Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


 

dcskolka 

MVDr. Markéta Grešíková google.com
621 alb 46 820 zobrazení 1 oblíbené album 7 fanoušků
Jsem soukromá veterinářka. S kolegyněmi provádíme v děčínské ordinaci na Teplické ulici preventivní i léčebnou činnost včetně chirurgie měkkých tkání a léčby alergií. Specializujeme se na prevenci a případně řešení problematického chování psů na výchovu štěňat v rodině. Školku pro štěňata provozujeme od roku 2008, nejprve společně s MVDr. Hanou Mejzlíkovou a nyní s asistentkou Markétou Pecharovou.

reklama

1 fotka, 2.1.2016, 126 zobrazení, přidat komentář
Sraz je v sobotu 7.1.2017 v 10.00 u školy Vojanova. Doufám, že nám bude počasí nakloněné - má už mrznout a sněžit, tak se dobře oblečte, vezměte s sebou dostatek pamlsků, vodu, dobrou náladu a psí i lidské kamarády, kteří nezkazí žádnou legraci. Háravé fenky raději nechte doma, kvůli nim samotným i dalším účastníkům. Přestože je procházka určena primárně pro školkáčky, připojit se může každý , kdo má kamarádského psa. Každý si za svého svěřence ručí, zlobivci půjdou na vodítku, kousavci budou mít košík. Jinak nás celou procházku čeká volná zábava.
Ještě ověřuji, abychom se nepotkali s myslivci při honu, tak, prosím, nahlédněte na tyto stránky v pátek v předvečer pochodu, jestli nebude změna trasy. Těšíme se na vás - tým veteriny z Teplické.
34 fotek, 10.12.2016, 80 zobrazení, přidat komentář
Nezapomínejme si se štěňaty hrát. I to nejlínější, nejpomalejší štěně se dá vyprovokovat ke hře, přetahování o hračku, později aportování. Pokud ale majitel hru zanedbává, pes postupně ztrácí o hračky zájem, zvláště, když je má trvale k dispozici. Každá majitel by měl mít pro štěně různé druhy hraček, ale jen žvýkací, jako jsou velké kosti nebo hračky z buvolí kůže, případně kong k překonání samoty, by mělo mít štěně k dispozici, když si hraje samo. Míčky, přetahovací hračky, pešky a plyšáky si ponechá majitel jen pro chvíle společné hry. Ty by měly přicházet dostatečně často, nejlépe několikrát denně na pár minut. Přetahuje se chvíli, zkuste hračku odhodit kousek od sebe - zpočátku tak, aby s ní štěně nemohlo odběhnout, tedy doma nebo na vodítku. Když ji štěně uchopí, chválíme a lákáme ho, aby běželo k nám, krátce se přetahujeme a pak hračku chvilku schováváme, provokujeme s ní, znovu odhodíme. Hru by měl majitel v ideálním případě přerušit tehdy, dokud o ni štěně neztratí zájem. Nabídneme štěněti pamlsek a hračku za něj vyměníme a schováme ji. Na další hru se štěně bude opět těšit a později zájem o hračku využijeme při výcviku.
16 fotek, 26.11.2016, 46 zobrazení, přidat komentář
18 fotek, 12.11.2016, 39 zobrazení, přidat komentář
Pří této lekci jsme se zaměřili na téma- nové prostředí a sbírání zkušeností.
Pokud své štěně správně socializujeme, postupně nám z něho roste vyrovnaný jedinec který je schopen rozeznat velké množství různých situací a je schopen se správně zachovat, celkovou situaci hodnotit. Pro štěně je mnohem snazší, když mu v těchto objevných výpravách napomáhají jeho vrstevníci a v neposlední řadě majitel, který dodává jistotu a psa podporuje. Konkrétně my jsme uprostřed lesa postavili tréninkový tunel. Ohařka Aily se směle vrhla do úzkého tmavého prostoru bez váhání, ostatní se zpočátku obávali, největší strach měl Cézar, štěně NO. Jakmile zjistil, že má situaci pod kontrolou, žádné nebezpečí mu nehrozí a všichni ho směle podporují, vydal se na průzkum. Po pár minutách tunel probíhal jako by ho znal celou věčnost.
Pamatujte, že psa nikdy není dobré do činnosti nutit taháním a fyzickým nucením. Na fotkách je vidět, jak na konci hodiny štěňata ten zrádný tunel pokořila. :-)
28 fotek, 26.11.2016, 45 zobrazení, přidat komentář
Tentokrát jsme toho probírali hodně, ale vždy jsme se zastavili na pro výcvik velmi důležitém faktoru - správném načasování. Při učení pozitivní motivací, jako je nácvik povelů za odměnu, slovo či gesto, na které chceme psa naučit reagovat a splnit nějaký úkol, zpočátku zazní současně a později těsně předchází situaci, ve které pes povel vykonává. Například u povelu Lehni nejprve naučíme psíka podcházet vsedě pod nohama a později výšku tunýlku snížíme předem tak, aby se musel podplazit. Během podlézání už výšku nesnižujeme. Povel lehni vyslovíme zpočátku současně s ulehnutím a uvolněním pamlsku, později předem. U zákazového povelu vyslovíme slovo Nesmíš vždy dříve, než přijde sankce. Pokud je zákaz správně vyloven, většina psů už další opatření nepotřebuje. Rozdováděného Mikyho bylo ovšem nutné pokrotit důrazněji, aby netrápil slabší štěňata - uchopením za kůži za krkem a přitisknutím k zemi. Pokud povel několikrát důrazně vyslovíme předem, později již uchopení za kůži nebudeme potřebovat. Miky bude reagovat na pouhé slovní upozornění. Dále nezapomínejme na přesné označení správně vykonaného povelu - Ano, dobře, super a pod. Opět PŘEDCHÁZÍ odměně. Slovo Hodný po podání pamlsku už pro psa nemá žádný význam. Hlazení během výcviku působí na většinu psů velmi kontraproduktivně. Nestojí o ně, naopak před rukou uhýbají, není tedy pro ně odměnou a tak se snažte se pohlazení během výcviku vyvarovat. Respektujme povahu psa a hlazení i poplácání nechme na chvíle vítání, hry a vzájemné pohody, případně jako veselý závěr výcviku, který přejde v dovádění, pokud to pes má rád.
46 fotek, 20.11.2016, 63 zobrazení, přidat komentář
Název dnešní lekce jsem si vypůjčila od autora stejnojmenné knihy Františka Šusty, protože dnes jsme probírali právě to, o čem píše a na co se v tréninku psů obvykle zapomíná. Signály by měli proudit nejen od nás směrem ke psu, ale také od něj k nám a my se je musíme naučit číst. Jen tak se nám bude výcvik opravdu dařit. Pes se musí naučit signalizovat, že je připraven k práci. Naučíme ho na povel předsednout před nás a podívat se do obličeje. Za to je odměněn. Tím vlastně začíná každá společná práce. Časem začne psík sám žádat o práci právě předsednutím a pohledem i bez povelu. Zpočátku ho za to odměňujte a pak začněte dávat pár povelů. Později můžete dát hned nějaký povel, odměna přijde až po jeho splnění. Také mezi jednotlivými cviky počkejte na pohled do očí, kterým vám říká, že spolkl pamlsek a je připraven. Všímejte si psa, neignorujte jeho snahu, protože by později mohl zjistit, že na pouhý pohled nereagujete a začít po vás skákat či štěkat. To už je značně nepříjemná žádost o práci. Dalším signálem při výcviku je odvracení hlavy, zívání, drbání, čenichání, pes je jakoby hluchý nebo něčím zaujatý. Žádá o pauzu - STOP - cvičení bylo moc náročné a on neví, jak dál. Má vysokou hladinu stresu a potřebuje si odpočinout a uklidnit se. Na pár vteřin cvičení přerušte, pak vydejte ten nejjednodušší povel a pokud ho pes splní, ihned odměňte. Ještě několik snadných povelů po sobě odměňujte a pak dejte psovi chvilku pauzu. Pes se uklidní, dá se do pohody a za chvíli začněte cvičit těžký cvik, který ho uvedl do rozpaků. Snižte ale náročnost, rozvrhněte ho na malé krůčky, které nejsou na přemýšlení tak náročné. Za určitou vyšší hladinou stresu totiž končí schopnost operantního podmiňování, při kterém ještě pes kontroluje své chování. To známe sami - když jdeme za zkoušku či pohovor celý rozklepaní, nic kloudného z nás nevypadne. Pes to má podobně, proto cvičte v pohodě a nikam nespěchejte. Štěně musí uspět nejpozději na druhý či třetí pokus, jinak to vzdává a jde si hrát.
21 fotek, 29.10.2016, 56 zobrazení, přidat komentář
Tuto sobotu jsme se vypravili opět do města. Pro štěňata a jejich páníčky čekalo hned pár základních nástrah. Chůze po rušném přechodu, zdolání železných schodů, technika správného přecházení přes přechod, návštěva vlakového nádraží a peronu, jízda výtahem a po celou dobu obtížná chůze na vodítku.
Smyslem této hodiny bylo, ukázat si, jak se chovat se psem v novém neznámém prostředí a jak správně namotivovat, i když se pes může nových zkušeností obávat.
1. Je velmi důležité, aby majitel byl suverénní a odhodlaný.
2. Nesmí sám působit nejistě, obavy se okamžitě přenáší i na štěně. Dospělý pes je schopen v zatěžkávacím prostředí obstát když je správně socializován a svého pána naopak podpořit. Štěně tyto zkušenosti nemá, a proto je velmi důležité, aby z naší strany vyzařovala jistota a klid.
3. Na psa mluvím. Dám jasně najevo co po něm žádám. Pokud se štěně u nějaké překážky zastaví, není si jisté co se od něho očekává, je víc něž žádoucí, aby ho majitel v takové situaci náležitě podpořil.
4. Netahám surově za vodítko pokud se pes zdráhá a odmítá jít dál. Zastavím se, psa oslovím a pomocí pamlsku, hračky či milých slov jej podpořím směrem vpřed. Nikdy neustupuji.
5. Dám psovi prostor, aby se dostatečně s prostředím seznámil. Např. u železných schodů- ty byly pro štěňata velmi náročné, ale díky důvěře páníčkovi si většina dala říct a krok do neznáma udělala.
6. Za každý správný počin nešetříme chválou.
Během hodiny jsme celou dobu trénovali i chůzi na vodítku, která je samostatně popsaná o několik článků zpět.
17 fotek, 22.10.2016, 48 zobrazení, přidat komentář
Počasí nám tuto sobotu moc nepřálo, tak jsme se s partou malých plemen sešli v ordinaci. Vysvětlovali jsme si proč je tak důležitá včasná socializace psa jakéhokoliv plemene. Často vídáme právě ona zmíněná malá plemena, jak jsou na vodítkách frustrována když někoho potkají, schovávají se za páníčky, vrčí, štěkají na všechny a na všechno. Lidem to mnohdy přijde roztomilé- jak se ten malej bobíšek umí pěkně rozčilovat....atd. Často lidem nedojde, že jejich pes vlastně není šťastný. Že většina procházek je pro něho stres. Neumí řešit tak běžné a základní situace, jak se potkat a míjet s ostatními psi, jak reagovat na děti, či projíždějící kola apod. Zásadní chyba je vždy u nás majitelů. Je potřeba si uvědomit, co mám za plemeno. Mnohdy je vidět, že jorkšírci a čivavy obzvlášť, jsou nošeni neustále v taškách- co kdyby je přeci někdo napadl. Obecně zrovna tato dvě plemena bývají velmi sebevědomá když jsou správně motivována a vychovávána. Rádi spolupracují s majiteli, hrají si, chodí na dlouhé procházky, či dokonce sportují.
Samozřejmě je potřeba dávat pozor a brát ohled na velikost a případnou sílu ostatních větších psů.
Tak tedy, nebojte se i s malým plemenem jít do společnosti ostatních pejsků, uplatňovat zásady správného chování, naučit psa znát hranice. Není nic hezčího, než vidět po svém boku spokojeného psího kamaráda. A věřte, že v taškách štěstí nenajdou a o mnoho přijdou. :-)
Podrobné popisky jednotlivých situací a jejich řešení naleznete samostatně popsané ve článcích níže.... ať už o vrčení, strachu, kousání, tahání na vodítku apod.
13 fotek, říjen 2016, 31 zobrazení, přidat komentář
46 fotek, 5.11.2016, 56 zobrazení, přidat komentář
Dnes si popíšeme správný postup při výcviku povelů. Existuje několik metod, my si zde popíšeme dvě. Jednak se jedná o navádění pomocí pamlsků. Štěněti ukážeme dobrůtku v našich prstech a navedeme pamlskem štěně do správné polohy - sedu, lehu, postoje, k noze a pod. V okamžiku, kdy je ve správné poloze, použijeme slovo označující - to je dobře - a zároveň uvolníme pamlsek. Když se daří, při zaujímání správné polohy použijeme povel, např. Sedni, když usedá. Bystré štěně začne po několika opakováních samo zaujímat požadovanou polohu a doufá, že si tím vyslouží dobrotu. Několikrát odměníme a pak situaci ztížíme. Vždy trochu couvneme, vydáme JEDNOU povel a už nenavádíme pamlskem, jen ho držíme na spojnici našich a psích očí ve výši hrudníku. Psík chvilku přemýšlí, dáme mu čas, není kam spěchat. Pak si zkusí sednout a hned uslyší chválicí slůvko - to je dobře a dostane dobrotu. Když jde i tohle, dobrotu schováme za záda, jen se na psíka díváme a vydáme povel sedni. Chvilku bude očima hledat pamlsek a pak si sedne. Opět pochvala a pamlsek. Když se nedaří, vrátíme se o krok zpět.
Druhou metodou je zachycení. Hodí se hlavně tam, kde navádění nelze použít, třeby u nácviku štěkání, ale i u různých roztomilých postojů, které psík dělá sám od sebe. Popíšeme si ho u štěkání. Pes zaštěká a dostane dobrotu. Znovu zaštěká, přidáme povel štěkej a dostane dobrotu. Tohle opakujeme, kdykoliv je příležitost. Po několika opakováních můžeme zkusit vyvolat štěkání povelem v situaci, kdy psík obvykle sám spustí. Pes si pomocí zachycených povelů často vynucuje pozornost, takže později, když už pes povel spolehlivě umí, štěkání bez povelu zásadně neodměňujeme.
Dnes jsme se rozloučili s velmi šikovným Oliverem a přátelským Dennym, oběma přejeme hodně štěstí.
54 fotek, 29.10.2016, 72 zobrazení, přidat komentář
Zatímco pokročilí vyrazili na nádraží, méně zkušení školkáčci nebo ti, kteří už na nádraží byli, se sešli u ZOO. Větší štěnda si zadováděla, zatímco my si povídali o agresivitě. Nejčastější problém je s agresivitou ze strachu. Často nebo nevhodně trestané štěně se snaží schovat a pokud ho chce majitel chytit a vytáhnout, začne se zoufale bránit a kousat. Zvýšení trestů a nátlaku vše jen zhorší. Řešením je přestat trestat a jednat klidně a rozvážně, nežádoucí činnosti předcházet nebo ji řešit jen zákazovým povelem. Přerušením nežádoucí činnosti sankce končí, když tedy štěně odběhne od okousané boty, už ho nechytáme a netaháme zpět, abychom mu řádně vyčinili. Botu odklidíme a konflikt je ukončen. Agresivní obrana misky může být způsobena jen nevhodnými pokusy majitele do misky sahat a brát ji psovi. To dominantní pes nedělá, aby se s podřízeným handrkoval o jídlo. Buď mu ho nedá a nebo ho nechá být. Kdo bere psovi potravu a zase ji vrací, je konkurent a je třeba se proti němu ohradit. Ale pes si musí nechat sahat do misky. Nacvičuje se to tak, že dáme psu jen trochu potravy a necháme ho v klidu ji dojíst. Poté přidáme ještě trochu, dvakrát, třikrát a nakonec to nejlepší. Naše ruka v misce je pak vítána. Stačí to udělat jen několikrát, pes si zapamatuje pozitivní zkušenost a nemá důvod si misku bránit. Dominantní agresivita se projevuje u psů, kteří jsou uctíváni svým majitelem jako vůdci smečky. Majitel se chodí za nimi vítat na pelíšek, stále mají k dispozici potravu, mohou si vybrat místo na spaní podle svého a nikdo je z něj nesmí vyhodit, na procházce jdou kam chtějí a vláčejí majitele za sebou. Dostávají desátek z každého jídla a nikdo je více méně necvičí. Takový pes postupně začne tato privilegia považovat za samozřejmost a pokud mu je chce někdo upřít, bude se rázně bránit. Když se bude jednat o jedince se sklonem k dominanci, který by při vhodném zacházení byl skvělý společník, může nastat vážný problém, který je nepříjemný u malého psa a nebezpečný u velkého. Proto je vhodné po každém krmení misku uklidit, určit psu jeho místo, na které máme právo jej kdykoliv odeslat, naučit psa několik základních povelů za odměnu a na procházkách určovat trasu i činnost. Pokud přitom budeme laskaví, trpěliví a důslední, pes bude šťastný a my také.
S malými štěňaty jsme probírali metodiku výcviku, která tu už byla několikrát popsána a vrátíme se k ní v některé další lekci.
48 fotek, 23.10.2016, 69 zobrazení, přidat komentář
Ve velké skupině se nám sešla tak široká paleta charakterů, že si zaslouží podrobnější popis. Největší Bohoušek - plachý obr - už ve školce ožil a šťastně dovádí, ale doma se schová pod stůl, když slyší zabouchání na dveře. Na to, že by měl hlídat, to není nic moc. Jak mu pomoci? Musí se mu zvýšit sebedůvěra. Musí být často chválen za splnění různých úkolů, šetříme napomenutím i zákazy. "Ty jsi pašák, to bylo dobře" bude pravidelně užívanou medicínou na jeho ustrašenou dušičku. Až dospěje obklopený láskou a podporou, začne si věřit a hlídat, i když hrdina to asi nikdy nebude. Bojar je NO - naprosto vyrovnaný a bezproblémový pes, který rád cvičí, miluje své pány a bude poctivý a rozumný hlídač. Když bude moci pracovat, bude šťastný. Na práci s ním nebude potřeba žádný větší nátlak, vše plní ochotně a s radostí. Terezka je temperament a svět je pro ni jedno velké hřiště. Opět za dobrotu vše udělá a je i poměrně trpělivá, ač se to nezdá při její rychlosti. Morgan vyrůstá se starším kamarádem a tak je tam situace trochu složitější, vazba je jak na majitele, tak na psa, ale páníčci jsou velmi zkušení a je to znát. Potřebuje trochu větší důslednost, ale to majitelé zvládají bez problémů. Opět pohoda. Na konec jsem si nechala problematičtější jedince. Qeeny je ovčanda, která si moc nevěří a usoudila, že nejlepší obrana je útok. Bude mít sklony zlobit slabší a vyjíždět na silnější. Tady je úkol paničky obtížný, fenka bude hlídací a žije ve smečce. Stále bude třeba její chování usměrňovat a ukazovat jí, co je správné a co ne. Zakazovat nestačí, je třeba chválit za správný kontakt s jinými psy, za klidné chování, a hlavně naučit několik základních povelů, kterými půjde usměrňovat. Hlídat bude určitě dobře. Uvidíme, jak se její chování bude dále vyvíjet. Tristan je kapitola sama pro sebe. Jeho nutkavá potřeba být usměrňován a ukázňován je obtížná pro majitele. Přitom není možné použít fyzický trest, při jeho povaze by vedl k rozvoji agresivity. Na jeho zvládnutí je třeba obrovské množství energie. Je důležité na zákazu trvat do doby, než ho Tristan bude zcela respektovat. Vrátí se třeba 10x, aby vyzkoušel vaši důslednost. Pouhé slovo nestačí, je třeba ho uchopit za kůži a přitlačit k zemi, nepřevracet na záda, pomalu pouštět. Cvik je ukončen, když Tristan zůstane ležet, i když už ho majitel nefixuje rukou, jen na povel. Poté dostane volno. Pokud se vrátí k zakázané činnosti, je třeba vše znovu opakovat. Klidně se krátce na to s přísným páníčkem radostně pustí do hry. Důslený člověk v něm budí úctu a Tristan s ním bude šťastný. Takto takzvaně "tvrdých" psů je velmi málo, je nutné s nimi hodně pracovat, i fyzicky zápolit a cvičit. Vše obtížné a silové je pro ně výzva. Při správném vedení dokážou divy. Kromě zákazu je velmi důležité cvičit pozitivní motivací a vhodné je i operantní podmiňování.
72 fotek, 15.10.2016, 88 zobrazení, přidat komentář
Štěňata na čtvrté a páté lekci vyrazila do města. Malí i velcí společně. Vyzkoušeli si strávné přecházení silnice a různé záludné překážky jako železné schody, výtah a pobyt v podchodu i v nádražní hale. Společenství kamarádů je rozptýlilo a dodalo jim odvahu v novém neznámém prostředí. Co štěně pozná jako malé, to je pro něj důvěrně známé, bezpečné a proto je musíme brát na různá místa a seznamovat je novým prostředím. Svézt je vlakem, autobusem, zajít na tržnici, projít se podél hlavní silnice, ale také i venkovní psy občas vzít do domu, projít se po PVC nebo dlažbě. Překvapivě hodně psů, kteří žijí jen venku, má problém vůbec vstoupit do ordinace ne kvůli strachu z veterináře, ale protože neví, jestli se jim podlaha nebude klouzat. Naučit to štěně je snadné. Vláčet 40kg vzpouzejícího se psa je velmi obtížné.
S malými štěňaty jsme opět řešili vyskakování na lidi. Odbourání takového chování už zde bylo mnohokrát popsáno, naposledy celkem nedávno, proto doporučuji kouknout o pár lekcí zpátky. Zde to napíšu obecněji. Majitel psa obvykle při nějakém nevhodném chování použije prostě zákazový povel. To funguje, pokud ho umí, je důsledný a cíl není aktivní. Pes chce kost. majitel zakáže a kost leží, nehýbe se, neprovokuje. Zatímco dítě radostně hopsá, dívá se na psa, usmívá se a všemožně štěně láká. Tam nám jen zákaz nepostačí. Potřebujeme něco silnějšího. Je celkem deset způsobů, kterými můžeme nevhodné chování odstranit, všechny najdete popsány v knize Svého psa nestřílejte od Karen Pryor, velmi doporučuji, hodí se i na šéfy, děti rodiče, manžely a pod. prostě na koho zrovna potřebujeme. Nám postačí kombinace tak dvou tří metod. Fyzická zábrana vodítkem, odměna za neslučitelné chování - třeba usednutí nebo ulehnutí a pokud chcete, můžete i zákaz, ale za chvíli ho ani nebudete potřebovat. Loučíme se se všemi pejsky kteří tentokrát končili a držíme palce jim i páníčků, aby se jim spolu dobře žilo.
11 fotek, 1.10.2016, 50 zobrazení, přidat komentář
Při každém setkáním s novým psem by měli majitelé na obou stranách dodržovat jakási pravidla. Bohužel dost často se stává, že lidé svou nezodpovědností nebo neznalostí mohou neúmyslně způsobit problém. Např. Máme psa na volno, z dálky vidíme psa na vodítku a svého necháme dále na volno pobíhat a na majitele voláme- to je dobrý, on je hodnééj. CHYBA!! Mnoho majitelů si neuvědomuje, že ne každý dospělý pes má rád štěňata. Ne každý pes je trpělivý vůči cirkusovým kouskům našeho pubertálního nezkušeného nováčka. Ne každý pes je zkrátka ten správný objekt k seznamování. A nikde není psáno, že bude pro naše štěně, dospívajícího puberťáka, přínosem. Bohužel se potom při setkání stane nějaká neshoda, či hrubší ublížení a v podstatě jsme na vině my, jelikož argument- mam štěně, to je dobrý- je opravdu scestný. (jiná situace je, pokud se k nám řítí na volno pobíhající pes, viz článek níže)
1. Štěně mám vždy zajištěné na vodítku.
2. Pokud majitel druhého psa svolí, necháme psy očichat.
3. Při seznamování musí být vodítko povolené, z naší strany nesmí vycházet tlak, cukání, přílišné napnutí.
4. Pokud je pes na druhé straně veselý a ochotný být v kontaktu s naším štěnětem, podporujeme i my toto setkání veselým hlasem a štěně motivujeme.
5. Pokud se jen míjíme, štěně nerveme na vodítku pryč, ale nalákáme jej na hračku či pamlsek, poté odvedeme, hojně pochválíme a odměníme, pokračujeme dál. Jestliže jsme v prostoru kde je možnost aby si psi společně pohráli, opět štěně na vodítku nalákáme k sobě, upoutáme na pamlsek a teprve poté pustíme z vodítka s povelem volno.
6. Ačkoliv se rituál při pouštění z vodítka může zdát u malého štěněte zbytečný, opak je pravdou. Tímto učíme psa už od útlého věku, aby se dokázal soustředit na majitele. A do budoucna budeme mít v nácviku správného chování na vodítku náskok. Jen je potřeba být zpočátku více trpělivý a svými signály hlasem, pochvalou,hračkou... štěněti vysvětlit, co po něm chceme. Pokud vše dodržíme, štěně velmi rychle pochopí co se po něm žádá. Vodítko je naše prodloužená ruka, teprve při odepnutí je to pro psa signál, že může nastat nějaká zajímavá hra. A je jedno zda s námi, či jiným psem.
7. Není pravda, že náš pes musí vítat každého kolemjdoucího či psa.
8. Pokud se rozhodneme štěně k určitému člověku/psu nepouštět, či si to nepřeje majitel na opačné straně, musíme opět štěněti vysvětlit proč NE. - nalákáme na pamlsek, vesele nahlas štěně podpoříme aby nás následovalo, vezmeme hračku a odvedeme pozornost od daného psa či jiného objektu pryč. Nikdy netaháme hrubě a násilím na vodítku. Zaujmeme štěně hrou a ono opět zjistí, že jeho páníček je lepší než cokoliv jiného kolem.
9. Pokud máme pocit, že štěně není vůbec schopno na nás reagovat a zajímá jej vše kolem, je potřeba se vrátit o krok zpět. Tudíž na klidné místo bez rušivých podnětů a zapracovat na přivolání a správné motivaci, štěně na sebe více navázat.
10. Každé správně socializované štěně je zvídavé, chce prozkoumávat okolní svět. My bychom jej v tom měli samozřejmě podpořit.
35 fotek, 1.10.2016, 74 zobrazení, přidat komentář
Člověk je tvor ctižádostivý a když se sejdeme ve školce, každý by rád předvedl, co už pejsek umí a jak pěkně poslouchá. A ejhle, ono to mezi bandou kamarádů často nejde, nedaří se. Páníček se snaží, je nervózní a zlobí se na psa, a snaží se o to víc a pes jako by se zasekl. Ale to vůbec nevadí, od toho jsme ve školce. Tady se učíme základy a snaha musí vycházet ze psa, ne z majitele. Musíme mít dost silnou motivaci, ať už pamlsky, hračku nebo hru s námi, aby štěněti stálo zato se snažit. Náš tlak má význam jen přii zákazu. Základní povely psíci obvykle snadno zvládnou. Problémen je velmi často přivolání - viz minulá lekce - ze hry je to opravdu nesmírně těžké. Musíme začít od základů.
1. Pes s námi má být rád a v pohodě, nesmí uhýbat před dotekem a pohlazením. To je způsobeno nevhodným chytáním, hlazením po hlavě a přes uši nebo i častým trestáním.
2. Pes musí znát své jméno - často jméno používáme v nejrůznějších souvislostech, od přivolání po napomenutí, stále je opakujeme bez další reakce a pes je přestane vnímat. Pokud se stane, že pes se po zřetelném a veselém vyslovení jména na nás ani nepodívá, musíme se vrátit k jeho nácviku a upevnění jednoduchým prokrmením po vyslovení jména, jinak nic po psu nechceme. Jen takové štěně, které se na nás ihned po oslovení se zájmem podívá, je připraveno spolupracovat. Dejme si pozor na napomínání jménem - sice se ho nikdo úplně nevyvarujeme, hlavně, když máme více psů, ale čím méně nám to uklouzne, tím lépe. Napomínáme prostě jiným slovem, jméno je vyhrazeno jen pro hezké věci - jídlo, hru, cvičení.
3. Pes, který zná jméno a reaguje, když ho vyslovíme, je připraven spolupracovat. Teď je na majiteli, aby po oslovení psa vydal úkol a trval na jeho dodržení. To je další kámen úrazu. Oslovíme psa, třeba proto, aby neodcházel nebo jen přestal s nějakou činností, on se na nás se zájmem podívá a my, spokojeni, že přestal hrabat nebo se přiblížil, už nic neuděláme. Pes spokojený není, něco jsme mu chtěli a teď jsme na něj zjevně zapomněli. Příště možná reagovat nebude. Když ho tedy oslovíme, dotáhněme celý cvik do konce. Ke jménu přidáme přivolání, krátce si zacvičíme jeden, dva povely, které už umí a dáme volno.
Jak vidíte, vše je o radosti z práce a motivaci. Dobrý pocit je z úspěšně završeného cviku a dosažené lákavé odměny. Nekrmte před lekcí, sytý pejsek o motivaci pamlsky nestojí.
Školka není na známky a chybami se člověk učí. Nemusíme se tedy bát chyby dělat, protože tady je to příležitost je napravit.
1 fotka, 24.9.2016, 57 zobrazení, přidat komentář
Předem se omlouvám za veliký nedostatek fotek. Při početné smečce a mnoha témat k probírání jsem vůbec nestíhala fotit. Přikládám alespoň pár fotek první party.
Tak tedy, jak docílit, aby štěně neutíkalo od majitele za vším možným a nemožným a ignorovalo veškeré snahy o přivolání?
1. Je potřeba štěně učit přivolání už od samého začátku. Jakmile zná své jméno, okamžitě začínáme s tréninkem. Vždy máme v ruce pamlsek, či pískací hračku, kterou štěně nalákáme.
2. Učíme nejprve na krátké vzdálenosti, nevoláme z dálky. Pokud štěně nechce přijít, musíme ho svým postojem těla, popoběhnutím, či veselým tonem hlasu zaujmout.
3. Při každém doběhnutí se zaradujeme, pochválíme a odměníme. Pozor! Pochvala není hlazení po hlavě a uších. Mnohdy bohatě stačí samotná odměna a chvála slovy.
4. Jakmile štěně zvládá přivolání na krátkou vzdálenost a bezpečně přibíhá, můžeme zvolit rušnější místo s více podněty, park apod. Pokud jsme trénovali správně, štěně vždy přijde, ikdyž jsou kolem tuze zajímavé věci ke zkoumání.
5. Je dobré si v novém prostředí vzít štěně na vodítko, projít se, ukázat mu nový terén, a teprve když máme vše ,,okoukané,, můžeme začít opět trénovat přivolání.
6. ŠTĚNĚ PUBERŤÁK- již zná mnoho míst a spousty rušivých podnětů. Opět opakujeme bod 5. ve smyslu, že nejdříve dané místo v klidu projdeme na vodítku. Nevypouštíme psa okamžitě do neznáma. Tím bychom si ztížili podmínky pro efektivní přivolání.
7. Výbornou pomůckou je, když štěně pouštíme z vodítka, ukážeme mu pamlsek (v ruce jich máme víc), když u nás sedí, jeden pamlsek mu dáme a při povelu VOLNO jich pár odhodíme nanejvýš metr od sebe. POZOR! neříkáme hledej, ale VOLNO. Tím se pes naučí, že ačkoliv dostane možnost volného pohybu, zafixuje si, že v naší blízkosti je to vlastně nejzajímavější a okamžitě při pár opakováních bude vyhledávat dobroty. Postupně můžeme pár dobrot odhazovat na větší vzdálenost. Bude se soustředit, zaměstná si hlavu a ,,přestane řešit,, spousty podnětů v okolí.
39 fotek, 23.9.2016, 84 zobrazení, přidat komentář
Většina majitelů se u svých štěňat setkává s nepříjemným skákáním na cizí lidi a hlavně malé děti. Dlužno říci, že je to chování zcela přirozené a je známkou správného sociálního vývoje psa milujícího lidi. Takové štěně chápe člověka jako výše postaveného člena smečky, ke kterému se musí za všech okolností chovat slušně a zdvořile, což pro ně znamená důkladně ho olízat a uvítat. Pokud si kolemjdoucí štěněte nevšímá, ještě to jde, ale jakmile se na něj podívá, usměje se nebo dokonce promluví, musí být nutně pozdraven olíznutím tlamy - a ta je poněkud vysoko, takže je třeba na ni vyskočit. U dětí to jde lépe, ale to jsou také mláďata, tak je vhodné si s nimi rovnou začít bujaře hrát. Že to není ze strany kolemjdoucích právě vítáno, je jasné. Jak tomu předejít? Jednak je nutné opravdu předcházet, nikoliv následně řešit. Jsme vyšší a tak máme větší rozhled. Když vidíme, že budeme míjet lidi, štěně si přivoláme, připneme na vodítko a pomocí pamlsku či hračky vážeme jeho pozornost na sebe, dokud neprojdeme. Pokud někdo cizí projeví zájem si štěně pohladit, je to skvělá příležitost k výcviku. Štěněti dáme povel k usednutí, odměníme a stále pod povelem zůstań dovolíme kontakt, který trvá jen do té doby, než začne štěně hopsat. Vodítkem zabráníme v obtěžování, usadíme a zkusíme znovu. Po pár dobře načasovaných opakováních štěně pochopí, že se mazlí jen v klidu a bude se lépe ovládat.
210 fotek, 10.9.2016, 57 zobrazení, přidat komentář
Jitka Flachsová nafotila opravdu hodně fotek, tak vám je sem přidávám samostatně. Budou bez komentářů, jen na pokoukání. Děkujeme.
63 fotek, 10.9.2016, 99 zobrazení, přidat komentář
Dvě skupinky štěňat - maličká a střední - dováděly v sobotu u vysílače. Ještě nemám fotky středních štěňat od Jitky Flachsové, tak do této lekce nahlédněte za pár dní., nějaké určitě přibudou. Kromě přivolání a nácviku samoty jsme řešili další problém. Jak je možné, že štěně poslechne zákazový povel, my je za to hezky pochválíme a ono hned začne lumpačit znovu. Jak to řešit? Hlavně musíme pochopit, co pro štěně znamená zákazový povel a co pochvala. Je to jednoduché - Zákazový povel znamená "To nesmíš" a Pochvala " To můžeš, jsme kamarádi". Když si takhle rozklíčujeme informaci, kterou štěněti dáváme, je jasné, že si naši pochvalu za uposlechnutí zákazu vykládá zcela jinak, než ji myslíme. Tedy nejdřív " Nesmíš mi kousat botu, protože jsem tvůj šéf a botu si hlídám" a když ho pochválíme, že ji vyplivlo, porozumí " Bota je sice moje, ale jsem kamarád, tak si ji můžeš taky kousat" . Následná informace" Jsem šéf a bota je moje" ho zmate a říká si "Ten páníček by si v tom měl udělat jasno, neví, co chce". Když tedy něco zakážeme a štěně poslechne, nechválíme je, důsledně ohlídáme, aby se k zakázané činnosti nemohlo vrátit. Až odběhne, začne se věnovat něčemu jinému, pak zakázanou věc odklidíme a můžeme být zase kamarádi. Přivoláme, pocvičíme a nakonec si pohrajeme s hračkou. Štěně ji klidně může vyhrát. Má jasno a je mu s námi dobře.
32 fotek, 2.9.2016, 65 zobrazení, přidat komentář
Mezi štěňaty je velmi oblíbená zábava zahryznout se pořádně do nohavice paničky či páníčka a pevně držet. Ta rozkoš - nechat se zakousnutý vláčet po cestě, zuřivě si u toho vrčet a rdousit "kořist". Takhle nějak se přece loví velká zvěř, jeden visí na hrdle a nepustí, zatímco smečka strhává úlovek k zemi. Nácvik k nezaplacení - zvláště pro majitele, který má na sobě sváteční oblek. Je to chování přirozené a samoposilující - když to štěněti občas tolerujeme, stane se z toho oblíbená zábava. Odbourávání je obtížné - dokud stojíme a zakazujeme, štěně vyčkává. Jen se pohneme, "kořist" prchá a je vzápětí ulovena. Odvést pozornost na hračku je možné, ale musíme to udělat dříve, než se zakousne do nohavice, neboť, jak už víme, pes se učí v řetězcích a zapamatuje si asi tohle: " Když se chci prát s paničkou, musím jí kousnout do nohavice - ona sice hubuje, ale pak se se mnou bude tahat o hračku a to je bájo." Takže ofujovat a zakázat dřív, než popadne nohavici, stále mít po ruce hračku a nabídnout ji k tahání nejlépe před tím, než štěně vůbec nějaká nohavice napadne. Pokud už je zakousnuté, zakážeme, případně dle temperamentu psa vykročíme proti němu o pokud odběhne, chvilku - pár vteřin - postojíme. Vezmeme hračku, nalákáme štěně k zakousnutí a držíme druhý konec! - prostě se přetahujeme, štěn mírně taháme a vláčíme za sebou, aby si užilo svůj "lov". Neškubeme! Nakonec štěně necháme vyhrát a ono vítězně odběhne požvýkat si hračku, nebo ji vyměníme za pamlsek a jdeme se třeba projít. Postupně přijme námi navržený způsob hry, pokud mu jej budeme nabízet dostatečně často a nohavice nechá na pokoji.

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.