dcskolka 

MVDr. Markéta Grešíková google.com
636 alb 47 960 zobrazení 1 oblíbené album 7 fanoušků
Jsem soukromá veterinářka. S kolegyněmi provádíme v děčínské ordinaci na Teplické ulici preventivní i léčebnou činnost včetně chirurgie měkkých tkání a léčby alergií. Specializujeme se na prevenci a případně řešení problematického chování psů na výchovu štěňat v rodině. Školku pro štěňata provozujeme od roku 2008, nejprve společně s MVDr. Hanou Mejzlíkovou a nyní s asistentkou Markétou Pecharovou.
reklama
37 fotek, 7.5.2016, 113 zobrazení, přidat komentář
Ve školce cvičíme pomocí pozitivní motivace - pes udělá něco dobře a za to získá odměnu. Štěňata hrají a učí se vzájemně správnému chování vůči ostatním psům. K tomu, abychom je z takovéto příjemné a zajímavé hry přilákali ke cvičení, potřebujeme pořádné lákadlo. Nejčastěji používáme pamlsek nebo hračku. Pejsek tedy nesmí být příliš najedený, jednu porci před školkou vynecháme, aby měl na pamlsky chuť. Granulky obvyle nejsou dostačující, někdo má rád piškoty, jiný sušené maso a další potřebuje kousky sýra nebo kuřecí srdíčka. Nejlépe když má panička více druhů, překvapení je pro psa lákavější. Pak potřebujeme psu nějak naznačit, za jakou činnost dostane lákavou odměnu. K tomu nám slouží slůvko, kterým to správné konání přesně v tom okamžiku označíme - Ano, super, dobře a pod. Slovo hodný se moc nehodí, protože ho říkáme obvykle pozdě a klidně. Tohle slovo vyslovuje PŘED podáním pamlsku. A pak už jen ukončení povelu - aby pes neodbíhal jen tak - Volno. Takže vše správné učíme radostně, vesele, přátelsky, psa ke cvičení nenutíme, ale motivujeme jej. Přísnost a rázný tón používáme pouze pokud chceme psa od činnosti odradit, zahnat ho, přerušit nevhodné chování. Tento "trest" ale nikdy nepřichází poté, co už pes s nežádoucí činností skončil. To už nemá smysl. Slouží jen k přerušení, zastavení nějaké lumpárny.
53 fotek, 30.4.2016, 98 zobrazení, přidat komentář
Komunikace mezi člověkem a psem probíhá obousměrně. Nejen, že člověk vydává pokyny a pes je plní, ale velmi často se snaží pes navázat komunikaci sám. Nudí se a dělá vše proto, abychom se mu věnovali. Chce si vysloužit pamlsek, hračku a nebo vylákat majitele na procházku, prostě aby se něco dělo. Používá k tomu různé prostředky od těch mírných, jako je upřené zírání, po velmi naléhavé, jako je štěkání, skákání, tahání za nohavice. Mezi tím jsou různé mezistupně. Lidé často chybují v tom, že na mírnou výzvu nereagují a pes tedy přitvrzuje. Když už začne štěkat a skákat, konečně se zvednou a jsou s ním něco dělat, vždyť už to s ním opravdu není k vydržení. Pes si zafixuje formu chování, která vedla k úspěchu a příště začne rovnou na stupni, který majitele přiměl k činnosti. Pak máme štěkající a nepříjemně skákající blázny, kteří si vynucují pozornost. Aby dali pokoj, majitele jim neustále házejí hračku nebo je jinak zabavují a nežádoucí zlozvyk se stále upevňuje. Proto už od štěněte učte svého psa nějakou neobtěžující formu nabídky k činnosti, říká se tomu také nultá poloha. Není určena povelem, protože pes ji dělá, kdykoliv chce sám, je to jeho nabídka - "Pojď něco dělat". Nacvičíme ji tak, že pokaždé, když pes sám zaujme tuto polohu, odměníme ho například vydáním nějakého oblíbeného povelu a odměnou. Nebo hozením aportu. Po několika opakováních pes začne zaujímat tuto polohu vždy, když s vámi chce navázat kontakt. Vyberte něco, co vás neobtěžuje, třeba předsednutí. Zpočátku reagujte vždy, i když jen krátce. Nenechte se naopak vyprovokovat nežádoucím chováním, jako je štěkání, skákání a pod. Nereagujte, odvraťte se, případně to zakažte. Na žádoucí chování pak ihned radostně zareagujte. Pes pak bude daleko příjemnější společník, i když mu později pokaždé nevyhovíte.
44 fotek, 23.4.2016, 95 zobrazení, přidat komentář
V sobotu jsme se učili nové povely - sedni a lehni a řešili jsme, jak si poradit s divokým kousáním. Při výcviku používáme metodu pozitivní motivace - pejsek se snaží něčeho příjemného dosáhnout, třeba pamlsku, hračky nebo hry. Na nás je, abychom mu to poskytli ve správné chvíli - tehdy, když udělá to, co si přejeme. Abychom byli přesní, používáme před podáním pamlsku vždy stejné, velmi zřetelné slůvko, které označí, že pes něco udělal dobře a dostane odměnu. " Supééér, Šikulááá, Anóo, Skvěléé, Táák." Nedoporučuji používat slovo "Hodný" - protože pro nás má jiný význam - je to prostě pochvala, která následujě většinou až po pamlsku, vyslovujeme ji klidným hlasem a často přitom psa hladíme. Pro psa pak už nemá ten označující význam. Tohle slůvko lze nahradit kliknutím klikru a musí se ozvat přesně v okamžiku splnění cviku - ještě před podáním odměny. Při výcviku často používáme navádění - pamlskem psa navedeme do požadované polohy, vyslovíme kouzelné slůvko a podáme pamlsek. Teprve po několika opakováních přidáme slovní povel, třeba " Lehni" a to zpočátku až když pes leží. Psu chvilku trvá, než si spojí slovo s tím, co právě dělá. Teprve pak začneme dávat povel před ulehnutím. Vyslovíme ho zřetelně, jen jednou, aby povel neztratil na významu a navedeme psíka do požadované polohy. Cvičíme vždy jen krátce, štěňata se soustředí pouze na několik minut.
6 fotek, 20.4.2016, 77 zobrazení, přidat komentář
Štěňata přišla jen dvě - doga Olda a husky Maku. Hráli si spolu velmi usilovně, až se úplně utahali a boj skončil. Povídali jsme si o tom, jak štěně během stárnutí mění své chování. Přineseme si domů chlupaté neviňátko, které se od nás venku ani nehne a v cizím prostředí je na nás úplně závislé. Postupně získává zkušenosti a sebevědomí, na naše povely už reaguje s určitým prodlením. Chytré štěně také brzy vypozoruje, že když ho páníček volá, určitě se stane něco zajímavého - přijde jiný pes, přijdou děti, pojede kolo atd. A chytré štěně si také řekne, že není třeba hned plnit páníčkovo přání. Hloupý páníček reaguje zvyšováním hlasu, výhružným tónem, snahou štěně ulovit a dát na vodítko, případně ho i potrestat. Tím si do budoucna pokazí přivolání i ostatní poslušnost, vzájemný vztah se zkomplikuje. Chytrý páníček je vždy o krok před štěnětem. Často nacvičuje povely v klidném prostředí a jejich plnění bohatě radostně odmění. Štěně si zapisuje do hlavičky, že poslouchání páníčka je vlastně příjemná hra plná nečekaných překvapení (pamlsek, hračka, tahání se o peška atdatd), mnohem zajímavější, než nějaký kolemjdoucí.Od páníčka se očekává nekonečná trpělivost, vynalézavost a důslednost. Pokud vydrží přes klackovité období štěněčí puberty, má vyhráno.
50 fotek, 16.4.2016, 66 zobrazení, přidat komentář
V první skupině dováděli výrostci Max, Bowie a s nimi sice mladší, ale temperamentní Tara. Bohužel pro technickou komplikaci s foťákem jsou fotky neostré. Něco jsem vybrala, ale moc toho není. Ve druhé skupině už foťák fungoval dobře, tak mají dnes výhodu. U starších štěňat už musíme trochu změnit přístup. Zatímco na malá štěňátka jsme velmi milí a laskaví, radujeme se z každého úspěchu a štěně jásá spolu s námi, takový psí výrostek už nás moc nebere. Má jiné zájmy, a páníčci jdou stranou. Zaujmout ho je mnohem náročnější. V této fázi musíme k hravosti a laskavosti přidat důslednost. Stejně důsledně, jako jsme u malých štěňat trénovali zákazový povel, musíme trvat na splnění všeho, co požadujeme i u starších štěňat. Když něco zakážeme TAK TO PLATÍ, i kdybychom nad tou zapovězenou pantoflí měli stát 5 minut. A pak ji uklidíme. Když se neleze na stůl, tak psa prostě strhneme POKAŽDÉ OKAMŽITĚ, jak se jen odrazí výskoku. Tady se zúročí, jak jsme se štěnětem pracovali, dokud bylo maličké. Pokud jsme jej naučili respektovat zákaz a vždy splnit, co žádáme, máme jen čtvrtinu práce s puberťákem. Zároveň stále pracujeme na tom, abychom mohli psa ošetřit, aby vydržel chvíli v klidu i nepříjemné ošetření, samozřejmě za odměnu. Přidáme nejen na přísnosti, ale také na práci, hře, cvičení, zkrátka na společné práci se psem, který je na ni kolem 5. měsíce duševně plně připraven a nadšen, když ho správně vedeme. Pamatujte, že pes je chytrý a potřebuje zaměstnávat nejen své tělo, ale i hlavu. Nebojte se začít se složitějšími cviky, jako je stopování, vyhledávání osob i předmětů, různé hry na obíhání stromů a podobně. Čím více společných her se naučíte, tím lépe pak zvládnete hyperaktivního výrostka. A pokud budete ztrácet nervy a síly, pamatujte, že je vždy jednodušší vydat povel tehdy, když můžete dohlédnout na jeho splnění, než marně volat na radostně pádícího raubíře 100m od nás. Takže, když se pes cpe do dveří pokaždé, když přijde návštěva, tak ho prostě uvážu na vodítko na místo, jakmile zazní zvonek. A zato ho odměním - místo hubování a zlobení pak máme pozitivní upevnění žádoucího chování. Pokud je to možné, hledejte cesty, jak předejít konfliktu a přitom prosadit svou.
36 fotek, 9.4.2016, 95 zobrazení, přidat komentář
Štěňata sobotní školku, na které musela být téměř celou dobu na vodítku v náročném neznámém prostředí, zvládla na jedničku. Výstup drátěných schodů je na malá štěňata příliš náročný, ale všichni velcí to nakonec dokázali. Jen jsme si v obtížném terénu ujasnili, že páníček nusí být vždy o krok před psem, a to nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Pokud psovod ví, co chce a přenese své přání na psa, ten má půl úkolu už hotovo. Štěňata do 4 měsíců přijímají cizí prostředí celkem bez problémů, později se někteří psi mohou bát, ale velká parta kamarádů překoná vše snadněji. Domů se už vraceli jako ostřílení harcovníci, unavění, ale plní sebedůvěry.
56 fotek, 2.4.2016, 184 zobrazení, přidat komentář
Štěňata si užívala slunečného počasí a my jsme se pokoušeli cvičit. Většině to krásně šlo, jen Zuzanka má svou hlavu a cvičí jen občas. Vyžaduje značné nasazení a nápaditost, jak ji přilákat, když se jí zrovna nechce. Je potřeba s ní cvičit přivolání jen krátce, ale mnohokrát denně a co nejčastěji si s ní hrát. Ája dnes moc neměla na dovádění náladu a držela se trochu stranou. Nutně potřebuje dostatek kontaktů se štěňaty, aby se zbavila nejistoty. Droboučký Aiko se i přes divokost větších štěňat zapojil dobře - má doma velkého kamaráda a to je znát. Majitelky si dnes kazily cvičení neustálou snahou svá štěňata hladit - na fotkách je jasně vidět, jak je jim to nepříjemné a snaží se pohlazení "za odměnu" vyhnout, jak jen mohou. Raději schovejte při cvičení ruku za záda a pamlsek podávejte těsně u sebe, aby štěně nestálo metr před vámi. Co je naučíte, to budou dělat! Zvláště psy odrazuje hlazení přes uši - je to nepříjemné, zkuste si to - a hlazení spojené s omezením pohybu - štěně vlastně držíme. Štěňata nás na to upozorňují tím, že se snaží zůstat co nejdál, popadnout pamlsek a utéct. Takový návyk se moc nehodí, když chceme psa zapnout na vodítko. Proto, prosím, dejte pozor, co dělá vaše druhá ruka, která nekrmí. Příští lekci budeme mít opět v sobotu v 10.00, ne tedy ve středu, jak jsem vás zvala, a sejdeme se u Lídlu za košíky, kde není tolik lidí. Je to lekce, ve které se štěňata naučí chodit po městě a zvyknou si na nenadálé situace, povrchy a hluk. Půjdeme všichni, tedy malí i velcí dohromady, protože štěňata budou na vodítku. Vezměte sebou pamlsky, vodu a pevné vodítko, ne flexi.
52 fotek, 26.3.2016, 67 zobrazení, přidat komentář
V sobotu si nejprve zadováděla velká štěňata a potom přišla skupina menších, ale neméně divokých psíků. Velcí šli zatím vyzkoušet nově naučené dovednosti chůze na vodítku s asistentkou. Trénovali jsme, jak udržet pozornost psa pomocí hraček a pamlsků. Psíkům se zalíbilo hravé dovádění na vodítku a páníčci se trochu rozhýbali. Když si navykneme štěně netahat, ale vždy ho oslovit při změně směru, postupně se pes naučí přizpůsobovat našemu pohybu a jde na prověšeném vodítku. Také je důležité dávat psu povely, když se na nás dívá, neoslovovat jeho zadeček. K tomu je zapotřebí nacvičit a odměňovat oční kontakt. Většina štěňat to zvládá bez problémů, jen bíglička Zuzanka má zatím svoji hlavu. Ono vychovat bígla není jednoduché, mají jiné vnímání a nesnaží se zavděčit. Ale dokáže milovat své páníčky celým srdcem a má smysl pro humor. Drilem s učí velmi neochotně a pomalu, hrou a dobrotami je stejně chápavý, jako třeba labrador. Ale umí dát najevo, že už je práce dost. Některá plemena jsou na výchovu jednodušší, jiná náročnější. Ale vždy záleží na tom, jak si pes a majitel porozumějí.
64 fotek, 19.3.2016, 74 zobrazení, přidat komentář
Vkládám tetokrát fotky pozdě, nebudu tedy už psát povídání, protože se zítra ráno uvidíme. Na půl desátou se sejdou velcí, od 10.15 pak přijdou malá štěňata. U některých fotek najdete komentář.
78 fotek, 27.2.2016, 66 zobrazení, přidat komentář
Krásné slunné dopoledne na louce přímo svádělo ke hrám a štěňata si školku užívala. Moc mě potěšilo, že všechna udělala velký pokrok. Minule nepozorný Lucky byl schopen poslouchat a sledovat paničku, Amilli se už bála daleko míń a dokonce si začala hrát a z dříve plachého Pluta je veselý suverén. Amy sice stále hodně kouše, ale jinak je to poslušná fenečka a Charlie byl skvělý jako vždycky. 7 měsíční Dianka zúročila práci, kterou do ni majitelka vkládala po celé mládí a předvedla, že dokáže navolno pozorně pochodovat dlouhou dobu u nohy paničky. I ostatní byli velmi šikovní a po krátké práci už chodili bez tahání na volném vodítku. S paničkou Amili jsme se dostali na téma, zda je třeba učit povely všechna plemena. Nutné to samozřejmě není, ale praktické ano. Pomáhá nám to zvládnout situace, ve kterých pes najednou neví co má dělat. Je bázlivý nebo agresivní a chování, které by si vybral sám, nám nevyhovuje. V té chvíli ho důvěrně známý povel usměrní a uklidní. Doporučuji tedy naučit každého psa nejméně pět povelů, třeba sedni, lehni, zůstaň, k noze a další může být ponechán na fantazii majitele, nebo mohou být i jiné, ale tyhle se často hodí. A samozřejmě přivolání, bez toho se neobejde žádné spokojené soužití se psem. Pro psa to není žádný dril, ale radost moci pracovat za odměnu. Když není odměnou pamlsek, může jím být hra nebo společně sdílená radost.
Díky Jitce Flachsové máme spoustu krásných fotek. Byla by škoda nedat vám je sem, ale popisky budou jen u některých.
43 fotek, 20.2.2016, 89 zobrazení, přidat komentář
Dnes jsme měli jako hosta i zkušenou fenku NO Mendy, aby se štěňata naučila chovat k dospělým velkým psům. Všichni to zvládali skvěle. Zkušený Charlie se změnil z podráždného vzteklouna na přátelského pohodáře. Jeho panička poctivě socializuje při každé příležitosti a je to znát, zaslouží oba velkou pochvalu. I cvičení jim jde výborně. Zuzanka je obrovská číše temperamentu a radosti ze života, zvládnout ji vyžaduje rychlost, nápaditost a spoustu dobrot i her. Je to ovšem velmi milá a přátelská fenka. I Amy už zdaleka není tak nervní, socializace je znát i na ní a s paničkou má krásný kontakt. Poprvé nás navštívila princezna Akili - hromada štěňat ve velké fence probouzela strach. Ale bude líp - ke konci lekce už se odvažovala mezi ně a opouštěla paničku, na kterou je báječně navázaná. Poslední psíček na dnešní hodině byl boloňáček Lucky, který už jednu lekci absolvoval před vánoci. Nyní mu je už 5 měsíců a socializace se u něj trochu promeškala. Touží po společnosti štěňat, ale bohužel neví, jak si s nimi hrát a tak se je pořád pokouší nakrývat. Když s ním začne štěně dovádět, nešťastně kňučí, dokud ho nepustí a znovu se snaží na něj naskakovat. K neporozumění přispívá i nezávislý vztah k majitelům, častá manipulace a nucení pamlsků, které pro plné bříško už nechce a opakování jména psa bez odměny. Čeká nás hodně společné práce. Majitelé Zuzanky a Luckyho mají za domácí úkol naučit psy reagovat na jméno. Když nebudou nakrmeni, vyslovíme jméno psa a hned do vteřiny mu podáme granulku. To opakujeme aspoň 5x za sebou a pak teprve psíka nakrmíme poloviční porcí do misky. Cvičení opakujeme asi celkem 20x denně po tři dny. Mezi tím jméno psa pokud možno nepoužíváme, nebo vždy jen s odměnou, krmením, hrou. Po třech dnech můžeme psa oslovit, když je od nás trochu dál a pokud jsme postupovali správně, měl by ihned přiběhnou pro pamlsek. Psíka nechytáme a popodání pamlsku mu hned dovolíme odběhnout. Pak jsme cvičili chůzi na vodítku - to je úkol pro všechny - majitelé se nesmí se štěňaty přetahovat. Když se tahá, tak se nejde nikam. Nakonec si štěňata zadováděla v tunelu. Příští lekce bude opět ve středu v 16.30, pokud nám počasí dovolí.
23 fotek, 10.2.2016, 63 zobrazení, přidat komentář
Síly byly vyrovnané - 4 štěňata a 4 dospělí. Pozvali jsme také asi roční Sindy, která má za sebou neblahé zkušenosti se zrádnými lidmi, kteří ji opakovaně vraceli do útulku. Je to elegantní, milá a chytrá fenečka, která si ale vůbec nevěří, má téměř nulové zkušenosti s cizími psy i lidmi a neumí sama nic řešit. Její nová panička měla jediný úkol - zachovat klid, Sindy nijak nelitovat, ale být jí oporou a chránit ji před dotěrnými štěňaty. Na fotkách vidíte, že Sindy si na louce mezi štěňaty moc neužívala, ale postupně byla schopná klidně chodit blízko paničky a vzít si pamlsek. V závěru hodiny se začala zajímat, proč všichni lezou do tunelu, strach byl ale zatím silnější. Myslím, že v další lekci už zvědavost zvítězí nad obavami. Do té doby musí majitelé změnit své chování vůči Sindy. Pro její vnitřní klid je třeba nastavit doma pravidla a dodržovat je. Sindy musí cítit, že páníčci rozhodují a vědí, co se bude dít. Musí začít svým lidem věřit a jakmile získá jistotu, že není opuštěná, zlepší se i její další zlozvyky - štěkání, vytí, skákání a okusování.
104 fotek, 3.2.2016, 75 zobrazení, přidat komentář
10.2. - přidána spousta fotek od Jitky Flachsové - už bez popisků, ale moc pěkných, tak se pokochejte. Jitce moc děkujeme.
Povahy štěňat, která se nám tentokrát sešla na louce, jsou zcela rozdílné. Charlie, který byl minule velmi dominantní, se mezi velkými štěňaty choval mnohem slušněji. Jen občas se uchyloval k majitelům a očekával od nich podporu, když dostal vyhubováno od jiného štěněte, ale musí si poradit sám a naučit se používat konejšivé signály k zastavení rozepře. Temperamentní Eimy také ještě poprvé nevěděla, jak se vlastně chovat, tak jí občas samou divokostí ujeli nervy a zlostně se s Charliem pohádali. Ale každý spor, který štěňata zvládnou sama ukončit smírem, je pro ně obrovskou lekcí, proto je dobré hned nezasáhnout a pár vteřin počkat, jak se neshoda vyvine. Oba ještě neumějí používat ta správná udobřovací gesta, tak se jen rozešli, hádka skončila a za chvilku pokračovala hra. Správné udobřování se mohou štěňata naučit jen zkušeností a dostatkem kontaktů. V dospělosti je to pak nezbytná dovednost dobře socializovaného psa. Nikdy ovšem nedovolíme, aby silnější štěně šikanovalo slabší, které se snaží situaci marně uklidnit. Tam je okamžitý zásah jednoho či obou majitelů zcela nezbytný. Pluto, ač je starší, má zjevně nedostatek zkušeností i sebedůvěry. Majitelé mu musejí být velkou oporou, ale zároveň je potřeba ho vystavovat zátěžovým situacím mezi lidmi i psy, aby se společnost kolem něj stala samozřejmostí.
11 fotek, 13.1.2016, 65 zobrazení, přidat komentář
Nováček Charlie vstoupil do své první lekce zcela suverénně. Zkušenou Jackii neustále napadal, vrčel, štěkal a snažil se ji podřídit. Jackie už měla svou poslední lekci a krásně ukazovala, co všechno se naučila - vysílala udobřovací signály, občas mrňouse uklidnila tlapkou, přetlak ventilovala rychlým běháním a skotačením. Svou převahu jasně předvedla u hraček. Zaujala strnulý postoj a vycenila chrup, takže i hrdina Charlie pochopil, že to myslí vážně a velmi rychle zvolnil. Hračky chtěl a poznal, že po zlém to nepůjde. Běžel k páníčkům, kteří mu ale nesměli pomoct, proto se opatrně vrátil k Jackii a zkoušel, jak blízko může. Jackie je rozumná a velkorysá, nakonec si hráli oba. Jackie se s námi tentokrát už rozloučila, přejeme hodně štěstí.
14 fotek, 6.1.2016, 89 zobrazení, přidat komentář
Zimní období moc nepřeje dovádění venku, hlavně u krátkostrtých psů a naháčů. Štěňata pak mají nadbytek energie a vybíjejí si ji nežádoucím způsobem, ničením věcí a divokým řáděním po bytě. Jejich chování musíme korigovat na pro nás únosnou míru, ale nemůžeme očekávat, že temperamentní teriéři se spokojí s krátkou procházkou a 20 minutami hry za den. Kolik vyžadují hry a pohybu je samozřejmě individuální, obecně platí, že pes je schopen prospat 16 hodin denně a 8 hodin aktivuje. U odrostlejších štěňat se mi někdy zdá, že je tomu naopak. Jak to tedy zvládnout? Především se snažíme chodit ven velmi často, i když na kratší dobu. Venku si domlouváme schůzky se psími kamarády na místech, kde můžeme psy bez obav pustit, aby se spolu vyřádili. Pokud štěňatai aktivně běhají, tak snadno neprochladnou, takže oblečky můžeme volit lehčí, ve kterých se psům lépe pohybuje. Chlupáče oblékáme jen tehdy, pokud budou muset někde postávat, jsou hodně mladí nebo nemocní. Některé procházky zcela cíleně absolvujeme jen se svým psem, abychom se mu věnovali - házíme míčky a pískací hračky, přetahujeme se , cvičíme přivolání. 5x denně 15 minut takové aktivity by mělo domácí divočení upravit na únosnou míru. Doma pak hrajeme různé hry, třeba na schovávanou, na hledání hračky nebo pamlsků a chvílemi i aportujeme a cvičíme. Důležité je zaměstnat i mozek, ne jen tělo. Snažíme se být iniciátory hry - nejdeme si hrát, jen když už psík tak otravuje, že se to nedá vydržet. Po 10 - 15 minutách hry, prokládané dvouminutovými sekvencemi cvičení by si psík měl odpočinout na místě poblíž nás a my se můžeme věnovat své práci či odpočinku. Trváme na tom, že v té chvíli nás štěně nemá obtěžovat. Naše stálá pozornost může ze psa udělat závisláka, proto jsou tyto pauzy stejně důležité, jako cvičení a hra. Výchova štěněte stojí dost času a úsilí, ale přináší i spoustu radosti. Dospělý, dobře vychovaný pes nám je odměnou za naši snahu.
70 fotek, 2.1.2016, 160 zobrazení, přidat komentář
Sešlo se na 15 psů a o něco více lidí. Všichni statečně šlapali celou, asi 5km dlouhou trasu, jen v závěru se nejmladší účastník - roztomilé buldočí mimino - chvilku nesl. Až na drobný slovní incident s mysliveckou stráží vše proběhlo v klidu a v pohodě. Žádný pes nehonil srny ani jinou lesní zvěř. Není divu, lidí byla v lese přesila, kolem nás proběhlo psí spřežení, projelo několik cyklistů a konal se jakýsi závod dětí v doprovodu spřátelené psí smečky. Zvěř tedy cestu na podkově moudře přenechala člověčímu druhu a zpět přijde asi až po setmění. Bylo pod mrakem, ale sníh nám cestu pěkně prosvětlil. Ráda bych napsala, že psi byli v závěru příjemně unaveni, ale opak je pravdou, na louce u haly po návratu začali dovádět, jako by výlet byl teprve před nimi. Zato my jsme se šli spokojeně rozmrazit do teplých domovů. Přeji všem statečným, kteří dorazili, krásný nový rok a těm, kteří nemohli přijít, se to během roku pokusím vynahradit jarním setkáním.
51 fotek, 20.12.2015, 55 zobrazení, přidat komentář
Někteří psi ani nevnímají rachot petard a ohňostroj je pro ně jen radostná podívaná. Bohužel se najdou i jedinci, kteří po první ráně zalézají pod postel či do koupelny a třesou se po celou dobu rámusu. Kdyby petardy děsily psy jen na Silvestra, ještě by to šlo zvládnout, ale rachotí se už teď a ještě pár dní v novém roce. Pro citlivé jedince, a nemusí to být jen maličká společenská plemena, je těžké to zvládnout, nechtějí se venčit a jsou silně vystresovaní. Venku mohou propadnout panice a pokud se hluk přiblíží a petarda dopadne nedaleko, mohou přeskočit plot nebo se vytrhnou z vodítka a bezhlavě prchat. Nejeden pes na takovou situaci doplatil životem. Proto v kritickém období chodíme na procházky raději po ránu nebo dopoledne, kdy bouchalové ještě spí. Bázlivé jedince vodíme důsledně na vodítku a jdeme pokud možno mimo město. Na nejkritičtější období můžeme podat různé uklidňující léky od potravních doplňků pro lepší náladu a uklidňujících tabletek po sedativa, vedoucí ke spánku. Důležité je podávat léky brzy, v době, kdy je pes ještě relativně v pohodě. Na vyděšeného jedince už nezaberou, mohou mít zcela opačný účinek a pes pak nezvladatelně vyvádí. Nezapomeňte si je včas opatřit, na Silvestra už bude mít většina ordinací zavřeno. V každém případě by měl být bázlivý pes zavřen v domě, tam, kde se cítí nejbezpečněji a někdo by s ním měl v kritickou dobu být. Zatáhneme závěsy a pustíme nahlas rádio nebo televizi jako zvukovou kulisu. Nemá cenu pokoušet se je venčit kolem Silvestrovské půlnoci, to se prostě nevyčůrají. Raději vyběhněte před 20 hodinou, oni to do rána vydrží.
Zvýšená citlivost na rány je částečně vrozená, ale hodně se dá ovlivnit výchovou a výcvikem. Malé štěně nevnímá hluk do 5 týdne, rámus v té době mu vůbec nevadí a chovatel by v té době měl kolem štěňat přiměřeně bouchat a hlučet. Od 5. do 7. dýdne je velmi citlivé a děsí ho každá rána, proto by kolem měl být relativní klid. Později štěně akceptuje hluk, na který si jako malé navyklo. Majitelé by se svými psy neměli chodit na místa s velkou střelbou, hrané bitvy, ohňostroje a střelnice. Zdá se to samozřejmé, ale pokaždé tam někdo psa přivede a diví se, že mu to není milé. Pes se pak naučí hluku bát, i když strach vrozený nemá. Bázlivé psy naopak mírnému rámusu postupně vystavujeme. Nejlépe pustíme bouřku či zvuk ohňostroje na CD velmi potichu, tak aby zůstal klidný. Postupně hlasitost zesilujeme a dbáme, aby nikdy nevznikl u psa strach. Přitom cvičíme, krmíme, hrajeme si. Tak se pozvolna a nenásilně dá snížit strach z hlasitých zvuků.
16 fotek, 16.12.2015, 57 zobrazení, přidat komentář
Naše štěňata vedeme výchovou k respektu a poslušnosti, důležité je ale také naučit je určité samostatnosti. Hlavně majitelé malých psíků mají tendence je neustále zvedat a přenášet, muchlat je na klíně a stále na ně dávat pozor, aby se jim něco nestalo. Je to do jisté míry chvályhodné, ale musíme také mláděti umožnit, aby občas tzv. narazilo. Při štěněčích hrách ve školce se často ozývají hrozivé zvuky vrčení a ječení a přestože se pejskům nic zvláštního neděje, musím majitele většinou napomínat, aby nechali řešení situace na štěňatech. Do života je pro ně nezbytné umět se podřídit, na chvíli prohrát a zase znovu nastoupit do další akce. Na vycházkách venku je dobré se psíčkovi občas schovat, aby si nás musel hlídat a starat se, kde jsme. Informace, že pejsek ještě nikdy nebyl puštěn z vodítka, protože se o něj majitel bojí, je smutná pro oba dva i do budoucna. Každé štěně je také třeba od prvních dnů v novém domově učit, že je normální zůstat chvíli o samotě. Trénujeme vždy, když je štěně unavené hrou, nebo procházkou, vyvenčené a nakrmené a samo má tendenci zalehnout a odpočívat. Necháme ho v klidu, bez emocí proneseme signální slova - přijdu, čekej tady atd a vzdálíme se na chviličku z místnosti. I po návratu jsme klidní a situaci nijak nezdůrazňujeme.
Dobu odloučení protahujeme velmi pozvolna.
9 fotek, 11.12.2015, 69 zobrazení, 3 komentáře
Světlo nám už nepřálo a fotky se nevydařily, tak jich tentokrát moc není. Pejskové se učili povel čekej, zůstaň a chodit na vodítku, páníčci zase metodiku nácviku povelů a odměny. Při učení nového povelu, třeba lehni, neopakujeme pokyn stále, naopak ho vyslovíme, až si štěně, navedené pamlskem, samo lehne. Později, když už začíná chápat, oč jde, štěně před cvičením oslovíme jménem a pak vyslovíme jednou povel a navedeme štěně pamlskem do požadované polohy. Ihned poté vyslovíme chválící slůvko - zřetelně a zcela jednoznačným tónem, aby psík pochopil, že je to správně. Až o vteřinku později dostane štěně pamlsek. Během cvičení příliš nerozptylujeme štěně hlazením, mazlení a dovádění si necháme po posledním cviku, kdy práci ukončíme hrou a dováděním. Nejčastější chyby, kterých se majitelé dopouštějí - několikeré opakování povelu, vyslovení pochvaly příliš pozdě, podání pamlsku dřív, než vyslovení chválícího slůvka, které pak ztrácí pro psa význam, a hlazení psa po hlavě a přes uši po každé pochvale. To je, na co si doma musíme dávat pozor. Každé cvičení musí být ukončeno také nějkým pokynem, třeba volno. Cvičíme krátce, jen minutku, dvě a pak si se štěňátkem zadovádíme. Při chození na vodítku udržujeme se psem kontakt, chválíme za prověšené vodítku, nikdy se nenecháme tahat a naopak psa nevláčíme za sebou. Napnuté vodítko znamená, že se nikam nejde. Psíka oslovíme a když se k nám rozběhne, radostně pochválíme a jdeme jiným směrem, než nás táhl. Cukání používáme jen jemně, jako upozornění, když na naše oslovení psík nereaguje, spíše výjimečně.
Příští lekce velkých štěňat může být v sobotu nebo v neděli od 10 hodin opět na louce u firmy Grešík. Doufám, že nám bude přát počasí. Každý, kdo má zájem přijít, prosím napište do diskuze pod článkem, zda můžete v soboru, v neděli nebo oba dny. Podle toho, který den by se nás sešlo víc, bude školka. Mohly by být i lepší fotky. Tahle víkendová lekce bude poslední na louce, příště vás bude čekat procházka po městě a nádraží.
12 fotek, 9.12.2015, 69 zobrazení, přidat komentář
Žebrání v kuchyni a vynucování si pozornosti, když rodina zasedne k jídlu, jsou častým a protivným nešvarem pejsků chovaných v bytě. Platí na ně pouze jediné pravidlo - pejsek se svým chováním NIKDY nesmí uspět. To znamená, že se celá rodina i návštěvy domluví a NIKDY na žebrání štěněte nereagují. Stačí, že jednou lítostivě konejšíme štěně - už jsi mělo granulky, tohle ti nemůžu dát atd atd. - a postoupí ve svém nátlaku k hrubším metodám - vyskakování, kňourání, poštěkávání. Jsme-li nedůslední a tzv. se o jídlo s pejskem dělíme, je jasné, že to bude považovat za pravidlo, kterého se nebude chtít vzdát. Bude nás hypnotizovat při každém našem polknutí, tvářit se zoufale, prudší povahy dokonce na majitele hlasitě štěkají a někdy ho i napadají. Odnaučit toto chování je už těžší, opět pomůže pouze důsledné ignorování a úspěch se dostaví až po velmi dlouhé době. Hodně otravného psa můžeme v době našeho jídla posílat na místo, nebo do jiné místnosti.

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.