Při této sobotní lekci bylo již od rána poměrně velké teplo. Na úvodu hodiny jsme krátce procvičili doposud naučené základní povely, sedni, lehni a tak moc potřebné přivolání. Okamžitě bylo vidět, které štěně cvičí ochotně a přibíhá ke svému majiteli i přes veškeré okolní podněty. Velmi překvapila fenka Antonie, milá zlatá retrívřice, která byla na své úplně první lekci. Výborně reagovala na svou paničku a ochotně spolupracovala. Stejně tak i ostřílený pan doga Olda, který uzavíral tímto dnem svůj školkový kurz. Skvěle pracovala i ostatní štěňata, jen černý knírač kouzelník Merlin ukázal, jak dalece je samostatný a své páníčky má spíše jako zdroj potravy, jelikož ani nevyžaduje mazlení a přílišný kontakt, chůze na vodítku a celková poslušnost mu není moc blízká. Jelikož má milé páníčky, kteří to s ním myslí dobře, lekce směřovala spíše k zodpovídání dotazů a byl jim poskytnut jakýsi návod na zacházení s jejich členem rodiny. Jak už napovídá název této lekce, snažili jsme se nastínit si, jak by mělo vypadat spokojené soužití se psem do dalších let. A přinášelo nám stejné potěšení jako psovi samotnému. Protože toto období růstu a dospívání, je právě tím základním stavebním kamenem.

Štěňata se po 4. měsíci mění z oddaných a závislých mazlíčků v samostatné jednotky, které objevují svět. Kdo promeškal šanci na výcvik přivolání u maličkého štěněte, nyní to bude mít obtížnější. Ale většina štěňat si v tomto věku občas postaví hlavu. Jsou dvě základní cesty, jak štěněti vysvětlit, že když bude přibíhat na povel, bude mu na světě lépe. První je, že se o něj jakoby méně staráme a mohlo by se někde ztratit a zůstat opuštěné. I nejneposlušnější štěně ve skutečnosti nechce smečku opustit, takže když páníčky ztratí z dohledu, jde se po nich podívat. Takže se na procházkách schováváme, měníme tempo i směr, chodíme na nová místa, moc nepostáváme. Snažíme se, aby si nás ten neposlucha musel trochu hlídat. Druhá cesta je, že musíme štěně ujistit, že je s námi skvělá zábava, kterou jinde nenajde a to nejen doma, ale i venku. Hračky, jako jsou přetahovadla, míčky na provázku, plyšáci, nejlépe pískací, jsou v tomto věku nezbytné! Nikdy je nenecháváme štěněti trvale k dispozici, jen dvě tři má stále doma, ostatní nosíme jen na procházky a na výcvik. Štěňata většinou ještě neaportují, tak se jen přetahujeme, honíme a dovádíme. Učíme různé nové povely, jako obíhat stromy, točit se, vyskočit na pařízek, dotýkat se tlapkou na povel nějakých předmětů a pod. Prostě zaměstnáváme hlavu! Rozmanité pamlsky také mají své místo, ale většinou nepostačují jako jediná motivace. Při výchově už jsme daleko důslednější i přísnější, konec konců už nemáme batole, ale předškoláka.

Pes vnímá a přemýšlí jinak, než člověk, ale emoce máme společné. Radost, smutek, pocit štěstí či neštěstí prožíváme velmi podobně a jsme schopni ho nejen vzájemně vycítit, ale i sdílet. Společně sdílená radost s páníčkem působí psu pocit štěstí a lásky a je pro něj tou největší motivací a odměnou. Musí být ale prožívaná a projevená na obou stranách. Pes ji pak prožívá mnohem silněji než člověk, vrtí se, raduje, vyskakuje na páníčka, olizuje ho. To je ta pravá chvíle na mazlení a hlazení, ideálně může přejít ve společnou hru. Je velký rozdíl, když pes přiběhne na přivolání jen pro pamlsek, letmé pohlazení ho pak spíš ruší, nebo když se běží pomazlit, zadovádět a překypuje přitom radostí. Rozeznat, kdy je mazlení odměnou a kdy o něj pes nemá zájem, patří k důležitým momentům výchovy. Dáme-li najevo radost, když k nám štěně běží, zrychlí a radostně doběhne až k nám, aby se přivítalo.

Ve školce se tentokrát sešli jen tři nováčci a první lekce je zde mnohokrát popsaná, proto tu dnes najdete jen pár fotek. Snad vás potěší a zítra se nás sejde víc.

Ve školce cvičíme pomocí pozitivní motivace - pes udělá něco dobře a za to získá odměnu. Štěňata hrají a učí se vzájemně správnému chování vůči ostatním psům. K tomu, abychom je z takovéto příjemné a zajímavé hry přilákali ke cvičení, potřebujeme pořádné lákadlo. Nejčastěji používáme pamlsek nebo hračku. Pejsek tedy nesmí být příliš najedený, jednu porci před školkou vynecháme, aby měl na pamlsky chuť. Granulky obvyle nejsou dostačující, někdo má rád piškoty, jiný sušené maso a další potřebuje kousky sýra nebo kuřecí srdíčka. Nejlépe když má panička více druhů, překvapení je pro psa lákavější. Pak potřebujeme psu nějak naznačit, za jakou činnost dostane lákavou odměnu. K tomu nám slouží slůvko, kterým to správné konání přesně v tom okamžiku označíme - Ano, super, dobře a pod. Slovo hodný se moc nehodí, protože ho říkáme obvykle pozdě a klidně. Tohle slovo vyslovuje PŘED podáním pamlsku. A pak už jen ukončení povelu - aby pes neodbíhal jen tak - Volno. Takže vše správné učíme radostně, vesele, přátelsky, psa ke cvičení nenutíme, ale motivujeme jej. Přísnost a rázný tón používáme pouze pokud chceme psa od činnosti odradit, zahnat ho, přerušit nevhodné chování. Tento "trest" ale nikdy nepřichází poté, co už pes s nežádoucí činností skončil. To už nemá smysl. Slouží jen k přerušení, zastavení nějaké lumpárny.

Komunikace mezi člověkem a psem probíhá obousměrně. Nejen, že člověk vydává pokyny a pes je plní, ale velmi často se snaží pes navázat komunikaci sám. Nudí se a dělá vše proto, abychom se mu věnovali. Chce si vysloužit pamlsek, hračku a nebo vylákat majitele na procházku, prostě aby se něco dělo. Používá k tomu různé prostředky od těch mírných, jako je upřené zírání, po velmi naléhavé, jako je štěkání, skákání, tahání za nohavice. Mezi tím jsou různé mezistupně. Lidé často chybují v tom, že na mírnou výzvu nereagují a pes tedy přitvrzuje. Když už začne štěkat a skákat, konečně se zvednou a jsou s ním něco dělat, vždyť už to s ním opravdu není k vydržení. Pes si zafixuje formu chování, která vedla k úspěchu a příště začne rovnou na stupni, který majitele přiměl k činnosti. Pak máme štěkající a nepříjemně skákající blázny, kteří si vynucují pozornost. Aby dali pokoj, majitele jim neustále házejí hračku nebo je jinak zabavují a nežádoucí zlozvyk se stále upevňuje. Proto už od štěněte učte svého psa nějakou neobtěžující formu nabídky k činnosti, říká se tomu také nultá poloha. Není určena povelem, protože pes ji dělá, kdykoliv chce sám, je to jeho nabídka - "Pojď něco dělat". Nacvičíme ji tak, že pokaždé, když pes sám zaujme tuto polohu, odměníme ho například vydáním nějakého oblíbeného povelu a odměnou. Nebo hozením aportu. Po několika opakováních pes začne zaujímat tuto polohu vždy, když s vámi chce navázat kontakt. Vyberte něco, co vás neobtěžuje, třeba předsednutí. Zpočátku reagujte vždy, i když jen krátce. Nenechte se naopak vyprovokovat nežádoucím chováním, jako je štěkání, skákání a pod. Nereagujte, odvraťte se, případně to zakažte. Na žádoucí chování pak ihned radostně zareagujte. Pes pak bude daleko příjemnější společník, i když mu později pokaždé nevyhovíte.

V sobotu jsme se učili nové povely - sedni a lehni a řešili jsme, jak si poradit s divokým kousáním. Při výcviku používáme metodu pozitivní motivace - pejsek se snaží něčeho příjemného dosáhnout, třeba pamlsku, hračky nebo hry. Na nás je, abychom mu to poskytli ve správné chvíli - tehdy, když udělá to, co si přejeme. Abychom byli přesní, používáme před podáním pamlsku vždy stejné, velmi zřetelné slůvko, které označí, že pes něco udělal dobře a dostane odměnu. " Supééér, Šikulááá, Anóo, Skvěléé, Táák." Nedoporučuji používat slovo "Hodný" - protože pro nás má jiný význam - je to prostě pochvala, která následujě většinou až po pamlsku, vyslovujeme ji klidným hlasem a často přitom psa hladíme. Pro psa pak už nemá ten označující význam. Tohle slůvko lze nahradit kliknutím klikru a musí se ozvat přesně v okamžiku splnění cviku - ještě před podáním odměny. Při výcviku často používáme navádění - pamlskem psa navedeme do požadované polohy, vyslovíme kouzelné slůvko a podáme pamlsek. Teprve po několika opakováních přidáme slovní povel, třeba " Lehni" a to zpočátku až když pes leží. Psu chvilku trvá, než si spojí slovo s tím, co právě dělá. Teprve pak začneme dávat povel před ulehnutím. Vyslovíme ho zřetelně, jen jednou, aby povel neztratil na významu a navedeme psíka do požadované polohy. Cvičíme vždy jen krátce, štěňata se soustředí pouze na několik minut.

Štěňata přišla jen dvě - doga Olda a husky Maku. Hráli si spolu velmi usilovně, až se úplně utahali a boj skončil. Povídali jsme si o tom, jak štěně během stárnutí mění své chování. Přineseme si domů chlupaté neviňátko, které se od nás venku ani nehne a v cizím prostředí je na nás úplně závislé. Postupně získává zkušenosti a sebevědomí, na naše povely už reaguje s určitým prodlením. Chytré štěně také brzy vypozoruje, že když ho páníček volá, určitě se stane něco zajímavého - přijde jiný pes, přijdou děti, pojede kolo atd. A chytré štěně si také řekne, že není třeba hned plnit páníčkovo přání. Hloupý páníček reaguje zvyšováním hlasu, výhružným tónem, snahou štěně ulovit a dát na vodítko, případně ho i potrestat. Tím si do budoucna pokazí přivolání i ostatní poslušnost, vzájemný vztah se zkomplikuje. Chytrý páníček je vždy o krok před štěnětem. Často nacvičuje povely v klidném prostředí a jejich plnění bohatě radostně odmění. Štěně si zapisuje do hlavičky, že poslouchání páníčka je vlastně příjemná hra plná nečekaných překvapení (pamlsek, hračka, tahání se o peška atdatd), mnohem zajímavější, než nějaký kolemjdoucí.Od páníčka se očekává nekonečná trpělivost, vynalézavost a důslednost. Pokud vydrží přes klackovité období štěněčí puberty, má vyhráno.

V první skupině dováděli výrostci Max, Bowie a s nimi sice mladší, ale temperamentní Tara. Bohužel pro technickou komplikaci s foťákem jsou fotky neostré. Něco jsem vybrala, ale moc toho není. Ve druhé skupině už foťák fungoval dobře, tak mají dnes výhodu. U starších štěňat už musíme trochu změnit přístup. Zatímco na malá štěňátka jsme velmi milí a laskaví, radujeme se z každého úspěchu a štěně jásá spolu s námi, takový psí výrostek už nás moc nebere. Má jiné zájmy, a páníčci jdou stranou. Zaujmout ho je mnohem náročnější. V této fázi musíme k hravosti a laskavosti přidat důslednost. Stejně důsledně, jako jsme u malých štěňat trénovali zákazový povel, musíme trvat na splnění všeho, co požadujeme i u starších štěňat. Když něco zakážeme TAK TO PLATÍ, i kdybychom nad tou zapovězenou pantoflí měli stát 5 minut. A pak ji uklidíme. Když se neleze na stůl, tak psa prostě strhneme POKAŽDÉ OKAMŽITĚ, jak se jen odrazí výskoku. Tady se zúročí, jak jsme se štěnětem pracovali, dokud bylo maličké. Pokud jsme jej naučili respektovat zákaz a vždy splnit, co žádáme, máme jen čtvrtinu práce s puberťákem. Zároveň stále pracujeme na tom, abychom mohli psa ošetřit, aby vydržel chvíli v klidu i nepříjemné ošetření, samozřejmě za odměnu. Přidáme nejen na přísnosti, ale také na práci, hře, cvičení, zkrátka na společné práci se psem, který je na ni kolem 5. měsíce duševně plně připraven a nadšen, když ho správně vedeme. Pamatujte, že pes je chytrý a potřebuje zaměstnávat nejen své tělo, ale i hlavu. Nebojte se začít se složitějšími cviky, jako je stopování, vyhledávání osob i předmětů, různé hry na obíhání stromů a podobně. Čím více společných her se naučíte, tím lépe pak zvládnete hyperaktivního výrostka. A pokud budete ztrácet nervy a síly, pamatujte, že je vždy jednodušší vydat povel tehdy, když můžete dohlédnout na jeho splnění, než marně volat na radostně pádícího raubíře 100m od nás. Takže, když se pes cpe do dveří pokaždé, když přijde návštěva, tak ho prostě uvážu na vodítko na místo, jakmile zazní zvonek. A zato ho odměním - místo hubování a zlobení pak máme pozitivní upevnění žádoucího chování. Pokud je to možné, hledejte cesty, jak předejít konfliktu a přitom prosadit svou.

Štěňata sobotní školku, na které musela být téměř celou dobu na vodítku v náročném neznámém prostředí, zvládla na jedničku. Výstup drátěných schodů je na malá štěňata příliš náročný, ale všichni velcí to nakonec dokázali. Jen jsme si v obtížném terénu ujasnili, že páníček nusí být vždy o krok před psem, a to nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Pokud psovod ví, co chce a přenese své přání na psa, ten má půl úkolu už hotovo. Štěňata do 4 měsíců přijímají cizí prostředí celkem bez problémů, později se někteří psi mohou bát, ale velká parta kamarádů překoná vše snadněji. Domů se už vraceli jako ostřílení harcovníci, unavění, ale plní sebedůvěry.

Štěňata si užívala slunečného počasí a my jsme se pokoušeli cvičit. Většině to krásně šlo, jen Zuzanka má svou hlavu a cvičí jen občas. Vyžaduje značné nasazení a nápaditost, jak ji přilákat, když se jí zrovna nechce. Je potřeba s ní cvičit přivolání jen krátce, ale mnohokrát denně a co nejčastěji si s ní hrát. Ája dnes moc neměla na dovádění náladu a držela se trochu stranou. Nutně potřebuje dostatek kontaktů se štěňaty, aby se zbavila nejistoty. Droboučký Aiko se i přes divokost větších štěňat zapojil dobře - má doma velkého kamaráda a to je znát. Majitelky si dnes kazily cvičení neustálou snahou svá štěňata hladit - na fotkách je jasně vidět, jak je jim to nepříjemné a snaží se pohlazení "za odměnu" vyhnout, jak jen mohou. Raději schovejte při cvičení ruku za záda a pamlsek podávejte těsně u sebe, aby štěně nestálo metr před vámi. Co je naučíte, to budou dělat! Zvláště psy odrazuje hlazení přes uši - je to nepříjemné, zkuste si to - a hlazení spojené s omezením pohybu - štěně vlastně držíme. Štěňata nás na to upozorňují tím, že se snaží zůstat co nejdál, popadnout pamlsek a utéct. Takový návyk se moc nehodí, když chceme psa zapnout na vodítko. Proto, prosím, dejte pozor, co dělá vaše druhá ruka, která nekrmí. Příští lekci budeme mít opět v sobotu v 10.00, ne tedy ve středu, jak jsem vás zvala, a sejdeme se u Lídlu za košíky, kde není tolik lidí. Je to lekce, ve které se štěňata naučí chodit po městě a zvyknou si na nenadálé situace, povrchy a hluk. Půjdeme všichni, tedy malí i velcí dohromady, protože štěňata budou na vodítku. Vezměte sebou pamlsky, vodu a pevné vodítko, ne flexi.

V sobotu si nejprve zadováděla velká štěňata a potom přišla skupina menších, ale neméně divokých psíků. Velcí šli zatím vyzkoušet nově naučené dovednosti chůze na vodítku s asistentkou. Trénovali jsme, jak udržet pozornost psa pomocí hraček a pamlsků. Psíkům se zalíbilo hravé dovádění na vodítku a páníčci se trochu rozhýbali. Když si navykneme štěně netahat, ale vždy ho oslovit při změně směru, postupně se pes naučí přizpůsobovat našemu pohybu a jde na prověšeném vodítku. Také je důležité dávat psu povely, když se na nás dívá, neoslovovat jeho zadeček. K tomu je zapotřebí nacvičit a odměňovat oční kontakt. Většina štěňat to zvládá bez problémů, jen bíglička Zuzanka má zatím svoji hlavu. Ono vychovat bígla není jednoduché, mají jiné vnímání a nesnaží se zavděčit. Ale dokáže milovat své páníčky celým srdcem a má smysl pro humor. Drilem s učí velmi neochotně a pomalu, hrou a dobrotami je stejně chápavý, jako třeba labrador. Ale umí dát najevo, že už je práce dost. Některá plemena jsou na výchovu jednodušší, jiná náročnější. Ale vždy záleží na tom, jak si pes a majitel porozumějí.

Vkládám tetokrát fotky pozdě, nebudu tedy už psát povídání, protože se zítra ráno uvidíme. Na půl desátou se sejdou velcí, od 10.15 pak přijdou malá štěňata. U některých fotek najdete komentář.

Krásné slunné dopoledne na louce přímo svádělo ke hrám a štěňata si školku užívala. Moc mě potěšilo, že všechna udělala velký pokrok. Minule nepozorný Lucky byl schopen poslouchat a sledovat paničku, Amilli se už bála daleko míń a dokonce si začala hrát a z dříve plachého Pluta je veselý suverén. Amy sice stále hodně kouše, ale jinak je to poslušná fenečka a Charlie byl skvělý jako vždycky. 7 měsíční Dianka zúročila práci, kterou do ni majitelka vkládala po celé mládí a předvedla, že dokáže navolno pozorně pochodovat dlouhou dobu u nohy paničky. I ostatní byli velmi šikovní a po krátké práci už chodili bez tahání na volném vodítku. S paničkou Amili jsme se dostali na téma, zda je třeba učit povely všechna plemena. Nutné to samozřejmě není, ale praktické ano. Pomáhá nám to zvládnout situace, ve kterých pes najednou neví co má dělat. Je bázlivý nebo agresivní a chování, které by si vybral sám, nám nevyhovuje. V té chvíli ho důvěrně známý povel usměrní a uklidní. Doporučuji tedy naučit každého psa nejméně pět povelů, třeba sedni, lehni, zůstaň, k noze a další může být ponechán na fantazii majitele, nebo mohou být i jiné, ale tyhle se často hodí. A samozřejmě přivolání, bez toho se neobejde žádné spokojené soužití se psem. Pro psa to není žádný dril, ale radost moci pracovat za odměnu. Když není odměnou pamlsek, může jím být hra nebo společně sdílená radost.
Díky Jitce Flachsové máme spoustu krásných fotek. Byla by škoda nedat vám je sem, ale popisky budou jen u některých.

Dnes jsme měli jako hosta i zkušenou fenku NO Mendy, aby se štěňata naučila chovat k dospělým velkým psům. Všichni to zvládali skvěle. Zkušený Charlie se změnil z podráždného vzteklouna na přátelského pohodáře. Jeho panička poctivě socializuje při každé příležitosti a je to znát, zaslouží oba velkou pochvalu. I cvičení jim jde výborně. Zuzanka je obrovská číše temperamentu a radosti ze života, zvládnout ji vyžaduje rychlost, nápaditost a spoustu dobrot i her. Je to ovšem velmi milá a přátelská fenka. I Amy už zdaleka není tak nervní, socializace je znát i na ní a s paničkou má krásný kontakt. Poprvé nás navštívila princezna Akili - hromada štěňat ve velké fence probouzela strach. Ale bude líp - ke konci lekce už se odvažovala mezi ně a opouštěla paničku, na kterou je báječně navázaná. Poslední psíček na dnešní hodině byl boloňáček Lucky, který už jednu lekci absolvoval před vánoci. Nyní mu je už 5 měsíců a socializace se u něj trochu promeškala. Touží po společnosti štěňat, ale bohužel neví, jak si s nimi hrát a tak se je pořád pokouší nakrývat. Když s ním začne štěně dovádět, nešťastně kňučí, dokud ho nepustí a znovu se snaží na něj naskakovat. K neporozumění přispívá i nezávislý vztah k majitelům, častá manipulace a nucení pamlsků, které pro plné bříško už nechce a opakování jména psa bez odměny. Čeká nás hodně společné práce. Majitelé Zuzanky a Luckyho mají za domácí úkol naučit psy reagovat na jméno. Když nebudou nakrmeni, vyslovíme jméno psa a hned do vteřiny mu podáme granulku. To opakujeme aspoň 5x za sebou a pak teprve psíka nakrmíme poloviční porcí do misky. Cvičení opakujeme asi celkem 20x denně po tři dny. Mezi tím jméno psa pokud možno nepoužíváme, nebo vždy jen s odměnou, krmením, hrou. Po třech dnech můžeme psa oslovit, když je od nás trochu dál a pokud jsme postupovali správně, měl by ihned přiběhnou pro pamlsek. Psíka nechytáme a popodání pamlsku mu hned dovolíme odběhnout. Pak jsme cvičili chůzi na vodítku - to je úkol pro všechny - majitelé se nesmí se štěňaty přetahovat. Když se tahá, tak se nejde nikam. Nakonec si štěňata zadováděla v tunelu. Příští lekce bude opět ve středu v 16.30, pokud nám počasí dovolí.

Síly byly vyrovnané - 4 štěňata a 4 dospělí. Pozvali jsme také asi roční Sindy, která má za sebou neblahé zkušenosti se zrádnými lidmi, kteří ji opakovaně vraceli do útulku. Je to elegantní, milá a chytrá fenečka, která si ale vůbec nevěří, má téměř nulové zkušenosti s cizími psy i lidmi a neumí sama nic řešit. Její nová panička měla jediný úkol - zachovat klid, Sindy nijak nelitovat, ale být jí oporou a chránit ji před dotěrnými štěňaty. Na fotkách vidíte, že Sindy si na louce mezi štěňaty moc neužívala, ale postupně byla schopná klidně chodit blízko paničky a vzít si pamlsek. V závěru hodiny se začala zajímat, proč všichni lezou do tunelu, strach byl ale zatím silnější. Myslím, že v další lekci už zvědavost zvítězí nad obavami. Do té doby musí majitelé změnit své chování vůči Sindy. Pro její vnitřní klid je třeba nastavit doma pravidla a dodržovat je. Sindy musí cítit, že páníčci rozhodují a vědí, co se bude dít. Musí začít svým lidem věřit a jakmile získá jistotu, že není opuštěná, zlepší se i její další zlozvyky - štěkání, vytí, skákání a okusování.

10.2. - přidána spousta fotek od Jitky Flachsové - už bez popisků, ale moc pěkných, tak se pokochejte. Jitce moc děkujeme.
Povahy štěňat, která se nám tentokrát sešla na louce, jsou zcela rozdílné. Charlie, který byl minule velmi dominantní, se mezi velkými štěňaty choval mnohem slušněji. Jen občas se uchyloval k majitelům a očekával od nich podporu, když dostal vyhubováno od jiného štěněte, ale musí si poradit sám a naučit se používat konejšivé signály k zastavení rozepře. Temperamentní Eimy také ještě poprvé nevěděla, jak se vlastně chovat, tak jí občas samou divokostí ujeli nervy a zlostně se s Charliem pohádali. Ale každý spor, který štěňata zvládnou sama ukončit smírem, je pro ně obrovskou lekcí, proto je dobré hned nezasáhnout a pár vteřin počkat, jak se neshoda vyvine. Oba ještě neumějí používat ta správná udobřovací gesta, tak se jen rozešli, hádka skončila a za chvilku pokračovala hra. Správné udobřování se mohou štěňata naučit jen zkušeností a dostatkem kontaktů. V dospělosti je to pak nezbytná dovednost dobře socializovaného psa. Nikdy ovšem nedovolíme, aby silnější štěně šikanovalo slabší, které se snaží situaci marně uklidnit. Tam je okamžitý zásah jednoho či obou majitelů zcela nezbytný. Pluto, ač je starší, má zjevně nedostatek zkušeností i sebedůvěry. Majitelé mu musejí být velkou oporou, ale zároveň je potřeba ho vystavovat zátěžovým situacím mezi lidmi i psy, aby se společnost kolem něj stala samozřejmostí.

Nováček Charlie vstoupil do své první lekce zcela suverénně. Zkušenou Jackii neustále napadal, vrčel, štěkal a snažil se ji podřídit. Jackie už měla svou poslední lekci a krásně ukazovala, co všechno se naučila - vysílala udobřovací signály, občas mrňouse uklidnila tlapkou, přetlak ventilovala rychlým běháním a skotačením. Svou převahu jasně předvedla u hraček. Zaujala strnulý postoj a vycenila chrup, takže i hrdina Charlie pochopil, že to myslí vážně a velmi rychle zvolnil. Hračky chtěl a poznal, že po zlém to nepůjde. Běžel k páníčkům, kteří mu ale nesměli pomoct, proto se opatrně vrátil k Jackii a zkoušel, jak blízko může. Jackie je rozumná a velkorysá, nakonec si hráli oba. Jackie se s námi tentokrát už rozloučila, přejeme hodně štěstí.

Zimní období moc nepřeje dovádění venku, hlavně u krátkostrtých psů a naháčů. Štěňata pak mají nadbytek energie a vybíjejí si ji nežádoucím způsobem, ničením věcí a divokým řáděním po bytě. Jejich chování musíme korigovat na pro nás únosnou míru, ale nemůžeme očekávat, že temperamentní teriéři se spokojí s krátkou procházkou a 20 minutami hry za den. Kolik vyžadují hry a pohybu je samozřejmě individuální, obecně platí, že pes je schopen prospat 16 hodin denně a 8 hodin aktivuje. U odrostlejších štěňat se mi někdy zdá, že je tomu naopak. Jak to tedy zvládnout? Především se snažíme chodit ven velmi často, i když na kratší dobu. Venku si domlouváme schůzky se psími kamarády na místech, kde můžeme psy bez obav pustit, aby se spolu vyřádili. Pokud štěňatai aktivně běhají, tak snadno neprochladnou, takže oblečky můžeme volit lehčí, ve kterých se psům lépe pohybuje. Chlupáče oblékáme jen tehdy, pokud budou muset někde postávat, jsou hodně mladí nebo nemocní. Některé procházky zcela cíleně absolvujeme jen se svým psem, abychom se mu věnovali - házíme míčky a pískací hračky, přetahujeme se , cvičíme přivolání. 5x denně 15 minut takové aktivity by mělo domácí divočení upravit na únosnou míru. Doma pak hrajeme různé hry, třeba na schovávanou, na hledání hračky nebo pamlsků a chvílemi i aportujeme a cvičíme. Důležité je zaměstnat i mozek, ne jen tělo. Snažíme se být iniciátory hry - nejdeme si hrát, jen když už psík tak otravuje, že se to nedá vydržet. Po 10 - 15 minutách hry, prokládané dvouminutovými sekvencemi cvičení by si psík měl odpočinout na místě poblíž nás a my se můžeme věnovat své práci či odpočinku. Trváme na tom, že v té chvíli nás štěně nemá obtěžovat. Naše stálá pozornost může ze psa udělat závisláka, proto jsou tyto pauzy stejně důležité, jako cvičení a hra. Výchova štěněte stojí dost času a úsilí, ale přináší i spoustu radosti. Dospělý, dobře vychovaný pes nám je odměnou za naši snahu.