Název

18.3.2015 - Jak je důležitá včasná socializace a nácvik samoty

Popis

Na lekce v zátěžovém prostředí, kdy se scházíme u Lídlu a jdeme skrz podchody a výtahem na nádraží, se sešlo málo štěňat. Páníčci mohou jen litovat, protože i velmi nejistá štěňata tuto těžkou lekci díky přítomnosti ostatních chlupáčů zvládají velmi dobře.
Louku u Natury zaplnili jak ostřílení školkáči, tak úplní nováčci: bostonteriér Bacardi, skorobelgičák Django a belgičák Míša. Bac i Django si s ostatními hned nadšeně hráli, Míša, který je od narození na zahradě se svou psí mámou a ve všem se zcela přirozeně spoléhá na ni, nevěděl vůbec, co si sám počít. Poprvé opustil klidnou zahrádku, musel jet autem a ocitl se sám v cizím prostředí mezi neznámými psy a lidmi. Myslím, že ve třech měsících už měl nejvyšší čas. Páníčkům jsem "přísně zakázala" Míšu litovat a chovat, musel si to ve své hlavičce srovnat sám. Nejprve překonal nedůvěru k cizím lidem, všichni jsme ho chválili a laskali. Cvičení a hry ostatních pejsků sledoval ze vzdálenosti, kterou si sám určil a na konci hodiny už si chtěl hrát s ostatními. Do příští lekce mají jeho majitelé důležitý úkol - navázat ho na sebe a venčit bez dominantní feny i mimo zahrádku.
Malá štěňátka jsou tentokrát bez fotek, příště to napravíme. Povídali jsme si hlavně o nácviku samoty, kdy má štěně čekat na páníčky samo doma. Je to velmi těžký úkol, na který je třeba štěně postupně připravit. Doma necháváme štěně vyběhané a vyvenčené, zprvu jen okamžik a vždy použijeme při odchodu slovo, které ho ujistí o našem návratu. Můžete klidně použít třeba - přijdu. Štěně za několik opakování pochopí, že se po chvíli zase objevíte a nemusí se bát. Dobu pozvolna prodlužujeme. Se štěnětem se neloučíme a po návratu se klidně přivítáme.

Nastavení