Název

21.8.2016 - Jak chránit štěně před útokem cizího psa

Popis

Někteří pejsci vyjdou s každým, jiní přitahují útočníky jako magnet. Pokud jsme na bezpečném místě a naše štěně už se umí trochu chovat, nejlépe si s volně pobíhajícími psy poradí, pokud bude také volně. Když to nejsou proti němu obři nebo nepotkáme nevycválané puberťáky, většinou se štěně rozvalí na záda a tím zamezí případnému útoku. Když je cizí pes na vodítku, nenecháme štěně pelášit až k němu a radostně se vítat, dokud se nedomluvíme s majitelem. Každý pes nemá zájem pohrát si se štěnětem. Někdy nemůžeme nechat seznámení volný průběh, třeba u frekventované silnice, nebo pokud se na nás ze vrat vyřítí rozčilený čtyřnohý obyvatel dvorka. Musíme pamatovat na to, že jsme za štěně plně zodpovědni. Nestrkáme nikdy ruce před útočícího psa - nemusíme se hned nechat pokousat. Postavíme se mezi našeho psa a útočníka a autoritativně zavelíme nějaký povel, který zná - jdi domů, na místo mazej a pod. Nějaký předmět - taška, deštník - také útočníka zastraší. Musíme působit autoritativně, aby to zabralo. Častý dotaz je, zda štěně zvedat či ne. Pokud je velmi maličké, můžeme zvednout, ale musíme zároveń cizího psa rázně odvelet, jinak po nás začne skákat. Nikdy se neotáčejte zády a nesnažte se schoulit do klubíčka, protože cizí pes by na vás skákal a poranil vás. Naopak, ať už máte štěně v náručí nebo za sebou, nakloníme se dopředu a vykročíme k útočníkovi. Nečeká to a většinou odběhne. Když už dojde k napadení, uchopíme útočníka za kůži na krku, přidržíme na zemi - pozor na pokousání, musíte za kůži nebo pod bradou, obojek se protáčí - nebo odhodíme a ke svému psu ho již nepustíme. Špatná zkušenost v raném věku může psíka poznamenat na celý život, tak se jí snažíme předcházet. Na louce či v parku se obvykle setkávají dobře socializovaní jedinci a k napadání dochází výjimečně, obvykle až u puberťáků.

Nastavení