dcskolka 

MVDr. Markéta Grešíková google.com
640 alb 49 138 zobrazení 1 oblíbené album 7 fanoušků
Jsem soukromá veterinářka. S kolegyněmi provádíme v děčínské ordinaci na Teplické ulici preventivní i léčebnou činnost včetně chirurgie měkkých tkání a léčby alergií. Specializujeme se na prevenci a případně řešení problematického chování psů na výchovu štěňat v rodině. Školku pro štěňata provozujeme od roku 2008, nejprve společně s MVDr. Hanou Mejzlíkovou a nyní s asistentkou Markétou Pecharovou.
reklama
31 fotek, 17.6.2015, 97 zobrazení, přidat komentář
Dnes bylo tolik dotazů, že jsme se ke cvičení ani nedostali. Nevadí, štěňata si zatím vzájemně poskytovala nenahraditelné lekce o tom, jak zvládat své emoce, jak zastavit rostoucí agresi a utlumit svou zlost. Dorostenky Mary a Barcelona jsou velké kamarádky, ale někdy by rády tu druhou trochu napomenuly a srovnaly a ono to jaksi nejde. Tak se po chvilkové výměně názorů zarazí a rozejdou, aby se za pár minut opět klidné pustily znovu do hry. Zvládání emocí je důležitá dovednost pro každý společenský živočišný druh a dá se naučit jen zkušenostmi. Nesmíme za štěně zbytečně řešit každou drobnou neshodu, pokud jsou síly vyrovnané. Přesto nedovolíme nikdy silnějšímu psu trápit slabšího, a netrpíme sexuální obtěžování naší fenky či jiné naším psem. Obě holky trochu zlobí - Mary pronásleduje paničku v autě a Barcelona kouše všechny při chůzi do nohou. Nežádoucí chování nejlépe odbouráme tím, že ho vůbec nedopustíme. Mary půjde před odjezdem paničky na vodítko, aby nemohla vůbec vyběhnout a totéž lze použít o Barcelony jako prevence před okusováním lýtek. Navíc, protože je Bacelona pořád v těsné blízkosti otravovaného člověka, lze využít zákazový povel, posílený sprškou z kropítka na květiny nebo zasyčením stlačeného vzduchu. Dobré je nabídnout jinou zábavu - při příchodu (výjezdu auta) vydat vhodný povel - třeba na misto - a TAM na určeném místě odměnit. Holky se pak místo lotrovin budu těšit na odměnu a už napřed poběží, kam mají. Obě dnes končily, přejeme jim i jejich rodinám hodně radosti a porozumění.
86 fotek, 10.6.2015, 66 zobrazení, přidat komentář
Vše, co jsme dělali na poslední lekci, zde bylo mnohokrát popsáno, proto si dnes napíšeme trochu teorie. Co je vlastně odměna? Vše, co posiluje chování, které dané věci předcházelo, vede ke zvýšení jeho opakování. Trest je naopak vše, co snižuje výskyt daného chování. Jednoduché, ne? Co je odměnou a co trestem si určuje pes. Může se to měnit. Hladový pes bude opakovat činnost, která mu přináší potravu, třeba loudění u stalu, velmi vytrvale, dokud nebude nasycen. Pak už se bude věnovat jiné činnosti a ani pamlsek ho nemusí přimět něco udělat. To zažíváme ve školce velmi často, že syté štěně už o odměny pamlskem nestojí. Hra je výborným posilovačem do té doby, než je pes unavený, pak nemá cenu s ním cvičit. Zda je pro našeho psa hlazení odměnou, zjistíme snadno. Zavoláme, pes přiběhne, pohladíme ho. Pokud vnímá hlazení jako odměnu, přiběhne i podruhé a potřetí, pokud přestane reagovat, odměna to nebyla, chování nebylo posíleno. Je důležité vypozorovat, co je pro našeho psa opravdu žádoucím posilovačem a co spíše trestem (Třeba uvázání na vodítko po přivolání). Podle toho pak žádoucí chování odměňujeme a nežádoucí NEODMĚŇUJEME, případně ho psu znepříjemníme. Například pes tahá na vodítku, protože se chce někam dostat. Necháme se tahat, pes dojde kam chce - je odměněn. Nebo zastavíme se, cukneme vodítkem, psa napomeneme a dál se jde, až je vodítko volné. Takže trest - nedostal se, kam chtěl a pak odměna, když netahá, je jeho přání splněno. Jak je vidět, odměnou není vždy jen pamlsek nebo hra, je to i splnění něčeho, co si pes přeje. Chceš jít ven? Tak si sedni a počkej, až ti nasadím obojek. Když vyskočíš, nikam se nejde. Pes to chápe velmi rychle. Za fotky děkuji Jitce Flachsové.
46 fotek, 27.5.2015, 80 zobrazení, přidat komentář
Do školky začal chodit středoasiat Barcelona a tak jsme se dostali k problematice zvládání psa takového velkého a samostatného plemene. Je třeba jej občas přeprat, položit na záda a dát najevo, že jsme silnější? Musíme si uvědomit, že pro psy jsme vzorem chování. Dnes přemůžeme mi jeho, za pár měsíců hravě přepere on nás. Když budeme hrubě zacházet s čivavou či jezevčíkem, pravděpodobně bude kousavý a nedůvěřivý, prostě nepříjemný společník. Pokud se budeme násilím prosazovat vůči velkému psu, můžeme mít do budoucna opravdu problém. Jak tedy na to, aby nám nepřerostl přes hlavu? V první řadě není nutné ani vhodné psa převracet, je to smířlivé gesto, které dělá pes sám, aby utlumil agresivitu útočníka. Jeho násilné provedení tedy nemá očekávaný výsledek. Psa zvládáme pomocí zákazového povelu. Vykročíme proti psu, zakážeme a důsledně hlídáme dodržení zákazu. V lidé často chybují - vydají zákaz a očekávají, že ho štěně bude respektovat. Opak je pravdou - jen se majitel otočí, pes už v lotrovině pokračuje - testuje nás. Stojíme tedy a upřeně pozorujeme psa, případně opakujeme zákaz a důsledně bráníme psu v jeho porušení. Když pes odběhne, můžeme se vzdálit i my, ale stále psa po očku sledujeme - ještě několikrát se pokusí zákaz porušit a je na nás, abychom zasáhli. Čím častěji jsme důslední a štěně uhlídáme, tím rychleji příště opustí zakázanou činnout. Nakonec bude dospělému psu stačit jeden zákaz pronesený klidným hlasem zdálky a bude mít jasno. Ale k tomu máme ještě dlouhou cestu. Na druhou stranu od nás štěně potřebuje spoustu pozitivních podnětů a lásky, hru, mazlení i výcvik, aby nás respektovalo nejen jako dozorce, ale hlavně jako moudrého a milovaného a spolehlivého šéfa smečky. Fotky nám opět dodala v velké části Jitka Flachsová, děkujeme.
70 fotek, 6.5.2015, 88 zobrazení, 1 komentář
Malá štěňata jsou ke svým páníčkům důvěřivá a mazlivá, ale velmi citlivě reagují na bolest. I drobné ošetření, jako je vyndání klíštěte nebo vyčištění uší, se může změnit v hotový souboj. Pokud se takovému vyděšenému psu podaří uspět a díky své obranné reakci se ošetření opakovaně vyhne, máme připraven do budoucna, až dospěje a zesílí, pořádný problém. Největší reakci vyvolá, pokud si štěně myslí, že mu bolest způsobujeme jako trest. Proto nejbouřlivěji reagují psi, které majitel často trestá, ať už za loužičky či něco jiného, nebo ve snaze je zvládnout při ošetření křičí a nebo je dokonce udeří. Naopak zcela minimálně budou psi reagovat při hře a při mlsání nějaké dobroty. Toho můžeme využít v nácviku. Štěně uchopíme na pár vteřin do náruče a pokud si to nechá líbit, pochválíme a podáme odměnu. Prohlédneme ucho a opět dáme pamlsek. Stejně postupujeme při stříhání drápků. Pokud se štěně zmítá a bojí, zvolíme jiný postup. Odměnu dáváme vždy za nehybný postoj, zpočátku se psa nedotýkáme. Až je štěně nehybné tak 20 vteřin, necháme na něm ruku, později se podíváme do ucha... pokud nespolupracuje, nevadí, nedostane odměnu. Příště jen zjednodušíme úkol, aby určitě uspělo. Nakonec se pes nechá v klidu ošetřit, protože jednak získá důvěru ke svému majiteli a jednak za to něco dostane. Nepodceňujte význam tohoto nácviku, zmítajícího se německého ovčáka nezvládne ani silný muž, nehledě na trauma, které si jak pes, tak majitel z takového zápasu odnesou. Důležité je vždy zachovat klid a postupovat s jistotou. Dnes je hodně fotek, děkuji za většinu z nich Jitce Flachsové, snad se vám budou líbit.
27 fotek, 29.4.2015, 62 zobrazení, přidat komentář
Pokud vydáme nějaký povel, musíme na něm trvat a skutečně docílit jeho splnění. Proto ho vydáme jen tehdy, když jsme si jisti, že to zvládneme. Volat na psa, který prchá s naší svačinou "Fuj" je asi marné. Takový povel cvičíme, když je pes na dosah a zakazovanou věc máme v ruce nebo těsně u sebe. Stejně tak psa nemá cenu volat, když se právě potkal s kamarádem a začali se honit. Lepší je pár minut počkat a zkusit to, až počáteční euforie pomine. Nezaměňujme povel "Pusť" , kdy chcete, aby vám pes dal hračku a vy mu ji třeba zase hodili, za "Fuj", což znamená - Už se toho nikdy nedotýkej! Nezapomínejme, že pes se dosud učí a každý povel musíme nejprve vysvětlit, správně - tedy ve stejné podobě - ho používat a dbát na to, aby byl pes za jeho splnění vždy odměněn, ať už pamlskem nebo hrou. A když se nedaří, asi jsme nastavili příliš náročná kritéria - pes za to nikdy nemůže. Úkoly zjednodušíme a ono to najednou půjde. Štěňatům se hezky dařila chůze u nohy za pamlsek i hra na vodítku. Pro majitele bylo asi překvapení, že když si se štěnětem budou hrát sami, je to pro ně lákavější, než dovádění s ostatními štěňaty. Takový uzel, to už je pořádný magnet a přetahovaná je nejlepší hra. Jen pozor - pokud uzel odhodíme, body má pes a málokdy se ho zpočátku jen tak vzdá. Časem se naučí nám ho nosit, ale mi jsme na začátku, tak raději hrajeme převážně přetahovanou.
32 fotek, 22.4.2015, 67 zobrazení, přidat komentář
V útlém věku by měl majitel ohlídat své štěně, aby ho cizí velký pes tzv.nepřeválcoval. Dvouměsíční ohařka Kendy přišla do školky již s předchozí negativní zkušeností a zpočátku opravdu těžce nesla, pokud se k ní přiblížilo jiné štěně. Nechali jsme ji tedy opodál s paničkou, která přílišné drzouny odstrkovala.Pitbulí sourozenci Big a Eimi jsou sehraná, silná a rychlá dvojka, aby nešikanovali ostatní, byli zpočátku raději na vodítku. Kendy brzy zjistila, že naše štěňata jsou vychovaná a že když se správně zatváří, přestanou ji otravovat.Rychle se rozkoukala a hrála si divoce s bostoňáčkem i velikým tosa inu.Všichni se díky pamlskům naučili probíhat tunelem, klidně i ve dvojici. Rozloučili jsme se s přátelským Django i neposedným bostonteriérem Bacardi. Oba mají výborné paničky a hezky pracují, držíme jim do budoucna palce.
7 fotek, duben 2015, 55 zobrazení, přidat komentář
V této lekci si štěňata nehrají, ale společně zvládají tzv.zátěžové prostředí. Už úvod, kdy jsme se sešli u nákupního centra,byl neobvyklý, po společném fotografování jsme putovali podchodem na nádraží, štěňata se vezla výtahem, prošla vestibulem a na peróně koukala na mezinárodní rychlík. Ve skupince nikoho ani nenapadlo se bát a dělat scény, jen zahradní Míša byl trošku nejistý. Potřebuje co nejčastěji navštívit ulice města, zvykat si na cyklisty, děti na hřištích, projet se autobusem, vlakem, vyzkoušet si i nepříjemné povrchy jako jsou rošty, pletiva, sypké materiály atd. V zátěžovém prostředí musí být klidný a sebejistý především páníček, pokud se štěně nějakého zvuku či pohybu lekne, nesmí reagovat lítostivě a pochvalou. Naopak, dělá, že se nic neděje, snaží se štěně zaujmout něčím, co zná (např.povel SEDNI), aby ho uklidnil a mohl pochválit. Zásada - chválíme jen vhodné a správné chování, to nechtěné ignorujeme.
59 fotek, 8.4.2015, 231 zobrazení, přidat komentář
Šťastní jsou ti majitelé, jejichž pes miluje pamlsky natolik, že kvůli nim opustí vše a ochotně přiběhne. Těžké to pak mají páníčci temperamentních štěňat, jako je Sandy, pro které je hra s ostatními vším a jsou pak zcela hluší k lákání páníčka. Jak na tyto nezbedy? Jedna cesta je podle pravidla, že každý pes je úplatný, záleží jen na tom, co nabízíme. Měli jsme tu štěňata, pro které si majitelé nosili pečené kuře, jiní měli po kapsách syrová kuřecí srdíčka. Také páchnoucí sýry dokážou divy. Ale nejen stravu pes potřebuje a tak se jako nejsilnější lákadlo obvykle u některých rošťáků ukáže hra. To ovšem musíme štěně systematicky učit, vkládat do to svou energii a čas. Chtít si pohrát jen občas nevytvoří takovou závislost na hře, aby pes všeho nechal a šel dovádět s majitelem. Musíme si hrát několikrát denně, přetahovat se, utíkat před psem s hračkou, nechat se ulovit, občas ho nechat vyhrát a hračku získat. Za pamlsek ji pak vyměníme s povelem "Pusť" a uklidíme ji, abychom za chvíli zase pokračovali. Hračky střídáme a ty nejoblíbenější používáme pouze pro tyto účely, nikdy je psu nenecháváme dlouhodobě na hraní, protože by mu zevšedněly. Pokud máme psíky žravé, odměníme je za každé přiběhnutí a dbáme, aby se nám při předsednutí podívali do očí. Oční kontakt nám zaručí, že pejsek opravdu dává pozor na to, co mu říkáme a soustředí se.
56 fotek, 25.3.2015, 207 zobrazení, přidat komentář
Na této lekci jsme štěňata seznamovala s dospělými fenami a připojil se k nám i odrostlý školkáček Gromit. Jen dostatečně časté a různorodé kontakty s jinými psy různých velikostí i věku je připraví na podobná setkání v dospělosti a naučí je vyhýbat se konfliktům a správně hodnotit a řešit různé situace. Každé štěně je jiné a problémy, které s ním musí majitelé překonat, jsou zcela odlišné. Jedno je ale stejné - každé potřebuje pozornost, výchovu a zábavu, kterou mu musí poskytovat majitel, aby spolu měli pěkný vztah. Štěňata bravurně zvládala konejšivé signály vůči dospělým psům. Rolo, velmi vyrovnaný, nekonfliktní pejsek dobře vychází se všemi štěňaty i s páníčkem. Míša, který žije se svou mámou, je bez ní bezradný, ale od poslední lekce se v mnohém zlepšil. Potřebuje mít aspoň na hodinu denně páníčky jen pro sebe, aby se naučil s nimi komunikovat a vnímat je. Nikdy by neměl utéci se svou matkou za zvěří - snadno by ho naučila této velmi oblíbené zábavě. Ve dvou by mohli něco opravdu ulovit. Sendy stále řeší své postavení - ráda by všechny ovládala a vynucuje si autoritu dost nevybíravě. Django a Bacardi ji společnými silami obdivuhodně krotili, až ji zvládli a Sendy se začala chovat jako dovádivé štěně, nechala se povalit a uvolněně si hrála. Tuhle lekci jí nemohl dát nikdo jiný, než štěňata. Bylo to moc pěkné. Páníček musí používat hodně silné motivace, pískací hračky, peška, protože Sendy pamlsky moc nezajímají. Pravidelnou hrou se zájem o hračky posílí.
10 fotek, 25.3.2015, 105 zobrazení, přidat komentář
Většina štěňátek je majiteli překrmována, nedochází jim totiž, že štěně je malé, má malý žaludek a zdánlivě "jí" hrozně málo. Paničky (častěji než páníčci) nesnesou představu, že jejich miláček hladoví a snaží se do drobečka nacpat co nejvíc krmení. Granulky už nechce - dáme kousek masíčka. Nechce ani maso, chudinka, tak kousek šunky. Možná si vezme sýr, nebo piškot? Výsledkem snažení je přecpané štěně s vypěstovanou chorobnou žravostí, nebo naopak štěně odmítající misku s normální psí stravou, které se milostivě nechá přemlouvat a krmit z ruky. Obojí je pro mládě a jeho další život špatně. Normální zdravé a přiměřeně vyvenčené štěně se na plnou misku těší. Má k ní přístup jen v době krmení, která trvá max.20 minut, pak miska zase zmizí. Kdo se nestihl najíst, má smůlu, musí počkat na další pravidelný přísun.A pokud se ani podruhé k misce nehrne, nenutíme ho, ale spíš pozorujeme, zda nezačíná nějaký zdravotní problém. Je-li štěně veselé a aktivní, normálně vyměšuje a v klidu spí, vytrváme a nesnažíme se hned krmení změnit, vylepšit, nebo štěně přemlouvat. Tím si na sebe pleteme bič a pak těžko rozeznáme, zda trpí nechutenstvím, je nemocné, nebo jsme ho jen rozmazlili ?
22 fotek, březen 2015, 165 zobrazení, přidat komentář
Na lekce v zátěžovém prostředí, kdy se scházíme u Lídlu a jdeme skrz podchody a výtahem na nádraží, se sešlo málo štěňat. Páníčci mohou jen litovat, protože i velmi nejistá štěňata tuto těžkou lekci díky přítomnosti ostatních chlupáčů zvládají velmi dobře.
Louku u Natury zaplnili jak ostřílení školkáči, tak úplní nováčci: bostonteriér Bacardi, skorobelgičák Django a belgičák Míša. Bac i Django si s ostatními hned nadšeně hráli, Míša, který je od narození na zahradě se svou psí mámou a ve všem se zcela přirozeně spoléhá na ni, nevěděl vůbec, co si sám počít. Poprvé opustil klidnou zahrádku, musel jet autem a ocitl se sám v cizím prostředí mezi neznámými psy a lidmi. Myslím, že ve třech měsících už měl nejvyšší čas. Páníčkům jsem "přísně zakázala" Míšu litovat a chovat, musel si to ve své hlavičce srovnat sám. Nejprve překonal nedůvěru k cizím lidem, všichni jsme ho chválili a laskali. Cvičení a hry ostatních pejsků sledoval ze vzdálenosti, kterou si sám určil a na konci hodiny už si chtěl hrát s ostatními. Do příští lekce mají jeho majitelé důležitý úkol - navázat ho na sebe a venčit bez dominantní feny i mimo zahrádku.
Malá štěňátka jsou tentokrát bez fotek, příště to napravíme. Povídali jsme si hlavně o nácviku samoty, kdy má štěně čekat na páníčky samo doma. Je to velmi těžký úkol, na který je třeba štěně postupně připravit. Doma necháváme štěně vyběhané a vyvenčené, zprvu jen okamžik a vždy použijeme při odchodu slovo, které ho ujistí o našem návratu. Můžete klidně použít třeba - přijdu. Štěně za několik opakování pochopí, že se po chvíli zase objevíte a nemusí se bát. Dobu pozvolna prodlužujeme. Se štěnětem se neloučíme a po návratu se klidně přivítáme.
43 fotek, 25.2.2015, 267 zobrazení, přidat komentář
Na louce se sešli začátečníci i zkušení pejskové. Probírali jme loužičky, přivolání a zákazový povel. Vše tu je už mnohokrát popsáno, tak se můžete podívat na starší lekce. Opět jsme se přesvědčili, že pro pejsky je cvičení snazší, než pro páníčky - snad proto, že pejsci pracují za odměny. Asi budu muset vymyslet nějaké odměny i pro majitele. Potkali se dva zcela odlišní začátečníci - vyrovnaná a sebevědomá Sendy a nejistá a plachá Laura. Nejistota může být vrozená nebo způsobená nedostatkem zkušeností. V obou případech jde hodně ovlivnit - klidem a jistotou páníčků a spoustou dobrých zážitků, úspěchů při cvičení a pochval. Budeme sledovat, jak si štěňata povedou v příštích lekcích. Rozloučili jsme se s drobečky Lili a Pappy, oba jsou velmi učenliví a milují každou hru.
35 fotek, 18.2.2015, 223 zobrazení, přidat komentář
Malá štěňata ukázala, že nejsou žádní hloupí mazlíčci, ale opravdu šikovní parťáci svých neméně šikovných paniček a páníčků. Hladce zvládají přivolání a povely Sedni a Lehni, proto jsme si ukazovali nové povely - Vstaň, Zůstaň a Čekej. Povel Vstaň se hodí při česání nebo ošetření psa a učíme ho pomocí pamlsku, který držíme asi 15cm před čenichem štěněte. Pokud se postaví, necháme ho laskominu sníst a postupně přidáme povel. Když se nedaří, pomůžeme mu dlaní vsunutou pod bříško. Povel Zůstaň používáme vždy, když má štěně zůstat na jednom místě a my se k němu vracíme, nebo nám sedí u nohou třeba v restauraci. Povel Čekej je většinou kratší zastavení před dalším úkolem - při otevírání dveří, před vystoupením z auta nebo při přecházení silnice. Oba povely se učí zpočátku stejně, pomocí dvou pamlsků, podávaných nejprve rychle za sebou. Postupně interval mezi nimi prodlužujeme, odměňujeme psíka, když je pozorný a nehybně se nám dívá do obličeje, i když je to zpočátku jen okamžik. Ani majitel se nesmí pohnout a chválícím slůvkem hned označí správné chování před odměnou. Postuně se dostaneme na 5 vteřin soustředěné pozornosti, to za týden stačí. Není třeba spěchat. Velká štěňata cvičila opět venku na louce. Ukázalo se, že páníčci mají velké rezervy v intonaci povelů - zákazový je přísný, hlubokým hlasem, přivolání a pochvala jsou mazlivé, vysokým hlasem. Máme co trénovat.
16 fotek, 11.2.2015, 156 zobrazení, přidat komentář
Štěňata maličkých plemen se kvůli počasí scházejí v čekárně, kde jsou možnosti "sportovního" vyžití omezené. Přesto si hrají i v malém prostoru docela divoce. Přivolání a sednutí za pamlsek všichni umí, trénovali jsme tedy, jak se má majitel chovat při manipulaci se štěnětem. Každý pejsek by si měl denně po malých chvilkách procvičovat klid při česání, ochotné nastavení tlapek k prohlédnutí, měl by trénovat klidnou výdrž v leže na boku, kdy mu prohlížíme bříško, slabiny, podpaží, případně jemně kontrolujeme tlamku, oči, uši atd. Důležitý je náš klid a asertivita. Ten, kdo se potí a třese se mu hlas i ruce, jen těžko přesvědčí štěně, že není čeho se bát. Naopak, kdo je klidný,voní dobrůtkou a ještě při nácviku dělá legraci, ten má ve štěněti dobrého spojence. Manipulaci procvičujeme denně ve velmi krátkých intervalech. Musíme-li použít malého nátlaku (a to u některých aktivnějších štěňat musíme) o to větší a radostnější pak bude pochvala a odměna.
85 fotek, 11.2.2015, 247 zobrazení, přidat komentář
Ve školce se nám sešla štěňátka hubená, v dobré kondici i příliš baculatá, tak jsme se dostali na téma krmení. Jak často, co a kolik vlastně mají dostávat? Dříve se tradičně podávala vařená strava - maso s přílohou. Nevýhodou takového krmiva je většinou tendence majitele dávat příliš mnoho přílohy na málo masa. Ve skutečnosti by mělo být masa pro štěně aspoň 60 procent. Vařením se navíc celá řada cenných živin ztrácí. Přesto je taková potrava pro psa lákavá a aby dostal, co potřebuje, konzumuje jí příliš mnoho. Výsledkem je obezita a nekvalitní osrstění z důvodu nedostatku vitamínů a minerálů. Alternativou je podávání syrové stravy - masa a zeleniny zcela bez přílohy, doplněné minerály a vitamíny. Je to náročné, ale psi většinou při rozumném přístupu dobře prospívají a jsou spokojení. Pohodlnou metodou je podávání granulí - tady je nezbytně nutné hledět na kvalitu a nedat se zlákat výhodnou cenou. Na obalu je vždy uvedeno složení, ve kterém by mělo být na prvním místě maso. Neškodí se poptat, zda se jedná o maso z celých zvířat či jen zbytky. Do 4 měsíců krmíme štěňata velkých plemen 4x denně, do 6 měsíců 3x a dále po celý život psa 2x denně. Pokud chceme do granulí něco dobrého přidat, rozhodně to nijak nevadí, ale dbáme, aby toho bylo pokaždé přibližně stejně. Pokud přidáváme delší dobu více než 1/4 porce něčeho jiného než granulí, musíme doplnit minerály, v té chvíli je už dávka vápníku nedostatečná. Nedoporučuje se střídat stravu sušenou a maso, žaludečních šťáv se pak tvoří nadbytek a pes často zvrací. Také trvale nasypaná potrava v misce vede k zažívacím potížím, obezitě nebo naopak nechutenství. Proto psu podáme potravu v určenou dobu a jakmile od misky odejde, uklidíme ji. A kolik dát najednou? Je to velmi individuální, dávky napsané na pytli s granulemi berte jen jako orientační. Sledujte pozorně kondici vašeho psa a jeho chuť k jídlu a dávku pružně přizpůsobujte. Obvykle je pro rychle rostoucí štěňata velkých plemen potřeba 300 až 400g granulí na den, ale drobnějším bulíčkům stačí 200g. Při pohledu na štěně by neměla být žebra vidět a bříško má být projmuté v pase. Kvalitní a přiměřená strava je základem zdraví nejen psů.
Po dopsání mi ještě Jitka Flachsová poslala tak krásné fotky, že se s vámi o ně musím podělit. Je jich hodně, takže budou většinou bez konemtáře, ale mluví samy za sebe. Děkuji.
44 fotek, 4.2.2015, 194 zobrazení, přidat komentář
Je s podivem, kolik majitelů toleruje svým psům tahání na vodítku. Jiní si pomáhají stahovacím obojkem, ostnáčem, speciálními podtroji, ohlávkou. Tu lze považovat za nejvhodnější pomůcku. Přesto je lepší, když ji vůbec nemusíme používat a psík si hezky šlape na prověšeném vodítku po našem boku. Jak na to? Za prvé štěně netaháme a vodítko vůbec nenapínáme. Když měníme směr, psa slovně upozorníme, udržujeme s ním stálý kontakt. Ve školce jsme trénovali hravé pobíhání se štěnětem na vodítku. Psík se tak naučí sledovat pohyb majitele a přirozeně se mu přizpůsobovat. Dokonce ani Benkei po takovémto hraní netahal! Chůzi u nohy pak trénujeme nejprve na krátké vzdálenosti s pamlskem u levého stehna. Odměna přichází často - někdy za chůze, jindy při usednutí u nohy. Trénujeme krátce, jen jednu, dvě minutky. Postupně, jak je psík šikovnější, výcvik komplikujeme změnami tempa a směru. Chytří psi se při jednoduchých úkolech brzy nudí a ztrácejí pozornost. Pamlsek můžeme posupně držet výš, u levého ramene, aby se psík díval nahoru. Bězná chůze je ovšem něco jiného. Musíme dojít od někud někam a tam se štěně do vodítka občas opře. Těsně před napnutím upozorníme - netahej - trochu cukneme vodítkem, zastavíme se a pokračujeme, až je vodítko opět prověšené. Pokud můžeme, změníme směr. Za netahání chválíme. Při velké důslednosti to jde velmi rychle. Stojí za to tomu věnovat pozornost, psa budeme vodit celý život.
27 fotek, 28.1.2015, 112 zobrazení, přidat komentář
Každý společenský druh, psi, stejně jako lidé, potřebuje rituály, aby ujistili jednotlivé členy společenstva o jejich sounáležitosti se smečkou. U psů je to za prvé pozdrav, kterým nám několikrát denně oznamují svou podřízenost a oddanost a očekávají za to laskavé přijetí. Za druhé je to hra, kterou si můžeme přizpůsobit podle potřeby našeho psíka. Měli bychom se jí věnovat denně aspoň pár minut po celý život. Štěňata ji samozřejmě vyžadují téměř pořád. Psi, se kterými si jejich majitelé hodně hrají, bývají poslušnější, pozornější a nakonec i šťastnější. Dalším rituálem je i cvičení. Správně vedený výcvik přináší psu výzvu, zábavu i uspokojení. Měl by měl zažívat hodně úspěchů, proto nastavujeme podmínky tak, aby uspěl a získal odměnu aspoň v polovině případů. Součástí rituálů je i společná procházka, která napodobuje obcházení a značkování teritoria u vlků. Psi obvykle milují rodinné výlety, na kterých se podílí celá jejich lidská smečka. A pokud se připojí i psí kamarádi, tím lépe. A tak si užívejme procházek přírodou a nespoléhejme na to, že malý pejsek pohyb nepotřebuje. Do půl roku je ovšem nesmíme přetěžovat. Dospělý psík nás bude radostně provázet třeba 10 kilometrů.
61 fotek, 25.1.2015, 104 zobrazení, přidat komentář
Na druhý pokus nebylo počasí o mnoho lepší, ale přece jen byl mráz a tak jsme vyrazili. Opět jsme se vydali vyhlídkovou trasou, kde je terén lepší a ušli jsme něco přes 5 km. Nejmladší účastník Pišta si to užíval, ale pro tentokrát měl kratší trasu, abychom ho neutahali. Háravky byly těžkou zkouškou pro psí kluky, ale ani jedna nebyla ve vhodném termínu, tak se s tím nakonec museli smířit. Příští vycházka bude na jaře, snad za hezčího počasí.
16 fotek, 21.1.2015, 60 zobrazení, přidat komentář
Tentokrát jsme se sešla jen dvě štěňátka a Kamilka. Lekce byla kratší, protože Pištovi je v kratičkém kožíšku brzy zima. Jak jsme se procházeli, ukázalo se, že paničky svým svěřencům vůbec nevěří. Stále je volají a upozorňují na každou změnu směru. Učí tím svá štěňata, že si je vůbec nemusí hlídat, panička je přeci pokaždé zavolá a upozorní. Je správné mít své psy stále na očích a dávat pozor na každý jejich krok. Ale ONI to NEMUSÍ VĚDĚT! Naučme je, ať si nás hlídají a naopak dávají ONI pozor na NÁS. Jak na to? Na bezpečném místě jdeme se štěnětem na volno, často změníme směr chůze bez upozornění nebo se dokonce schováme na chvilku za strom, jak má vyzkoušeno panička Benkeiho. Když vidíme, že nás štěně hledá, můžeme ho zavolat. To je radosti, když nás najde. Občas za úspěch i odměníme pamlskem. Po čase zjistíme, že nás štěně pozorně sleduje a už je obtížné se mu schovat. Bystře reaguje i na změnu směru. Někdy dáme pamlsek štěněti, když přiběhne samo, bez zavolání. Ne vždy, jinak si vytvoříme ze žravějšího štěněte závisláka, který nás odmítá opustit i na několik metrů.
68 fotek, 14.1.2015, 86 zobrazení, přidat komentář
Štěňata jsou šikovná a majitelé ctižádostiví - ale ve chvíli, kdy nejvíc chceme předvést, jak to ten náš miláček pěkně umí, něco se přestane dařit. Štěně odbíhá a chce si raději hrát. Co teď? Netlačte na ně, dejte si pauzu a přemýšlejte, proč už psík nechce pamlsky, ale jen dovádět. Štěně se vydrží soustředit jen chvilku, pak potřebuje relaxovat. Třeba jsme cvik opakovali moc dlouho, odměňovali jsme jen po každém druhém, třetím splněném úkolu a na to naše štěňátko to byla velká psychická zátěž, tak si odešlo odpočinout. Nebo je přejedené a další pamlsky už nechce. I pozitivním výcvikem můžeme psa stresovat, když je štěně často neúspěšné. Proto postupujme po malých krůčcích a často je prokládejme hrou. Když štěně nesplní povel a my najednou stojíme nad ním a přísně mu ho opakujeme, už je to nátlak, který s pozitivním výcvikem nemá nic společného. Hodí se na zákazy, ne na učení nových cviků. Takže štěně necháme odběhnout, najdeme ještě lepší dobroty a začneme si vesele hrát. Když už nás štěně honí , okusuje a hlavně vnímá, několikrát mu dáme tu nejlepší dobrotu jen za to, že za námi běhá a dává pozor a pak zkusíme znovu klidně a vesele dát povel. Okamžitě po jeho splnění odměníme a zase začneme dovádět. Zkusíme ještě jednou, a pak necháme štěně dovádět s ostatními, nebo mu hodíme oblíbenou hračku. Výcvik končí vždy, když se cvik povede dobře a je zakončen hrou a mazlením, protože prosté ukončení je pro psa v podstatě trestem. On správný výcvik miluje.( Nakonec připojuji několik fotek od Jitky Flachsové - díky).

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron