí. Štěně by nemělo být při našem jídle hladové, že se musí pes nakrmit až po nás, je nesmyslný předsudek. Naší autoritu si udržujeme už tím, že mu nedáme své jídlo. Horší je, když pes provádí lotrovinu, která ho těší natolik, že se tím odmění samo - štve zvěř, auta, cyklisty, štěká doma při zaslechnutí kolemjdoucích. Tady je nutné situaci předcházet, i za cenu umělého vytvoření podnětu. Odměna je za klid, cvičení během lomozícího domluveného pomocníka na chodbě pomůže odvést psíkovu pozornost. Při pronásledování čehokoliv je nutné v tom psu fyzicky zabránit - upoutat na vodítku a postupně se přibližovat k lákavému podnětu, zatímco cvičením a hrou odvádíme jeho pozornost správným směrem. Odbourávání nežádoucího chování vyžaduje více důslednosti a času než vytvoření správného návyku hned od začátku.

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.