Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Tentokrát jsme si povídali o pozitivní motivaci. Co to vlastně je? Je to jednoduché - za to, že psík udělá něco, co se nám líbí, získá něco jiného, co se naopak líbí jemu. Snaha je vždy na straně toho, kdo má větší zájem dosáhnout výsledku. V ideálním případě je to pes, který zkouší všechno možné, aby vyloudil odměnu či něco jiného, třeba hru a nebo hračku. Cvičení pak jde samo. Ale co když psík odměnu nechce, raději lítá s ostatními štěňaty? Musíme se zamyslet, jestli to, co nabízíme, je skutečně pro psa ODMĚNA. Protože co je a není odměna, neurčujeme my, ale pejsek sám. Pokud štěně na zavolání přiběhne a majitel je přidrží za obojek a přátelsky pomuchluje, může štěně příště stejně radostně přiběhnout podruhé a pak má mazlení rádo, nebo zůstane stát opodál, aby ho majitel nechytil a pak to pro něj bylo spíš za trest. Musíme být dobří pozorovatelé, abychom vycítili, co zvyšuje a upevňuje žádoucí chování a čemu se chce pes naopak vyhnout. Často nemají štěňata ráda chytání, zvedání a omezování pohybu. Správně motivovaný pes se zájmen o výcvik nechce přestat cvičit a dává najevo, že by rád pokračoval. Cvičení si ovšem nesmí vynucovat vyskakováním, štěkáním a jinými nepříjemnými způsoby, ale třeba klidným předsednutím před páníčka. Pak může být odměněn už tím, že dostane povel - tj. příležitost získat odměnu, která samozřejmě po jeho splnění následuje. Cvičení má přinášet radost oběma stranám, tak si ho se štěňátky užívejte.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
V naší školce prožijí štěňátka pět lekcí. První je seznamovací pro štěňata, páníčky i nás, doktorky. Od druhé lekce se pomalu začíná pracovat - nácvik přivolání, základní ovladatelnosti-sedni, lehni a odložení, probírají se konkrétní problémy a nejasnosti. Štěňata si spolu především hrají (tz. že se honí a koušou) a cvičení jsou krátká s velkým odměňováním. V poslední lekci je už vidět, jak většině štěňat tato náplň nestačí. Samotné honění je po chvíli nudí a začínají tzv. zlobit. Je třeba věnovat se víc cvičení a méně teoretizovat. Je čas školku opustit a vydat se dál. Někteří majitelé chtějí mít jen pejska společníka a o další výcvik nestojí. Jiní se chtějí rekreačně či naplno věnovat agility, sportovní kynologii, coursingu atd. Pejskové určitě ocení jakoukoliv aktivitu, kterou s nimi budeme společně prožívat. Ale je na nás, majitelích, abychom si neustále připomínali, že pes je náš kamarád, každý je jiný a s každým se musí trochu jinak pracovat. Některý ochotně plní všechna naše přání (je to trošku nuda), některému musíme všechno zopakovat desetkrát (zkouška naší trpělivosti), další zase pokaždé vymyslí nějaký důvod, proč neposlechnout (zkouška naší inteligence). Jeden je zbrklý a popleta, jiný se sotva pohne a raději si dělá svoje, další zase musí být u všeho a všechno komentovat. Nikdo z nich není lepší nebo horší, je každý svůj a my, páníčci, to musíme respektovat a jejich další výchovu a výcvik tomu přizpůsobit.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Tyto dva povely jsou spolu s přivoláním důležité nejen pro ovládání psa, ale i pro jeho bezpečnost. Povel Zůstaň znamená, že psík má vytrvat na stejném místě, nejlépe ve stené poloze ( pokud ovšem nejdete na zkoušky, není to podstatné), do té doby, než se k němu páníček vrátí a vydá další povel, třeba změnu ze sedu do lehu. Teprve pak odmění a pracuje se dál, nebo je volno. Nikdy z tohoto povelu psa nepřivoláváme, aby se po čase nezvedal a nešel nás hledat s tím, že jsme na něj určitě zapomněli! Povel Čekej slouží k odložení psa před dalším úkolem - vystoupením z auta, ze dveří, vyběhnutím přes nějakou překážku, nebo si můžeme psa přivolat. Není tedy třeba se k němu vracet. Jak z toho vyplývá, povel Čekej je určen na kratší, akčí zastavení, Zůstaň použijeme vždy, když chceme psíka udržet delší dobu v klidu, tedy i v např. v obchodě u dveří nebo v restauraci pod stolem. Učí se zpočátku stejně, prodlužováním doby, kdy štěně, které už perfektně ovládá povel Sedni, čeká na podání pamlsku. Čas prodlužujeme po vteřinkách, nic není třeba uspěchat, jak se psík začne zvedat, produžovali jsme dobu příliš rychle. Cvičení opakujeme dvakrát, třikrát po sobě a pak se věnujeme hře, štěně se nevydrží dlouho soustředit. Postupně o krok dva couvneme a hned se vrátíme. Povel Zůstaň cvičíme první, až ho štěně chápe, začínáme pracovat na povelu Čekej a můžeme přidat vysílání kupředu nebo přivolání.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Dnes nás bylo opravdu hodně a tak jsem využila pomoci zkušené cvičitelky a vychovatelky psů Marcely Wichlasové, která potřebovala vyzkoušet dvě štěňata - své nové žáčky, mezi ostatními psy. Ukázalo se, že psíci jsou opravdu fajn, ale člověka ke štěstí nepotřebují. Majitel je totiž vypustil na velkou zahradu a dal jim k dispozici neomezené množství jídla. Co jim zcela upřel, byl jeho čas, pozornost a péče. Protože se jedná o dva sourozence, našli oporu jeden v druhém a s člověkem zcela přestali počítat. Jak mají přležitost, utečou a protože jsou přejedení, není důvod přijít na přivolání. Proto je důležité se štěňaty trávit hodně času, věnovat se jim, učit je a motivovat - pamlskem i hrou. Musíme být pro psa jeho šéfem, který mu určuje, co má dělat, kamarádem ve hře, ochráncem, který si ví rady v nebezpečí a zajišťuje mu potravu, ale nezahrnuje ho nadbytkem. Pokud se člověk zařadí do role pouhého zásobovače, bude sice majitelem psa, ale nebude v něm mít parťáka. S všemi ostatními báječně navázanými a oddanými štěňaty jsme cvičili povel lehni a chůzi na vodítku. Štěňata jsou skvělá, někteří majitelé cvičí výborně, s jinými je ještě co vylepšit. Naštěstí se nepřipravujeme na soutěž, ale na společné soužití a tam nějaká drobná nepřesnost vůbec nevadí, důležité je vzájemné porozumění. Nakonec jsme k radosti psích nezbedů chvíli řádili v tunelu. Tady je j odkaz na spoustu fotek od Marcely Wichlasové http://pejskowe.rajce.idnes.cz/2014.09-24.skolikcka.s.klukama. A komu to ještě nebude stačit, tak pokud máte přístup na Facebook, najdete na stránkách školky fotky od Jitky Flachsové. Výše zmíněným dámám za ně děkuji.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Štěňata ve školce se mění, ale témata výchovy zůstávají stejná. Dnes jsme si opět vysvětlili princip přivolání a nejčastější chyby, kterých bychom se měli vyvarovat. Malé štěně laskavě a mazlivě oslovíme jménem a jakmile "navážeme spojení", dáme povel k přivolání a lákáme ho k sobě. Přibližuje-li se, chválíme a radujeme se, pokud váhá, nebo se vzdaluje, zatleskáme, zašustíme sáčkem s dobrotami, pískneme hračkou, dřepneme si a opět neodolatelně vesele a lákavě voláme. Můžeme také hravě odbíhat a odskakovat, to většinou každé štěně přiměje k následování. Přiběhne-li, radujeme se, odměníme ho pamlskem nebo hračkou a pošleme ho zase volně pobíhat .Některá štěňata nesnášejí hlazení po hlavě, při přivolání je tedy nehladíme. Příchod štěněte k páníčkovi by měl být vždy radostný a příjemný pro obě strany. Těšíme se vzájemně, i když nám připadalo, že štěněti trvalo nekonečně dlouho, než se uráčilo přijít. Jako vždy - trpělivost, klid a důslednost a úspěch se dostaví.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
2 komentáře
Tentokrát se, bohužel, z důvodu technické závady nepodařilo nic nafotit. Sešla se čtyři štěňátka, Nelly, Tim, Aron a Denny. Nelly si zjednává respekt, ale ostatní si vesele hráli. Tim se svým temperamentem rád prohání cyklisty a běžce. Jak tomu zabránit? Po dobu výcviku musí být psík stále pod kontrolou, pustíme ho pouze tam, kde nehrozí, že by se nějaký vhodný objek k pronásledování vyskytl. Na vodítku naopak chodíme s vyběhaným psem podél cyklostezky a cvičíme poslušnost za odměnu. Snahu o pronásledování přerušíme rázným zákazem a ihned obracíme pozornost štěněte k nám. Začínáme ve větší vzdálenosti a postupně se přibližujeme k projíždějícím kolům. Cvičení opakujeme co nejčastěji, aspoň 5x týdně po dobu 5 - 10 minut, ale vhodnější je 2x denně. Zároveň psu nabídneme jiný objekt vhodný k pronásledování, třeba míček, který mu umožní vybít si pudové lovecké chování. Postupně se daří pronásledování cyklistů odbourat, ale když se na nečekaném místě znenadání nějaký objeví, může se znovu pronásledování vrátit. Proto musíme být pozorní, zareagovat rychleji než pes, štěně zavolat a připoutat na vodítko. Nezapomínejme na motivaci - lahodný pamlsek je nad všechny zákazy.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Na této lekci s námi byla skvělá vychovatelka psích nezbedů Marcela Wichlasová, aby nahlédla, co ji čeká, pokud budete chtít ve výchově štěňátek pokračovat i po skončení kurzu. Děkuji jí za pořízení těch nejlepších záběrů vašich štěňátek. Probírali jsme základy výchovy, tak se , prosím, podívejte na lekci z 8.9. kde jsou popsány. Další aktuání téma je výživa u velkých plemen. Ve štěněcím věku je velmi důležité krmit dobrou stravou. Kvalitní zdroj bílkovin ve vhodném poměru podporuje správné osvalení a umožňuje vývoj kostry. Příliš mnoho bílkovin má za následek rychlý rozvoj svalové hmoty, za kterou zaostává vývoj kostry a to vede k přetížení a špatnému vývoji kloubů. Zvláště pokud obohacujme kvalitní granule větším množstvím masa nebo tvarohem, narušíme správný poměr vápníku a fosforu, který je v obou těchto potravinách zcela nevhodný. Pokud chceme, přidáváme je tedy jen v malém množství, nebo musíme nedostatkový vápník doplňovat. Pamatujme i na bílkoviny, které masem v krmné dávce zvýšíme, ty musíme vyrovnat podáváním např. zeleniny. Když to shrneme, pokud krmíme z 90% kvalitními granulemi, případně ochucenými malým množstvím dobrůtky navrch, máme život jednodušší a pejska zdravého. Pokud se rozhodneme krmit masem, je vhodné podávat je syrové. Konzervy - opět kvalitní - doporučuji využívat právě jako dobrůtku k ochucení granulí, ne jako stravu a přidávání rýže a těstovin dodává psu jen prázdné kalorie bez další hodnoty. Přesto rýži můžeme s úspěchem využít při rozkrmování po průjmech. Krmíme do 3-4 měsíců 4x denně, do 6 měsíců 3x denně a po celý další život 2x denně. Co pes nedojí, hned uklidíme, další potravu dostane až při příštím krmení. Když jednou jídlo nechce, nic se neděje, příště si o to více pochutná.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Tři zkušené fenečky se vydaly na zkoušku ohněm - na naši lekci zvanou "nádraží". Sešli jsme se u Lídlu, parkoviště plné lidí a aut prověřilo nervovou soustavu našich štěňat. Trošku nejistá byla Fany, ale když viděla, že obě Báry jsou v klidu a chtějí si hrát, už nic neřešila. Drátěné schody nahoru a dolů jsou těžký úkol i pro dospělé psy. Proto je dobré začít nácvik u malého štěněte, které mi důvěřuje a kterému mohu lehce pomáhat - zvednout zadeček, poponést, případně ho za odměnu pochovat. Pamatujme si, že pokud se rozhodneme zdolat nějakou překážku, prostě ji se štěnětem překonat musíme, aby uspělo a mohlo být pochváleno a odměněno. Nemůžeme ustupovat jeho strachu, či neochotě, to by se nám v budoucnu velmi vymstilo. A nutit třicetikilového dospělého psa, aby šel tam, kam se bojí, je velice fyzicky a psychicky náročné.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Přivoláváme laskavě, mile, vyšším hlasem. Hluboký, přísný tón znamená - Běž pryč. Jméno používáme vždy ve spojení s příjemnými věcmi, odměnou, krmením, při napomenutí ho nevyslovujeme. Nejprve upevníme jméno - několikrát denně hned po jeho vyslovení podáme psu maličký pamlsek. Když na něj už pěkně reaguje, připojíme přivolání. Povel sedni naučíme snadno, když po přivolání držíme pamlsek na spojnici našich a psích očí tak, aby na něj štěně nedosáhlo. Zpočátku povel vyslovíme, až když štěně sedí a hned odměníme. Po několika opakováních předřadíme povel před jeho provedení. Povel vyslovíme jen jednou a pak trpělivě čekáme, až si štěně uvědomí, co po něm chceme. Odměna musí přijít okamžitě po dosednutí, třeba i nedokonalém. Teprve později oddalujeme odměnu, aby se štěně na chvilku soustředilo na nás, jen po vteřinkách. Cvičení začínáme zřetelným vyslovením jména psíka a končíme nějakým slovem, třeba Volno. Každý správný cvik označíme slůvkem, určeným jen pro tento účel, nebo klikrem. Zatím odměňujeme pokaždé, zkušené psíky můžeme odměnit po dvou, třech provedených úkolech. Nové a obtížné cviky odměňujeme vždy.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Přes nečekané vedro se nás sešlo docela hodně - i s těmi našimi bylo psů 14 a lidí mnohem víc. Ve stínu lesa bylo fajn, ale přeci jen jsme raději zvolili zkrácenou trasu - ke křížku a zpět a častěji jsme dělali přestávky na pití. Nejmladší účastníci Fany a Ary se opravdu vyřádili a určitě doma padnou, nejmenší Ron byl paničkou občas poponášen, a nejstarší Jeani statečně šlapala vepředu. Doufám, že se vám procházka líbila a tady je hromada fotek, snad tam najdete i vašeho pejska.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Všichni psi i páníči byli tuto hodinu velmi šikovní a kromě Sofie, která ještě náhradní páníčky moc nebere, chodili u nohy jako profíci. Zajímavý je vývoj vzájemného vztahu Barušky a Sofie - minule se stále praly, dnes bylo neshod jen málo a krátké - fenky se naučily si spolu hrát - velmi důležitá zkušenost do života. Tentokrát zde najdete více fotek s tématikou vzájemného dorozumívání, kde se dozvíte, co vše můžeme vyčíst z drobných gest dovádějících štěňat. Povídali jsme si o krmení - je jedno, zda dobře barfujete nebo krmíte kvalitními granulemi - psi budou v obou případech zdraví a krásní. Nekvalitní granule, vařené maso nebo konzervy s těstovinami nepřinášejí štěňatům nic dobrého, proto se jich raději vyvarujeme. Psíky naučíme čekat před miskou na povolení ke krmení a zbytky vždy hned uklidíme.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Poprvé do školky přišli dnes 1.září i malí chlupatí drobečci - dvouměsíční brabantík Aronek, o něco starší boloňáček Tim a divoká kříženka Megi. Čivavka Nelinka je zkušený školkáč a tak hned dala všem najevo, že se s touhle drobotinou nebude bavit. Pokud se nějaké štěně přiblížilo k jejímu úkrytu za nohama paničky, hned nepřátelsky zavrčela.Štěňata brzy pochopila, že si hrát nebude a naučila se velmi důležitou věc - když respektuji výstražné signály a dám pokoj, žádné napadení a kousnutí se nekoná. Brabantík vypadal v náručí paničky jako malá křehká hračka, hru s většími štěňaty ale zvládal velice dobře a také je postupně naučil, že na něj nemají šlapat a být hrubí. Divoška Megi bláznivě pobíhala s podobně naladěným Timem, v blízkosti malého Aronka byli oba postupně velmi opatrní. Povídali jsme si o loužičkách - štěně za ně doma nikdy netrestáme, loužičku uklidíme a můžeme si pro sebe něco nespokojeně bručet pod fousy, aniž bychom štěně děsili a polekali. V tomto věku nám nezbyde, než malého chlupáče často, VELMI ČASTO vynášet ven, nejlépe na stejné místo a pokud se mu podaří loužička venku, hodně pochválíme a odměníme. Ráno, když se štěně vzbudí, zapomeňte na oblékání, česání atd., na pyžamo nahoďte kabát a bleskurychle štěně vyneste ven. Uvidíte, jak rychle se bude snažit udělat vám tu velkou radost, kterou vždycky po úspěšném vyvenčení máte.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Opravdu početná skupina štěňat ukázala pestré sociální chování. Hned na úvod se boxerka Baruška nechovala dostatečně zdvořile k dospělé Kamilce a byla za to od ní pokárána. Panička spěchala svou holčičku bránit, ale nebylo třeba. Štěně se musí naučit chovat k dospělým psům uctivě, neskákat na ně a nebýt dotěrné. Teprve když ovládá signály, kterými dá najevou svou podřízenost, jako je znehybnění v pokorném postoji se staženým ocáskem, stažená ouška, náznak olizování tlamy a hrabání tlapkou, přijmou ho dospělí psi jako vychované mládě a začnou si s ním hrát. Ve hře je pak dovoleno vše, štěně může na dospělého psa skákat a okusovat ho, ale jen pokud to on dovolí nebo ho k tomu vyzve. Schopnost podřídit se je pro štěně velmi důležitá. Dobře socializovaný pes štěně ukázní a nezraní jej, ale do budoucna se psík setká i s méně vyrovnanými jedinci a tam by nezvládnutí komunikace mohlo mít vážné následky. Proto jsou lekce sociálního chování v mládí velmi důležité.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Jak vidíte na fotkách, dnešní hodinu naprosto ovládla Bea - štěně německého pinče. Byla všude první, stihla všechny pozlobit a poškádlit, stihla poslouchat i předstírat hluchotu,bez zaváhání ovládla tunel a okolí. Stafordka Sofi se ji snažila napodobit, ostatní pochopili, že tolik energie nemají a chovali se normálně. Sofi a Bea neustále mezi sebou i s dalšími pejsky bojovaly, ke konci lekce se zvyšující se únavou štěňat byly šarvátky stále ostřejší, až jsme museli malé dračice držet na vodítku. Štěněčí bitky často vypadají nebezpečně, štěňata při nich vrčí až ječí, ukazují naplno svůj mléčný chrup a protože si moc nevěří, všechno přehánějí. Během těchto "her" se učí životně důležité věci - jak dát najevo svou převahu, jak dát najevo své podřízení, jak neublížit slabšímu, který mi naznačuje, že se mnou nesoupeří. A také se učí respektovat pokyn páníčka, že se mají chovat klidně. Pokud štěněti neumožníme ujasnit si základní signály, neví si při setkání s jinými psy rady. Projeví se to neklidem, zastrašovacím vrčením, až cholerickým štěkáním. Všichni známe ty chudáky psy, kteří visí na vodítku a hystericky řvou na pejska na protějším chodníku. Nejsou primárně agresivní, ale bázliví a protože se nenaučili situaci řešit, už předem zastrašují možného soupeře. Pokud bychom je z vodítka uvolnili, nepoběží se prát, ale přeskokovým chováním začnou značkovat, hrabat , nebo soustředěně očichávat důležitá místa. To ovšem našim školkáčům nehrozí, mají opakovanou možnost dostatečně se vybláznit s ostatními štěňaty i dospělými pejsky.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Ve velkých štěňatech se nám sešli nováčci a zkušená Maggie. Předvedli nám hezky rozdíl mezi hravým kousáním a snahou o dominanci, kdy se psíci neokusují, ale vrčí a ztuhnou. Nehybnost u dospělých psů zabraňuje poranění. Maličký Denny je mezi pejsky dosud nejistý, zatímco Nellynka brzy rozvázala a zapojila se do hry. Eny i Maggie tentokrát navštívily školku naposledy a vzorně předvedly, co vše se naučily. Psi dobře slyší, proto povely nemusíme křičet a pokud cvičíme pozitivní motivací, pes sám má velký zájem pracovat a tím si vysloužit pamlsek, proto často stačí tiše pronesené slovo nebo jen gesto, aby povel splnil. Silný hlas použijeme jen na zákazový povel. Všichni zvládají povel Sedni, proto jsme přikročili k nácviku povelu Lehni a ukázce dalších povelů a jejich učení. Psík by měl postupovat po malých krůčcích, často by měl uspět a být pochválen a odměněn, jinak neví, co je správné a co má dělat. Zmatený pejsek nereaguje, je zklamaný a frustrovaný, že nezískal odměnu a majitel má pocit, že vzdoruje a neposlouchá. Není to tak - jen nám nerozumí. Přísností a křikem to nenapravíme, nejlepší je vrátit se k něčemu, co psík dobře umí, za správně spněný povel ho odměnit a začít se učit po menších krůčcích. Nemusí hned vydržet při povelu Zůstaň 20 vteřin, stačí 3. Štěňata cvičíme krátce, jen dvě minutky a pak si zase jdeme pohrát. Když hra i práce skončí, trváme na tom, aby nás pes nechal v klidu a jako zábavu mu můžeme nabídnout naplněný Kong, velkou syrovou kost nebo žvýkací hračku. Hrajeme si a cvičíme a chodíme na kratší procházky několikrát denně, aby se psík nenudil a nezlobil. Cvičíme a hrajeme si i venku.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
S vyspělými štěňaty jsme opět vyrazili do ulic Děčína. K dobré socializaci patří i navykání na zátěžové prostředí - místa, kde se pohybuje hodně lidí, hromadné dopravní prostředky, hřiště, nádraží, cyklostezky atd. Naše štěňata zvládala všechny nástrahy s přehledem, rychlík z Prahy je ani trochu nezajímal. Trénovali jsme také chůzi po nepříjemném povrchu - nejprve železné drátěné schody a na peróně náš oblíbený rošt. Bea si chvíli stavěla hlavu, ne že by se tolik bála, ale přesvědčování celé rodiny jí bylo trochu podezřelé. Zopakovali jsme si, že se štěně snažíme klidně a důsledně přimět k překonání neznámé situace a překážky. Projevy strachu neodměňujeme litováním a hlazením, raději štěněti pomůžeme povelem, který dobře zná (sedni), abychom ho mohli pochválit za splnění a ne za strach a odmítání. Podle povahy štěněte upravíme intenzitu stresového podnětu, nicméně nesmíme se problémovým situacím vyhýbat, štěně by nemělo šanci naučit se je zvládat.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Dovádějící štěňata na louce jsou zdánlivě bez problémů. Ale ukázalo se, že Bea a Chelsa nereagují na pamlsky - jsou najedené - a tak s nimi nešlo pořádně pracovat. Pamlsky psa motivují, pouze pokud se so něj ještě vejdou, proto necvičíme po krmení a raději před školkou jednu porci vynecháme. Je dobré mít ještě jinou motivaci - hračku, kterou máme jako změnu a šanci v případě, že pejsek jídlo už nechce. Většina majitelů se musí vypořádat s ostrými štěněcími zoubky, kterými štěně vše, včetně našich rukou, důkladně zkoumá. Když to zabolí, ostře vykřikneme. Pokud štěně nepřestane, vydáme hlubokým hlasem zákazový ponel tónem, připomínajícím vrčení. Jsme dostatečně DŮRAZNÍ! Od štěněte se odvrátíme a na několik vteřin, nejméně 5, si ho nevšímáme. Potom můžeme nabídnout ke kousání hračku, kterou ovšem dále taháme a hrajeme si se štěnětem, nenecháme je samotné. Bez krátkého přerušení pozornosti by se štěně naučilo, že pokud nás bude kousat, bude odměněno! Pokud bychom mu dali hračku a přestali si ho všímat, zakrátku by ji opustilo a šlo opět kousat nás. Štěně potřebuje ke hře partnera.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Tahání na vodítku se týká většiny štěňat. Maličké štěně vlastně pořádně neví, proč nemůže volně běhat tam, kam chce, neuvědomuje si nebezpečí projíždějících aut a také zpočátku nerozlišuje cizí osoby od vlastních a spěchá všechny kolemjdoucí radostně uvítat. Je na nás, abychom postupně naučili chlupáče, jaké chování od něj čekáme a za jaké ho odměníme. Obrňme se trpělivostí, to je základní předpoklad. Štěně oslovíme, dáme povel, aby vědělo, co chceme a pamlskem (dostatečně atraktivním) udržujeme ve správné pozici u nohy. Chválíme a postupně uvolňujeme pamlsek. Stačí ujít několik kroků a pak dát volno ( i na délku vodítka). Štěně se dokáže soustředit jen chvíli a je na nás, abychom správný čas nepřetahovali. Postupně prodlužujeme vzdálenost, měníme rychlost chůze i druh pamslku, abychom udrželi pozornost pejska. Pokud štěně tahá, nebo se na vodítku až věší, zastavíme se a čekáme. Každé štěně nakonec přestane tahat a to je ten přesný okamžik, kdy můžeme jít dál.Někdy změníme původní směr, abychom štěněti potvrdili, že dění určujeme my. Se štěnětem na vodítku nikdy tvrdě necukáme, netaháme ho za "límec" a nekřičíme. Smiřme se s tím, že s malým pejsánkem prostě nedojdeme včas k cíli, a možná dojdeme někam úplně jinam, než jsme chtěli. Tohle období naštěstí netrvá dlouho a budeme-li trpěliví a důslední, úspěch a vzájemná spokojenost se dostaví.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Ve školce nás navštívila Bellinka - mopsí sedmiměsíční puberťačka, která často ventiluje přebytek energie divokým taháním a štěkáním, zvláště v přítomnosti své stejně založené sestřičky. Tím se před námi otevřela otázka, jak takové nežádoucí chování odstranit bez použití fyzických trestů. Jednoduchou a účinnou metodou je pokropení vodou z kropítka na květiny nebo zasyčení stlačeného vzduch ve spreji. Vždy před takovou korekcí chování je nutné vydat zákazový povel. Slovní povel musí předcházet zasyčení nebo pokropení, jinak se pes nenaučí ho respektovat. Po několika opakováních již stačí samostatný slovní povel a pes nežádoucí činnost přeruší bez nutnosti další korekce. Předmět, který slouží ke korekci, by pes naopak neměl předem vidět, aby si později nebyl jist, že pokud kropítko neuvidí, může bez obav zlobit. Ale naštěstí u většiny štěňat vystačíme se správně provedeným zákazovým povelem. Štěňata milují hry, při nichž předstíráme "velkého psa" a radostně se s námi mazlí a dávají všemožně najevo svou oddanost. Naopak nevhodné jsou hry, při nichž si zvedáme štěně nad hlavu , pusinkujeme je a mluvíme na ně vysokým hlasem. Tím mu oznamujeme, že jsme podřízeni a nemusí nás respektovat.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Všimla jsem si, že ve školce už delší dobu převládají fenky a také na dnešní lekci se sešly tři psí slečny - teriérka Jacky, sympatická kříženka Sofie a ridgeback Chelsea. Chelsea je sice největší, ale cítí se velmi nejistá. Nejprve se ostatním štěňatům vyhýbala, pak si také chtěla hrát a aby překonala stres ze strachu, neustále štěkala. Chelsea potřebuje denně na pár minut navštívit tzv. zátěžové místo - rušnou ulici, hřiště s dětmi, cyklostezku, nádraží, supermarket, projet se autobusem, vlakem atd. Aby nabyla sebevědomí a klidu, musí se naučit, že ji okolní hluk a mumraj neohrožují. To se naučí pouze opakovanou expozicí - vystavováním se zátěžovým situacím. Samotný páníček musí být absolutně klidný, jakékoliv známky strachu ignorovat a správné chování chválit a odměňovat. To ostatně platí pro všechna štěňata, i hravou Jacky a kamarádskou Sofinku.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Dnes zde najdete fotky z obou skupin - sešlo se nás méně, začínají dovolené. V první skupině jsme řešili přivolání a svéhlavost u psích puberťáků - pravidla jsou jednoduchá. Nenechat bez dozoru, zaměstnat hlavu i tělo, zabavit a zaujmout. Páníček vždy musí vědět, co chce a pak to snadno sdělí i svému psu. Psí samci nemají povoleno obtěžovat fenky - je jim to velmi nepříjemné, takže psík se musí naučit zdvořilosti. Dospělá fenka, která se rázně ohradí, je dobrou učitelkou, pokud ji nemáme, musí chování psa uvést do patřičných mezí páníček. U malých štěňat se k Olivii a Toníčkovi - již zkušeným dovádějícím štěňatům - připojila fenka Jamie. Ze začátku se tvářila sebevědomě, ale jen tím maskovala nejistotu. Vůbec se zatím nezapojila do hry, snažila se utéct, ale za masíčko paničku poslouchala moc pěkně. I Toníček a Olivie jsou šikovní a krásně zvládají přivolání i sedni, tak jsme se pustili do nácviku povelu Zůstaň.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Dříve se ve výchově a výcviku nejen psů používala hlavně negativní motivace - uděláš něco špatně a přijde trest. Psi sice pracovali dobře, ale ne s radostí, vlastní iniciativa byla často trestána a proto se snažili přesně držet naučeného chování nebo se výcviku vyhnout. Výcik pozitivní motivací je pro ně určitě radostnější, umožňuje nebát se vlastních nápadů a hlavně mít hezký vztah se svým pánem. Od nás všem vyžaduje větší nápaditost, přesnost načasování odměn a pochval a používání slova, které označí správné provedení cviku přesně ve vhodném okamžiku. Odměna musí být aspoň zpočátku, než si pes cvičení oblíbí, tak lákavá, nápaditá a proměnlivá, aby psu stálo za to se snažit ji získat. Začínáme pozitivní fixací jména - u neposluchů ji čas od času zopakujeme. Je to jednoduché - když je pes u nás, oslovíme ho jménem - nic víc - a do půl vteřiny mu dáme lákavý pamlsek velikosti hrášku. Zhruba 5x za sebou to zopakujeme a pak si dáme pauzu. Tuto sekvenci zopakujeme 4x denně po tři dny a pozornost psíka po vyslovení jména se téměř zázračně zvýší. Učíme-li další povely, můžeme psa pamlskem navádět, ale dostat by ho měl až když se mu podaří povel aspoň částečně splnit. Chválící slůvko musí zaznít přesně v okamžiku, kdy je povel splněn a nemělo by to být slovo, které používáte jindy. Po něm následuje laskominka. odměnou je i oblíbená hra nebo hračka. Hlazení motivuje jen velmi málo psů, jestli pes před rukou uhýbá nebo hned odbíhá, raději si pomazlení necháme na období klidu a nepoužíváme ho ve výcviku.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Každé štěně musí patřit do smečky, samotné je v přírodě ztraceno. Na území smečky se smí i vyčůrat, vyhledává místa, kde cítí stopy po venčení ostatních členů, ale do puberty neznačkuje. Když se psík dostane nedopatřením na území jiné smečky, tak může být tolerován, ale jen do chvíle, než se vymočí. Přidat svůj podpis na cizí území nesmí, členové smečky je hned napadnou a vyženou. Máme-li štěně v bytě, musíme počítat s tím, že to občas nevydrží a vykoná svou potřebu tam, kde nemá. Pokud ho za to potrestáme nebo mu vyhubujeme, navodíme v něm pocit, že nepatří do naší smečky. Štěně nikoho jiného nemá a ocitá se tedy ve velkém stresu, protože se cítí ohroženo nejen naším chováním, ale také tím, že vlastně nemá žádnou rodinu. Navíc jakékoliv tresty, týkající se vyměšování, nácvik neurychlí. Vedou pouze k narušení vztahu mezi majitelem a psem. Ideální je vychytat okamžiky po probuzení a krmení, kdy štěně "musí" a neprodleně je vynést ven. Pochvala a odměna upevní vylučování venku. Nesmíme zapomínat, že malá štěňata se při hře potřebují venčit velmi často, i každých 15 minut, přestože při spánku vydrží i několik hodin.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Štěňata jsou ve školce zkušenými matadory a prvotní seznamovací hry už mají za sebou. Je jasné, kdo jaký je a kam patří, mohli jsme se tedy věnovat procvičování základních povelů. Přivolání šlo všem - štěňatům i páníčkům na výbornou, jen akiťák Toširo zase předstíral hluchotu. Místo granulí jsme jako pamlsku použili chutnou paštiku a sluch se Toširovi vrátil. Přesto u něj není možné pouštět ho volně bez vodítka (couračky), protože stále využívá své původní varianty - dělám, že neslyším a dohonit mě nemůžou. Majitelé musí být velmi velmi trpěliví a důslední a musí mít pejska stále pod kontrolou. Jedna chyba a celá dosavadní práce je ztracena, vracejí se znovu na začátek. Toširo má před sebou mnoho týdnů na vodítku, nebo s dlouhou šňůrou,
dokud se ne naučí, že na povel Ke mně vždy přijde až k paničce. Ta ho musí vždy hodně pochválit a odměnit chutným pamlskem.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis

Nebyla nalezena žádná alba.

Jsem soukromá veterinářka. S kolegyněmi provádíme v děčínské ordinaci na Teplické ulici preventivní i léčebnou činnost včetně chirurgie měkkých tkání a léčby alergií. Specializujeme se na prevenci a případně řešení problematického chování psů na výchovu štěňat v rodině. Školku pro štěňata provozujeme od roku 2008, nejprve společně s MVDr. Hanou Mejzlíkovou a nyní s asistentkou Markétou Pecharovou.

Aktivní od

18. října 2009

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

http://google.com

Má oblíbená alba na Rajčeti

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama