Tuto sobotu jsme jako na každé lekci trošku cvičili a štěňata si hlavně hrála. Jelikož parta malých divošků byla v naprosté pohodě, nám se otevřel prostor pro diskuzi. Každý majitel pověděl co aktuálně řeší doma za problém se svým čtyřnohým parťákem. Návrhů k debatě bylo jako vždy hojně, ale nejvíce řešené téma byly LOUŽIČKY.
Jak a kdy by mělo být štěně schopné udržet svou potřebu do doby než se půjde ven? A jak ho to naučit?

Štěně prochází v prvním roce života dosti rychlým růstem a celkovým vývojem jak tělesným, tak i duševním. Proto je velmi důležité abychom my jako majitelé byli schopni v každém období jeho růstu být o krok na před a štěně vedli správným směrem, tedy teď konkrétně k vykonávání potřeby venku, ne doma.
Kdy začít učit?
- v podstatě téměř okamžitě. Když si přivezeme domů malé štěně, mělo by mít od správného chovatele už alespoň částečnou zkušenost s konáním potřeby venku. Doma se ,,nehoda" přeci jen stává poměrně často, ale štěně rychle pochopí že se chodí ven, ideálně na trávu.
Jak učit?
1. štěně vynášíme velmi často ven. Během prvních 14ti dní co nejčastěji jak nám to čas dovolí. Ideálně ihned jak se štěně probudí, poté znovu po krmení, dále při hře cca po 15ti minutách. V noci zpočátku každé 2-3hodiny. Musíme mít na paměti, že toto náročné období trvá jen krátce a interval se začne prodlužovat. Nedá se přesně určit kdy, neboť každý pes je jiný. Nehody jsou běžné ještě okolo 6tého měsíce.
2. Zpočátku vynášíme na vždy stejné a klidné místo. Pokud máme v místě bydliště mnoho pejskařů, je víc než pravděpodobné, že štěně venku potřebu vykonávat nebude chtít. Protože strach a celková obava z pachů cízích dospělých psů bude natolik silná, že štěně ze strachu počká na příchod domů. Protože ví, že tam je v bezpečí. Musíme mít na paměti, že dospělý pes i fena, si močí i trusem značí své území. Pro malé štěně bez zkušeností to je velmi zatěžující a stresující. Proto volíme co nejméně frekventované místo.
3. Po každém vykonání mile a dostatečně chválit.
4. Pokud chceme štěně naučit povel čůrat, je potřeba aby již beze strachu chodilo ven. Povel hlasitě vyslovíme při probíhající potřebě pouze JEDNOU, poté vždy pochválíme. Po čase si pes spojí potřebu se slovy a bude vědět co po něm chceme. Hodně pejskařů tento povel využívá při krátkém ranním venčení než odchází do práce, aby byl pes schopen rozeznat zda se jedná o procházku, či krátké venčení.
5. Za ,,nehody" doma, NIKDY NETRESTAT! Pouze přerušit činnost a odnést štěně ven. Bez komentářů a nadávání uklidit doma.- NIKDY NENAMÁČET ČUMÁK DO LOUŽIČEK!!!
6. Prodlužovat postupně časové intervaly venčení. Venku nechat vykonat potřebu a poté si hrát s hračkou. Po hře se znovu projít a STÁLE CHVÁLIT.
I přes veškerou naši snahu může štěněti trvat déle než si zafixuje chození ven.
Proto mějme na paměti: udržet nervy v hrsti, netrestat, na štěně nespěchat, pozitivně motivovat, rozpohybovat hrou apod.
Při přetrvávajících velmi častých nehodách navštívit veterináře, zda se nejedná o zdravotní problém a popřípadě si nechat poradit. Někdy vyprazdňování doma může být zapříčiněno i psychickým problémem, ne jen tím běžným prvopočátečním, spojeným se zcela běžným strachem z neznámého.

Tentokrát jsme se sešli v lese na Čechách, abychom využili dopoledního chládku. Kousek cesty šla většina majitelů se svými psy na vodítku a tak jsme se dostali na téma - tahání. O několik lekcí dříve je probráno téma flexi vodítek, tak doporučuji nahlédnout, nyní si budeme povídat o práci s pevným vodítkem a obojkem. Je zcela normální, že štěně na vodítku tahá, co má síly, aby se dostalo tam, kam zrovna chce. Často ani neví kam, jen si chce vybouřit nahromaděnou energii. Čím větší pes, tím více své majitele vláčí, ale i celkem malý psík dokáže být jako tahoun pěkně nepříjemný. Jak to odbourat? Předně na tuto hru majitel nesmí přistoupit. Základním stavem je pes na prověšeném vodítku, ale někteří majitelé vodítko ihned napnou, mají pocit, že psa nemají pod kontrolou. Pes má pak pocit tlaku na krku jako normální stav, není to pro něj žádná informace a majitelé nasazují stahovací nebo ostnaté obojky, aby psa donutili tahat méně. Neuvědomují si, že právě oni ho takovému chování naučili. Vodítko je citlivý komunikační prostředek. Musíme psa naučit, že když se opře do vodítka, tím směrem se nejde, ať se namáhá sebevíc. Směr pohybu, procházky, kontakty s jinými tvory - lidmi, psy, kočkami a pod, má vždy pod kontrolou vůdce smečky. Kam určí, tam se půjde. Čím častěji měníme při procházce směr, tím pozorněji nás musí pes sledovat a následovat. Zpočátku se štěnětem stále komunikujeme. Když napne vodítko, zastavíme se, zavoláme na něj a jdeme někam jinam, než nás tahalo. Za to, že se vydalo za námi, radostně chválíme. Za pár vteřin nás předběhne, napne vodítko - a znovu změníme směr. Dvě minuty takového cvičení 5x denně udělají z tahouna velmi brzy pozorného společníka. Pokud prostě musíme dojít odněkud někam a nemáme možnost měnit směr, snažíme se jít svižně a mít povolené vodítk0. Při tahání psa krátce zatáhneme zpět a ihned povolíme. Poslušné vyšlapování na volném vodítku hodně chválíme. Psa vždy vypouštíme z vodítka, když je zcela klidný a nenapíná ho.

Z malého štěňátka nám pomalu ale jistě roste velmi aktivní a vynalézavý pes. Jak ho tedy zabavit a cvičit tak, aby naše společné soužití bylo příjemné jak pro mne jako pána, tak i pro samotného psa?

-kolem 10.tého týdne už naše štěně slyší na své jméno a přibíhá k nám na zavolání. Zpočátku odměňujeme už za samotné přiběhnutí, jakmile štěně zvládá přibíhat na naše cílené zavolání, přidáme k doběhnutí i povel sedni. Ten provedeme tak, že nad hlavou blíže k čumáku štěněte držíme pamlsek, ihned jak si sedne, vyslovíme povel SEDNI a odměníme. Většina štěňat si ochotně přiběhne pro pamlsek a vzorně si před pána sedne. Je DŮLEŽITÉ na štěně nespěchat, a ačkoliv se může zdát, že je nad míru učenlivé, měli bychom mít na paměti, že nám nejde o to, aby pes zvládl v co nejkratším čase co nejvíce povelů, ale my chceme, aby každý povel byl, jak se říká, dotažen do konce. Tudíž další cviky začínáme trénovat v momentě, kdy ten předchozí cvik máme zvládnutý.
V tomto případě, když štěně sedí před námi, všechny packy má pevně na zemi a hledí k nám upřeně, čeká na pamlsek. V popise to zní zdlouhavě, ale ve skutečnosti jde jen o pár důležitých vteřin.
Po této základní fázi, postupně učíme povel lehni. kolem 13.tého týdne umí štěně základní povely- ke mě, sedni i lehni. Pokud cvičíme správně, můžeme přidávat další povely a už je jen na nás, které si vymyslíme.
Samotné cvičení nikdy netrvá déle, než úsekovitě v 10ti minutách.
Dále můžeme štěně zabavit hrou- přetahování o hračku, schovávání pamlsků apod.

Při cvičení musíme být vždy pozitivní, štěně motivovat, být veselý. Tvrdým drilem sice psa vycvičíme, ale později se nás bude bát a poslechne jen ze strachu, či dokonce vůbec.

MŮŽEME MÍT SEBEVÍCE UČENLIVÉHO A VNÍMAVÉHO PSA CO DYCHTÍ PO CVIČENÍ, RESPEKTIVĚ DYCHTÍ PO POZORNOSTI A PO PAMLSKU, ZA KTERÝ UDĚLÁ OCHOTNĚ VŠE, ALE MY MUSÍME MÍT NA PAMĚTI, ŽE NIKDY NEBUDEME SPĚCHAT A ŠTĚNĚTI DÁME ČAS.

Některá štěňata snášejí manipulaci s naprostým klidem a důvěrou, jiná se brání, vrčí a koušou, hned, jak se jim něco nezdá. Příčinou jejich chování není dominance, jak se dříve často psalo, ale strach. Proto se také upustilo od přísných trestů, které bázlivé chování jen prohlubují a naopak se štěně klidně a za pamlsky učí, že se mu nic nestane, když si nechá nasadit postroj nebo se dává do tašky. Za pamlsek si do ní vleze i dobrovolně. Někdy je ovšem nutné štěně pevně uchopit a udělat, co je třeba, i když je to nepříjemné - vyndat klíště, ošetřit ránu nebo dát kapky do očí. Pak je důležité nenechat psíka vysmeknout se, bojovat, protože tím se jeho obavy ještě zhorší. Majitel ovšem nesmí začít křičet nebo psa potrestat, protože by pak štěně bralo i ošetření jako trest. Vše musí proběhnout v klidu, s jistotou a v pohodě pod povelem "Zůstaň" a každá nepříjemnost je zakončena velikánskou pochvalou, hrou a pamlsky. Jen tak pes pochopí, že se nejednalo o nic špatného a příště se ochotněji podrobí drobným nepříjemnostem.

V sobotu jsme se vypravili s partou štěňat čelit nástrahám hlučného města. Jelikož všechna už za sebou mají pár lekcí ze školky, rušné prostředí zvládala výborně. Vysvětlili jsme si jak nenásilně přesvědčit svého psa aby nás dobrovolně následoval ačkoliv se nového prostředí bojí. Ukázali si, jak správně přecházet silnici tak, aby nás pes netahal či neodcházel bez nás. A jak vést a povelovat psa na vodítku. Procvičili jsme povel k noze a osvěžili paměť u povelů zůstaň a čekej, jelikož každý povel znamená něco jiného a majitelé je mnohdy zaměňují, či používají naráz a pak jsou nespokojeni když pes nereaguje dle jejich požadavků a představ.
ve zkratce: ZŮSTAŇ- používáme jako odkládací povel, kdy pes zůstane na daném místě, dokud si ho majitel nevyzvedne. Tzn.vždy se k psovi vrátíme. Ne že on si za námi doběhne! Dá se učit už od mala kdy štěně zvládá sedni, lehni a přivolání. Začínáme čelem ke štěněti, musíme mít jeho plnou soustředěnost a naše vzdálení je v první fázi jen couvnutí o krok dozadu a ihned zpět. Okamžitě psa odměníme pokud zůstává sedět. Interval vzdalování nijak neurychlujeme a s trpělivostí se spokojíme během 14ti dní jen s pár krůčky vzad. Tím snadněji štěně pochopí spojitost povelu s naším pohybem.

ČEKEJ!- je dá se říct mezi povel- říkáme tím, čekej, něco se bude dít. Tento povel není plně zádržový, ale spíše upozorňující, či pro aktivně pracující psy dále vybízející k pozornosti a těšení se co bude následovat. Běžně můžeme uplatnit například při vybíhání za aportem, nebo také při přecházení silnice ve městě. Tam použijeme povel čekej, případně následuje s odmlkou sedni a teprve potom vybídneme psa k chůzi. Do budoucna předejdeme případnému zatáhnutí nebo vběhnutí do vozovky.

Toto téma bylo v danou sobotu vybráno jako společné téma pro obě party štěňat.

Dříve byl proutek zcela běžný výchovný prostředek při výcviku psa. Zejména v myslivosti se bez něj psovod neobešel. Psi sice částešně poslouchali, ale často byli zákeřní a kousaví. \Není divu, když nevěděli, kdy a zač dostanou ránu. Dnes se od něj naštěstí ustoupilo a většina lidí ho už nepoužívá, ale ještě se traduje trestání složenými novinymi. V ordinaci jsme měli nedávno jeden případ staré paní, která svou mladou fenku neustále trestá proutkem, protože ji jinak nezvládne. Když fenka zlobí, okřikne ji a současně šlehne. Fenka tedy na napomenutí nemůže zareagovat, rána přijde nečekaně a vždy, když se paničce něco nelíbí. Přesto má fenka paničku ráda, proč to tedy tak vadí? Takového trestaného psa totiž nelze nijak ošetřit, není možné ho naočkovat, o stříhání drápků ani nemluvě. Když ho trápí panička, jak zlí na něj asi budou ostatní? Jistě mu bolest způsobují schválně! Musí se za každou cenu zachránit, i kdyby měla ty cizí lidi pokousat. Strachy se takový pes může i pomočit, jakákoliv manipulace je noční můra pro všechny zúčastněné i fenku samotnou. Když se pak dostane mezi lidi, nikdy nevíte, která situace u ní vyvolá prudké obranné reakce. Stačí nešikovný pohyb dítěte a neštěstí je hotové. Jak jsme si ukázali na lekci, není trestání jakýmkoliv předmětem vůbec nutné, stačí dobře zvládnutý zákazový povel a pes velmi brzy pochopí, co se smí a co ne, aniž by jeho důvěra v lidi utrpěla. To neznamená, že si psíka necháme přerůst přes hlavu - to určitě ne. Když se pes prosazuje i přes zákaz, přitlačíme ho za šíji k zemi a rázně napomeneme. Ale to je třeba až jako poslední možnost, většina psů reaguje na pouhé slovo a gesta. Vždy musíme být blízko zakazovaného předmětu a nikdy neřešíme, co se stalo v minulosti - zakazovat rozkousanou botu po návratu z práce je k ničemu. Zákaz ptatí teď a tady, není to trest.

Jako majitel nového štěněte jsem si domů přivezl malou chlupatou kuličku co vyžadovala notnou dávku pozornosti, péče a lásky. Avšak teď už je štěně větší a při kontaktu s jinými psy mě ignoruje. Co s tím??

V období růstu štěně prochází více fázemi vývoje a samozřejmě i změnami v chování. Velká spousta majitelů je nadšená, jak jejich čtyřnohý přítel už od malička je vzorný a i venku v cizím prostředí může už jako malé štěně chodit na volno a od svého pána se nevzdálí ani na krok. Ano, to je pravda a je to vcelku logické, ale pouze do té doby, než naše milé štěně začne získávat nové zkušenosti ve svém okolí. Doposud si zvyklo na byt či dům, harmonogram a celý chod domácnosti. Ale v cizím prostředí bylo do té doby velmi opatrné, mnohdy bázlivé a zcela oddané a závislé na svém pánovi. Proč najednou nastal zlom a štěně mě odmítá mnohdy poslouchat? Nemá mě snad rádo? Proč mě nevítá tak horlivě jako cizí lidi které potká? Proč se dožaduje spousty hraní s jinými pejsky a ke mě nechce přijít? V této fázi vývoje štěněte, ztrácí dost majitelů nervy, nebo jsou smutní, že selhali ve výchově.
Opak je pravdou. Toto chování je naprosto přirozené. A pokud se naše štěně směle pouští do veselých hrátek s ostatními pejsky, rádo se nechá pohladit či pochválit, ba dokonce odměnit od cizích lidí, tak naše postupná socializace a začínající úroveň výchovy psa, je naprosto v pořádku. Avšak majitel musí mít vždy na paměti, že pejska nechává hrát si na volno vždy v bezpečném místě kde není v dosahu silnice. Jelikož štěně ještě logicky ve svém věku nezvládá perfektní a bezchybné přivolání jako dospělý správně vychovaný pes. Majitel musí mít na paměti, že NIKDY štěně nesmí potrestat, pokud k němu nepřiběhne na zavolání ihned, jak on vyžaduje. I když se to nemusí zdát, štěně nám to nedělá naschvál, je pouze plné emocí a radosti a mnohdy není schopno náš požadavek urychleně zpracovat. Jak štěně odvolám z bujarého dovádění aniž bych vzteky praskl jako nafukovací balonek?

1. jdu na dostatečně blízkou vzdálenost ( nehulákám z druhého konce louky)
2. jsem vždy veselý
3. nezvyšuji hlas se stále se opakujícím až výhružným voláním
4. mám u sebe lákavou odměnu.-hračka nebo pamlsek. POZOR! Není to úplatek, je to pouze motivační pomůcka
5. vypustím z hlavy, že na štěně volám a ono přijde až po delší době a ještě ho mám chválit?? ANO, dokonce ho musím pochválit. Stále se opakující chyba mnohých majitelů je, že štěně odpoutá svou pozornost ze hry, zbystří že ho volám a vesele se tedy řítí ke mě, já místo jásání mu vyhubuji- Azore kde jsi byl tak dlouho? No pojď sem, honem...atd... a v tu chvíli štěně lapám do rukou a ono se otočí a opět odběhne pryč.
6. musím mít na paměti, že štěně je vynalézavé a naše pokusy o odchycení rychle prokoukne. Proto při každém úspěšném přivolání psa odměním, a hlasem jásám, nemusím jej nutně hladit. Takto to udělám několikrát během cvičení.
7. když všechny úkony provádím správně, jsem trpělivý,štěně za mnou vždy rádo přiběhne. A nechá se připnout na vodítko když je to třeba.
8. nepřipínám psa na vodítko pokaždé když jej zavolám. Stejně tak jako se jej nesnažím lapat do rukou jak je to napsané v bodě 5.
9. Nikdy psa necvičím když mám špatnou náladu. Veškeré pokusy o odvedení dobré práce selžou a je to jen ztráta času, nebo upevnění nežádoucího chování.
10. A hlavně, nejdřív s pejskem trénuji v klidném prostředí na louce nebo v lese sám, teprve potom mohu zařadit postupně se zvětšující kolektiv psů.

Na této lekci jsme otevřeli zajímavé téma - co dělat, když pes vrčí na dítě. Potrestat ho, okřiknout, oddělit? Nic takového. Pes má vrčení jako varovný komunikační prostředek, kterým říká : " Dost, tohle mi nedělej" Pokud mu vrčet zakážeme, co mu zbude? Bude varovat mírněji, třeba pohledem, zíváním a to možná dítě nerozpozná a pes je pak rovnou kousne. Proto se vždy snažíme zjistit příčinu a jak uvidíte na fotkách, někdy náš malý andílek pejska tajně trápí. Tady musíme rázně zasáhnou a dítěti v takovém chování zabránit. Dále jsou určité nebezpečné situace, kterým jako rodiče a zároveń majitelé psa musíme předcházet a já se je zde pokusím stručně vyjmenovat:
1. Pelíšek - pes spí déle, než dítě a může se cítit rušen při odpočinku, proto vrčí, aby dal najevo, že chce spát. Nikdy proto nedovolíme dítěti obtěžovat psa na jeho pelechu.
2.Jídlo - pokud pes dostane misku s potravou, je jeho přirozeností si ji bránit proti ostatním členům smečky, tedy i proti dítěti. Majitel, jako šéf smečky, má samozřejmě právo do misky sahat, ale u dítěte to pes tolerovat nemusí. Takže nikdy nedovolíme dítěti rušit psa u jídla a po krmení misku uklidíme, aby si majetnický pes nemohl bránit tu prázdnou.
3. Hračky - někteří psi jsou majetničtí nejen na jídlo, ale i na hračky. Pokud takového máte doma, žádné hračky mu v přítomnosti dítěte nenechávejte a předměty dítěte mu nikdy nedovolte brát. Pokud pes sebere dítěti hračku, vždy ji sebereme a odneseme my, nikdy dítě.
4. Naše osoba - pes si někdy přivlastní i paničku a dítě od ní odhání - to nikdy netolerujeme, vždy psa vykážeme na místo a věnujeme se dítěti. Takový pes pak nesmí na klín, na sedačku, nesmí být vedle majitelky, věnujeme se mu jen při výcviku a procházce, jinak je stále na místě, než se jeho chování upraví. Trvá to obvykle 2-3 týdny, pak už nemusí být režim tak přísný.
Většina psů naštěstí s dětmi vychází dobře a láskyplně, ale vždy je nutný dohled pozorného rodiče, aby jeden druhému neubližovali.
Psa a dítě vedeme k vzájemnému přátelství a respektu pomocí odměn a pamlsků, které psu dítě dává pod naší kontrolou za splnění povelů.

Při této sobotní lekci se nám sešlo jen pár pejsků včetně jednoho nováčka. A tak se nám naskytl dost velký prostor pro cvičení. Vysvětlili jsme si, že i malý pes by měl umět správně chodit na vodítku po boku svého pána. Jak by k tomu měl být správně ustrojen a veden. Pokud se páníček rozhodne pro vodítko flexi, což používá většina majitelů malých plemen, je potřeba, aby pejsek chodil na postroji. Naopak když používáme pevné vodítko, volíme obojek. Proč je důležité pracovat s pejskem na pevném vodítku a popřípadě mít flexi trvale zajištěné. Skoro každého ,,láká" používat flexi vodítko jako takovou pohodlnou pomůcku, kdy má pejsek dostatečný rozeběh a v případě potřeby jej k sobě stáhnu, nebo jednoduše zmáčknu brzdu. Ale zde nastává okamžik, kdy se majitel dopouští hrubé chyby. Za prvé se u pejska vyvine potřeba na vodítku neustále tahat, chodit a přebíhat z jedné strany na druhou a jelikož s páníčkem skoro vždy nemá natrénované přivolání, ten jednoduše pejska zabrzdí brzdou, což může vést i ke zdravotním potížím s páteří, či dokonce se pejsek na vodítku škrtí. Protože valná většina majitelů instinktivně zmáčkne brzdu ještě před oslovením psa, který to samozřejmě nečeká a nemůže se na situaci jakkoliv připravit a do toho přijde náhlé trhnutí. Používání flexi vodítka vůbec nevadí v případě, že máme pejska naučeného na naše přivolání. A po celou dobu nesmíme zapomínat vždy pejska řádně odměnit. Nejprve oslovím, přivolám, odměním, teprve potom brzdím. Pokud pes nechce přijít, mohu ho po oslovení k sobě stáhnout, ale tak aby o tom věděl, vždy se vyvaruji trhavého pohybu brzdou.
Celá lekce byla plná optimistických úsměvů od majitelů a spokojeně pracujících pejsků. Na fotkách je alespoň částečně zastiženo, že i malý pejsek umí být za vzorného parťáka co vesele ťapká po našem boku. Kromě cvičení bylo samozřejmě i spousta prostoru na hraní, jako ve správné školce.

Majitelé se často pokoušejí zvládnout nežádoucí chování psa napomínáním a škubáním za vodítko, bohužel jen s malým úspěchem. Jak tedy dokázat, aby náš pes procházel kolem plotů v klidu a štěkajících psů za nimi si nevšímal? Jde to a jako vždy na to musíme s pozitivní motivací. Náš pes by měl umět několik povelů, které je zvyklý dělat za odměnu. Jdeme právě tak daleko od plotu, aby náš pes o konkurentu již věděl, ale ještě na něj nereagoval. Máme ho na vodítku, aby nemohl vyrazit k plotu. Zastavíme se a chvilku cvičíme. Potom ve stejné vzdálenosti chodíme tam a zpět, cvičíme, odměňujeme. Když je pes klidný, pomalu se přibližujeme a opakujeme stejný postup. Chodíme vždy podél a šikmo, nezamíříme přímo k plotu. Po pár minutách cvičení ukončíme hrou a jde se domů. Odpoledne nebo druhý den si stejný postup zopakujeme a přibližování už půjde rychleji. Každý den se procvičíme o kousek blíž a za pár týdnů už můžeme chodit podle plotu, jen trváme na tom, aby byl pes soustředěný na nás. Pokud v nějaké fázi začne náš pes štěkat a vyvádět, prostě jsme na něj moc spěchali. Vyslovíme zákazový povel, odvedeme ho bez odměny a až se uklidní, začneme opět ve větší vzdálenosti. Když bude zvládat jednoho psa, půjdeme trénovat jinam, a to už půjde mnohem rychleji. Na konec si necháme uštěkanou zuřivou smečku a když se naučí v klidu zvládat i tu, máme vzorného psa.

V sobotu jsme se sešli u Lídlu. Cílem této lekce bylo, ukázat si jak se chováme v cizím neznámém a navíc dosti rušném prostředí. Všechna štěňata byla naprosto vyrovnaná a soustředila se na své páníčky.

V období růstu prochází štěně několika fázemi vývoje, mezi ně patří i období kolem 4-5 měsíce věku, kdy štěně už zná svůj domov kde se chová suverénně, ví kde má misku na vodu, ví kdy je čas jídla, že potřeba se vykonává venku..atd.. A pokud je správně motivováno, je fixované na svého pána kterému věří a díky tomu je připraveno na další zátěž. Pro sobotní partu to znamenalo absolvovat chůzi na vodítku po boku páníčka v rušných ulicích města, kde jsme si ukázali jak správné přecházet po přechodu, jak se chovat při vstupu do haly např. Hlavního nádraží, respektovat a zvládat více lidí v uzavřeném prostoru, hlavně jak je důležité štěně neustále pozitivně motivovat, mluvit na něj a být si sám sebou jist v tom co dělám a kam směřuji. Jak štěně motivovat tak, aby se nebálo a směle objevovalo další nové věci našeho okolí. Mimo jiné jsme si vyzkoušeli jízdu výtahem. Za tuto lekci mají všichni velikou pochvalu a hlavně malinkatý Andy s paničkama, který byl jako jediný mrňousek v partě velkých štěňat. Bylo vidět, že při správném vedení štěňata podstupují směle všechny testy, které jsme pro ně připravili, a to bez mrknutí okem.

Sešli se nám nováčci a ostřílení borci. Na štěňatech je hned poznat, kdo má jaké zkušenosti. Kavalírek, který vyrůstal dlouho jen ve společnosti lidí, se ostatních štěňat straní a neví, jak si s nimi hrát. Ale ještě je čas vše napravit, jen to bude chtít hodně trpělivosti - po skončení socializačního období - to je ve čtyřech měsících - už učení nových věcí trvá mnohem déle. Co štěně zažije do tří měsíců, bere jako samozřejmost. Mezi třetím a čtvrtým měsícem se začíná bát nových věcí, ale když mu majitel dodá odvahy, rychle se strachu zbaví. Po pátém měsíci už socializace končí, a pes má zmapované, co je domácí a bezpečné a co je neznámé a tudíž nebezpečné. Proto štěňata bereme na všechna místa, která s nimi budeme jednou navštěvovat - jdeme na louku, do lesa i do města, projedeme se vlakem, autem i autobusem. Stejně jako s prostředím, musíme štěně seznamovat s různými lidmi - dětmi i starými osobami s holí či na kolečkovém křesle, nebo velkými muži, ze kterých mají někteří psi strach. Měla by poznat kolo, tříkolku i kočárek, aby to jednou nebyli démoni, před kterými je třeba utéct nebo je napadnout. Seznámení s různými plemeny psů předejde budoucím konfliktům. Kontakt s domácími zvířaty umožní později spokojené soužití s kočkami, drůbeží, ptáky a dokonce i doma chovanými hlodavci. Všechny nové věci by měl pes poznávat v klidu a pohodě, v dobrém, veselém rozpoložení. Nejistotu překonáváme cvičením za pamlsky a hrou. U psa platí dvojnásob, že co se v mládí naučí, bude mu užitečné po celý život.

Při této sobotní lekci bylo již od rána poměrně velké teplo. Na úvodu hodiny jsme krátce procvičili doposud naučené základní povely, sedni, lehni a tak moc potřebné přivolání. Okamžitě bylo vidět, které štěně cvičí ochotně a přibíhá ke svému majiteli i přes veškeré okolní podněty. Velmi překvapila fenka Antonie, milá zlatá retrívřice, která byla na své úplně první lekci. Výborně reagovala na svou paničku a ochotně spolupracovala. Stejně tak i ostřílený pan doga Olda, který uzavíral tímto dnem svůj školkový kurz. Skvěle pracovala i ostatní štěňata, jen černý knírač kouzelník Merlin ukázal, jak dalece je samostatný a své páníčky má spíše jako zdroj potravy, jelikož ani nevyžaduje mazlení a přílišný kontakt, chůze na vodítku a celková poslušnost mu není moc blízká. Jelikož má milé páníčky, kteří to s ním myslí dobře, lekce směřovala spíše k zodpovídání dotazů a byl jim poskytnut jakýsi návod na zacházení s jejich členem rodiny. Jak už napovídá název této lekce, snažili jsme se nastínit si, jak by mělo vypadat spokojené soužití se psem do dalších let. A přinášelo nám stejné potěšení jako psovi samotnému. Protože toto období růstu a dospívání, je právě tím základním stavebním kamenem.

Štěňata se po 4. měsíci mění z oddaných a závislých mazlíčků v samostatné jednotky, které objevují svět. Kdo promeškal šanci na výcvik přivolání u maličkého štěněte, nyní to bude mít obtížnější. Ale většina štěňat si v tomto věku občas postaví hlavu. Jsou dvě základní cesty, jak štěněti vysvětlit, že když bude přibíhat na povel, bude mu na světě lépe. První je, že se o něj jakoby méně staráme a mohlo by se někde ztratit a zůstat opuštěné. I nejneposlušnější štěně ve skutečnosti nechce smečku opustit, takže když páníčky ztratí z dohledu, jde se po nich podívat. Takže se na procházkách schováváme, měníme tempo i směr, chodíme na nová místa, moc nepostáváme. Snažíme se, aby si nás ten neposlucha musel trochu hlídat. Druhá cesta je, že musíme štěně ujistit, že je s námi skvělá zábava, kterou jinde nenajde a to nejen doma, ale i venku. Hračky, jako jsou přetahovadla, míčky na provázku, plyšáci, nejlépe pískací, jsou v tomto věku nezbytné! Nikdy je nenecháváme štěněti trvale k dispozici, jen dvě tři má stále doma, ostatní nosíme jen na procházky a na výcvik. Štěňata většinou ještě neaportují, tak se jen přetahujeme, honíme a dovádíme. Učíme různé nové povely, jako obíhat stromy, točit se, vyskočit na pařízek, dotýkat se tlapkou na povel nějakých předmětů a pod. Prostě zaměstnáváme hlavu! Rozmanité pamlsky také mají své místo, ale většinou nepostačují jako jediná motivace. Při výchově už jsme daleko důslednější i přísnější, konec konců už nemáme batole, ale předškoláka.

Pes vnímá a přemýšlí jinak, než člověk, ale emoce máme společné. Radost, smutek, pocit štěstí či neštěstí prožíváme velmi podobně a jsme schopni ho nejen vzájemně vycítit, ale i sdílet. Společně sdílená radost s páníčkem působí psu pocit štěstí a lásky a je pro něj tou největší motivací a odměnou. Musí být ale prožívaná a projevená na obou stranách. Pes ji pak prožívá mnohem silněji než člověk, vrtí se, raduje, vyskakuje na páníčka, olizuje ho. To je ta pravá chvíle na mazlení a hlazení, ideálně může přejít ve společnou hru. Je velký rozdíl, když pes přiběhne na přivolání jen pro pamlsek, letmé pohlazení ho pak spíš ruší, nebo když se běží pomazlit, zadovádět a překypuje přitom radostí. Rozeznat, kdy je mazlení odměnou a kdy o něj pes nemá zájem, patří k důležitým momentům výchovy. Dáme-li najevo radost, když k nám štěně běží, zrychlí a radostně doběhne až k nám, aby se přivítalo.

Ve školce se tentokrát sešli jen tři nováčci a první lekce je zde mnohokrát popsaná, proto tu dnes najdete jen pár fotek. Snad vás potěší a zítra se nás sejde víc.

Ve školce cvičíme pomocí pozitivní motivace - pes udělá něco dobře a za to získá odměnu. Štěňata hrají a učí se vzájemně správnému chování vůči ostatním psům. K tomu, abychom je z takovéto příjemné a zajímavé hry přilákali ke cvičení, potřebujeme pořádné lákadlo. Nejčastěji používáme pamlsek nebo hračku. Pejsek tedy nesmí být příliš najedený, jednu porci před školkou vynecháme, aby měl na pamlsky chuť. Granulky obvyle nejsou dostačující, někdo má rád piškoty, jiný sušené maso a další potřebuje kousky sýra nebo kuřecí srdíčka. Nejlépe když má panička více druhů, překvapení je pro psa lákavější. Pak potřebujeme psu nějak naznačit, za jakou činnost dostane lákavou odměnu. K tomu nám slouží slůvko, kterým to správné konání přesně v tom okamžiku označíme - Ano, super, dobře a pod. Slovo hodný se moc nehodí, protože ho říkáme obvykle pozdě a klidně. Tohle slovo vyslovuje PŘED podáním pamlsku. A pak už jen ukončení povelu - aby pes neodbíhal jen tak - Volno. Takže vše správné učíme radostně, vesele, přátelsky, psa ke cvičení nenutíme, ale motivujeme jej. Přísnost a rázný tón používáme pouze pokud chceme psa od činnosti odradit, zahnat ho, přerušit nevhodné chování. Tento "trest" ale nikdy nepřichází poté, co už pes s nežádoucí činností skončil. To už nemá smysl. Slouží jen k přerušení, zastavení nějaké lumpárny.

Komunikace mezi člověkem a psem probíhá obousměrně. Nejen, že člověk vydává pokyny a pes je plní, ale velmi často se snaží pes navázat komunikaci sám. Nudí se a dělá vše proto, abychom se mu věnovali. Chce si vysloužit pamlsek, hračku a nebo vylákat majitele na procházku, prostě aby se něco dělo. Používá k tomu různé prostředky od těch mírných, jako je upřené zírání, po velmi naléhavé, jako je štěkání, skákání, tahání za nohavice. Mezi tím jsou různé mezistupně. Lidé často chybují v tom, že na mírnou výzvu nereagují a pes tedy přitvrzuje. Když už začne štěkat a skákat, konečně se zvednou a jsou s ním něco dělat, vždyť už to s ním opravdu není k vydržení. Pes si zafixuje formu chování, která vedla k úspěchu a příště začne rovnou na stupni, který majitele přiměl k činnosti. Pak máme štěkající a nepříjemně skákající blázny, kteří si vynucují pozornost. Aby dali pokoj, majitele jim neustále házejí hračku nebo je jinak zabavují a nežádoucí zlozvyk se stále upevňuje. Proto už od štěněte učte svého psa nějakou neobtěžující formu nabídky k činnosti, říká se tomu také nultá poloha. Není určena povelem, protože pes ji dělá, kdykoliv chce sám, je to jeho nabídka - "Pojď něco dělat". Nacvičíme ji tak, že pokaždé, když pes sám zaujme tuto polohu, odměníme ho například vydáním nějakého oblíbeného povelu a odměnou. Nebo hozením aportu. Po několika opakováních pes začne zaujímat tuto polohu vždy, když s vámi chce navázat kontakt. Vyberte něco, co vás neobtěžuje, třeba předsednutí. Zpočátku reagujte vždy, i když jen krátce. Nenechte se naopak vyprovokovat nežádoucím chováním, jako je štěkání, skákání a pod. Nereagujte, odvraťte se, případně to zakažte. Na žádoucí chování pak ihned radostně zareagujte. Pes pak bude daleko příjemnější společník, i když mu později pokaždé nevyhovíte.

V sobotu jsme se učili nové povely - sedni a lehni a řešili jsme, jak si poradit s divokým kousáním. Při výcviku používáme metodu pozitivní motivace - pejsek se snaží něčeho příjemného dosáhnout, třeba pamlsku, hračky nebo hry. Na nás je, abychom mu to poskytli ve správné chvíli - tehdy, když udělá to, co si přejeme. Abychom byli přesní, používáme před podáním pamlsku vždy stejné, velmi zřetelné slůvko, které označí, že pes něco udělal dobře a dostane odměnu. " Supééér, Šikulááá, Anóo, Skvěléé, Táák." Nedoporučuji používat slovo "Hodný" - protože pro nás má jiný význam - je to prostě pochvala, která následujě většinou až po pamlsku, vyslovujeme ji klidným hlasem a často přitom psa hladíme. Pro psa pak už nemá ten označující význam. Tohle slůvko lze nahradit kliknutím klikru a musí se ozvat přesně v okamžiku splnění cviku - ještě před podáním odměny. Při výcviku často používáme navádění - pamlskem psa navedeme do požadované polohy, vyslovíme kouzelné slůvko a podáme pamlsek. Teprve po několika opakováních přidáme slovní povel, třeba " Lehni" a to zpočátku až když pes leží. Psu chvilku trvá, než si spojí slovo s tím, co právě dělá. Teprve pak začneme dávat povel před ulehnutím. Vyslovíme ho zřetelně, jen jednou, aby povel neztratil na významu a navedeme psíka do požadované polohy. Cvičíme vždy jen krátce, štěňata se soustředí pouze na několik minut.

Štěňata přišla jen dvě - doga Olda a husky Maku. Hráli si spolu velmi usilovně, až se úplně utahali a boj skončil. Povídali jsme si o tom, jak štěně během stárnutí mění své chování. Přineseme si domů chlupaté neviňátko, které se od nás venku ani nehne a v cizím prostředí je na nás úplně závislé. Postupně získává zkušenosti a sebevědomí, na naše povely už reaguje s určitým prodlením. Chytré štěně také brzy vypozoruje, že když ho páníček volá, určitě se stane něco zajímavého - přijde jiný pes, přijdou děti, pojede kolo atd. A chytré štěně si také řekne, že není třeba hned plnit páníčkovo přání. Hloupý páníček reaguje zvyšováním hlasu, výhružným tónem, snahou štěně ulovit a dát na vodítko, případně ho i potrestat. Tím si do budoucna pokazí přivolání i ostatní poslušnost, vzájemný vztah se zkomplikuje. Chytrý páníček je vždy o krok před štěnětem. Často nacvičuje povely v klidném prostředí a jejich plnění bohatě radostně odmění. Štěně si zapisuje do hlavičky, že poslouchání páníčka je vlastně příjemná hra plná nečekaných překvapení (pamlsek, hračka, tahání se o peška atdatd), mnohem zajímavější, než nějaký kolemjdoucí.Od páníčka se očekává nekonečná trpělivost, vynalézavost a důslednost. Pokud vydrží přes klackovité období štěněčí puberty, má vyhráno.

V první skupině dováděli výrostci Max, Bowie a s nimi sice mladší, ale temperamentní Tara. Bohužel pro technickou komplikaci s foťákem jsou fotky neostré. Něco jsem vybrala, ale moc toho není. Ve druhé skupině už foťák fungoval dobře, tak mají dnes výhodu. U starších štěňat už musíme trochu změnit přístup. Zatímco na malá štěňátka jsme velmi milí a laskaví, radujeme se z každého úspěchu a štěně jásá spolu s námi, takový psí výrostek už nás moc nebere. Má jiné zájmy, a páníčci jdou stranou. Zaujmout ho je mnohem náročnější. V této fázi musíme k hravosti a laskavosti přidat důslednost. Stejně důsledně, jako jsme u malých štěňat trénovali zákazový povel, musíme trvat na splnění všeho, co požadujeme i u starších štěňat. Když něco zakážeme TAK TO PLATÍ, i kdybychom nad tou zapovězenou pantoflí měli stát 5 minut. A pak ji uklidíme. Když se neleze na stůl, tak psa prostě strhneme POKAŽDÉ OKAMŽITĚ, jak se jen odrazí výskoku. Tady se zúročí, jak jsme se štěnětem pracovali, dokud bylo maličké. Pokud jsme jej naučili respektovat zákaz a vždy splnit, co žádáme, máme jen čtvrtinu práce s puberťákem. Zároveň stále pracujeme na tom, abychom mohli psa ošetřit, aby vydržel chvíli v klidu i nepříjemné ošetření, samozřejmě za odměnu. Přidáme nejen na přísnosti, ale také na práci, hře, cvičení, zkrátka na společné práci se psem, který je na ni kolem 5. měsíce duševně plně připraven a nadšen, když ho správně vedeme. Pamatujte, že pes je chytrý a potřebuje zaměstnávat nejen své tělo, ale i hlavu. Nebojte se začít se složitějšími cviky, jako je stopování, vyhledávání osob i předmětů, různé hry na obíhání stromů a podobně. Čím více společných her se naučíte, tím lépe pak zvládnete hyperaktivního výrostka. A pokud budete ztrácet nervy a síly, pamatujte, že je vždy jednodušší vydat povel tehdy, když můžete dohlédnout na jeho splnění, než marně volat na radostně pádícího raubíře 100m od nás. Takže, když se pes cpe do dveří pokaždé, když přijde návštěva, tak ho prostě uvážu na vodítko na místo, jakmile zazní zvonek. A zato ho odměním - místo hubování a zlobení pak máme pozitivní upevnění žádoucího chování. Pokud je to možné, hledejte cesty, jak předejít konfliktu a přitom prosadit svou.

Štěňata sobotní školku, na které musela být téměř celou dobu na vodítku v náročném neznámém prostředí, zvládla na jedničku. Výstup drátěných schodů je na malá štěňata příliš náročný, ale všichni velcí to nakonec dokázali. Jen jsme si v obtížném terénu ujasnili, že páníček nusí být vždy o krok před psem, a to nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Pokud psovod ví, co chce a přenese své přání na psa, ten má půl úkolu už hotovo. Štěňata do 4 měsíců přijímají cizí prostředí celkem bez problémů, později se někteří psi mohou bát, ale velká parta kamarádů překoná vše snadněji. Domů se už vraceli jako ostřílení harcovníci, unavění, ale plní sebedůvěry.

Štěňata si užívala slunečného počasí a my jsme se pokoušeli cvičit. Většině to krásně šlo, jen Zuzanka má svou hlavu a cvičí jen občas. Vyžaduje značné nasazení a nápaditost, jak ji přilákat, když se jí zrovna nechce. Je potřeba s ní cvičit přivolání jen krátce, ale mnohokrát denně a co nejčastěji si s ní hrát. Ája dnes moc neměla na dovádění náladu a držela se trochu stranou. Nutně potřebuje dostatek kontaktů se štěňaty, aby se zbavila nejistoty. Droboučký Aiko se i přes divokost větších štěňat zapojil dobře - má doma velkého kamaráda a to je znát. Majitelky si dnes kazily cvičení neustálou snahou svá štěňata hladit - na fotkách je jasně vidět, jak je jim to nepříjemné a snaží se pohlazení "za odměnu" vyhnout, jak jen mohou. Raději schovejte při cvičení ruku za záda a pamlsek podávejte těsně u sebe, aby štěně nestálo metr před vámi. Co je naučíte, to budou dělat! Zvláště psy odrazuje hlazení přes uši - je to nepříjemné, zkuste si to - a hlazení spojené s omezením pohybu - štěně vlastně držíme. Štěňata nás na to upozorňují tím, že se snaží zůstat co nejdál, popadnout pamlsek a utéct. Takový návyk se moc nehodí, když chceme psa zapnout na vodítko. Proto, prosím, dejte pozor, co dělá vaše druhá ruka, která nekrmí. Příští lekci budeme mít opět v sobotu v 10.00, ne tedy ve středu, jak jsem vás zvala, a sejdeme se u Lídlu za košíky, kde není tolik lidí. Je to lekce, ve které se štěňata naučí chodit po městě a zvyknou si na nenadálé situace, povrchy a hluk. Půjdeme všichni, tedy malí i velcí dohromady, protože štěňata budou na vodítku. Vezměte sebou pamlsky, vodu a pevné vodítko, ne flexi.