Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

dcskolka 

MVDr. Markéta Grešíková google.com
612 alb 45 154 zobrazení 1 oblíbené album 7 fanoušků
Jsem soukromá veterinářka. S kolegyněmi provádíme v děčínské ordinaci na Teplické ulici preventivní i léčebnou činnost včetně chirurgie měkkých tkání a léčby alergií. Specializujeme se na prevenci a případně řešení problematického chování psů na výchovu štěňat v rodině. Školku pro štěňata provozujeme od roku 2008, nejprve společně s MVDr. Hanou Mejzlíkovou a nyní s asistentkou Markétou Pecharovou.

reklama

14 fotek, 18.11.2015, 38 zobrazení, přidat komentář
Dnešní lekce byla pátou a poslední pro pět štěňátek. Také to bylo znát na jejich hrách, které nabraly na intenzitě a razanci. Honičky byly rychlé, vrčení hlastitější. Přesto šlo jen o přátelské pošťuchování bez šrámů a naříkání.
Všichni psovodi už umí SEDNI i LEHNI, zopakovali jsme si, že naučit se vzorné chůzi na vodítku trvá delší dobu a vyžaduje to velkou dávku trpělivosti a důslednosti. Jako ostatně celá výchova každého štěněte.
22 fotek, 16.11.2015, 88 zobrazení, 1 komentář
Se štěňaty začínáme výcvik vždy oslovením jménem. Jméno nejprve naučíme pomocí odměn a vždy ho používáme pouze s příjemnými, pozitivními podněty. Při zákazu či napomenutí tedy neoslovujeme. Při cvičení používáme chválící slůvko či klikr, vždy co nejpřesněji ve chvíli, kdy štěně udělá požadovaný úkol. Poté odměníme tím, co štěně potěší - pamlskem, hračkou, pomazlením. Používáme to, co je odměnou právě pro naše štěně - nemá cenu dávat pamlsky psu, který trpí nechutenstvím nebo je přejedený a snažit se drbat hyperaktivní štěně, které před rukou uhýbá. Nespěcháme, chvilku cvičíme a postupujeme jen po malých krůčcích. Máme spoustu času, není kam spěchat a tak obtížnost zvyšujeme jen zvolna. Soustředění vydrží štěňatům jen minutku, dvě. Cvičení vždy ukončíme nějakým povelem - volno, běž a podobně, aby psík věděl, že nyní je čas si hrát jinak. Hrát, protože i cvičení za odměnu je pro něj hrou.
Dostali jsme se i k tomu, zda je vhodné plácat psíka novinami při nežádoucí činnosti. Opravdu se to tak dříve dělalo, ale vhodné to není. Pes se náhle, bez varování poleká a netuší, proč mu to páníček udělal. Naučí se jen to, že si na něj musí dát pozor a nemůže mu věřit. To není dobrá cesta. Pak budeme potřebovat psa zvládnout v nějaké krizové situaci a on si bude myslet, že ho chceme trápit a podle toho zareaguje. Místo toho používáme zákazový povel, kterému pes rozumí, naučila ho to už jeho maminka, jen ho zpočátku musíme vyslovit těsně u zakázaného předmětu a velmi důrazně. Pravděpodobně ho budeme muset ještě několikrát zopakovat a pak nás psík bude respektovat beze strachu a s důvěrou. Postupně stačí vyslovit zákaz jednou a z větší vzdálenosti, ale jako u každého výcviku i to potřebuje čas.
45 fotek, 4.11.2015, 78 zobrazení, přidat komentář
Psovodi v této skupině jsou velice šikovní, techniku přivolání se všichni naučili vzorně a štěňátka jim běhají jedna radost. Začali jsme tedy nacvičovat chůzi u nohy. Základem je navázání kontaktu se štěnětem a jeho namotivování pamlskem nebo hračkou,
s jejichž pomocí udržujeme štěně ve správné poloze u levé nohy, opakujeme povel - K noze, Noha, Jdeme apod. - chválíme a průběžně odměňujeme: uvolňujeme mlsáníčko, nebo necháme požvýkat hračku, míček atd. Cvičíme jen pár kroků, pochválíme a necháme štěně chvíli odpočinout. Takové sekvence několikrát zopakujeme a trénujeme během dne i doma, na vycházkách, při cvičení a jindy. Základem je opět naše zručnost a pohotovost, trpělivost a dobrá nálada. Štěně se brzy naučí, že zařadit se na povel vedle páníčka znamená začátek příjemné společné akce, která končí dobrůtkou nebo hrou. Chyby - jdeme příliš pomalu a motáme se vzájemně pod nohy, ruku s pamlskem máme moc vysoko a štěně místo chůze skáče, pamlsek nám spadne a štěně místo chůze hledá cosi na zemi, daří se nám a tak jdeme příliš dlouho, až soustředěnost štěněte poleví a my si cvik pokazíme. Hrubé chyby - zlostně škubeme vodítkem a cosi křičíme - štěně si přeje být od nás co nejdál.
34 fotek, 2.11.2015, 65 zobrazení, přidat komentář
Co když pejsek dělá, co nechceme - například vyje a štěká v autě nebo nás rve za kalhoty - a naopak nedělá, co chceme - ani na okamžik nepočká, zmítá se a brání, když ho potřebujeme zapnout na vodítko. Je potřeba si uvědomit, že pejsek vždy dělá to, co mu přináší nějaké potěšení a výhody. Lilly štěká v autě pravděpodobně proto, že se těší na následující procházku. Když panička zastaví a jde se ven, utvrdí se v tom, že štěkání přimělo paničku zastavit a fenka je odměněna procházkou. Příště bude štěkat o to usilovněji, oč déle trval její štěkot a oč více štěkala, než se vystoupilo. Způsobů, jak to odbourat, je mnoho, ale řekneme si o dvou zcela protikladných. První řešení je pomocí trestu - ve smyslu behaviorálním. Tedy, stane se něco, co je nepříjemné pro fenku a tím se nežádoucí chování utlumí. Například - pomocník při prvním štěknutí vysloví zákaz a pocáká fenku rozprašovačem. Jak ztichne, následuje pochvala a po chvíli klidu se jde ven. Dá se také použít cuknutí vodítkem připevněním k obojku, zachrastěním plechovnou a pod. Funguje to, ale vyžaduje to dobré načasování a pomocníka. Pozor ovšem na učení v řetězcích! Druhou metodou je nežádoucí chování vůbec nedopustit. Sedneme do auta a dříve, než se rozjedeme, fenku, která je ještě potichu, pochválíme, vystoupíme a jdeme ven. To je odměna. Případně přidáme povel Ticho a dáme pamlsek. To abychom měli něco až nebudeme moci zastavit. Postupně dobu mezi nasednutím a vystoupením prodlužujeme, nastartujeme, pak ujedeme pár metrů. Pokud fenka začne štěkat, postupovali jsme moc rychle. Fenku odneseme zpět domů bez procházky - to je trest - a za několik minut to zkusíme znovu na kratší dobu.
Jak na Megie jsme si ukázali prakticky - přesné načasování odměny i zákazu je u ní nezbytné, je jako blesk. Příště to budeme ještě trénovat, na ni nám teorie nestačí.
29 fotek, říjen 2015, 83 zobrazení, přidat komentář
Teorii přivolání jsme podrobně probrali minule, dnes musel každý z páníčků předvést malou hereckou etudu, jak být neodolatelný. U malého štěněte neuspějeme se zvyšováním přísného hlasu, ani s výhružnými tóny. Naopak, čím jsme laskavější, až podlézaví, tím rychleji štěně zaujmeme. Představa vzájemné radosti a odměny ho určitě zajímá víc, než naše rozčilení, případně trest. Proto - laskavě a dostatečně zřetelně štěně oslovíme jménem (pomůžeme si tlesknutím, zapískáním, šustěním pytlíku s pamlsky, podřepem atd.) a pak povelem - Ke mně, Tady nebo Pojď sem - navodíme stav, kdy prostě musí přiběhnout. Má pocit, že ho čeká něco velkého, co si nemůže nechat ujít. Přibližuje-li se, radujeme se, pokud váhá - znovu lákavě zavoláme, zastaví-li se, odbíháme pryč a vše opakujeme. Jakmile štěně přiběhne, odměníme ho. Naší velkou radostí, hrou, mazlením, pamlskem. Některá štěňata chtějí pomuchlat, některým dotyky vadí, proto je nehladíme.Po malé oslavě štěně opět radostně pošleme si hrát.
Chyby - výhružné, nebo nevýrazné povely. Lovení štěněte po přiběhnutí, okamžité přivázání na vodítko, nucení pamlsku, případně hlazení po hlavě. Naše rozmrzelost, nedostatečná pochvala. Hrubá chyba - potrestání štěněte, které sice pozdě, ale přece, přišlo.
29 fotek, 26.10.2015, 60 zobrazení, přidat komentář
Majitelé štěňat často řeší, jak dlouho a jak často by měli se štěňaty pracovat. Záleží samozřejmě na věku štěněte a jeho schopnosti se soustředit, která se liší u každého jedince. Jednoduché pravidlo, že v nejlepším se má přestat, platí i při výcviku. Pokud se cvičení daří, štěně radostně a správně plní úkol, neopakujeme ten samý povel stále dokola. Stačí, aby se dvakrát, třikrát cvik podařil a pak následuje radostná hra a volné pobíhání. Když se nedaří, nenatahujeme cvičení, ale po minutě dáme jednoduché dva povely, kdy štěně uspěje a cvičení ukončíme. Za pár minut se k němu můžeme vrátit a zjednodušit podmínky a hned to půjde lépe. Pokud štěně, které obvykle pracuje rádo a radostně, najednou odmítá reagovat, dává nám signál, že už toho má dost. Cvičení ihned ukončíme. Někdy přestane cvičit, protože už nemá zájem o pamlsky, je přejedené. Proto je důležité používat i jiné odměny než jídlo - hru, přetahování, hračku nebo divoké mazlení a dovádění. Obecně platí, že se štěňaty cvičíme raději velmi krátce - jen dvě, tři minuty, ale zato několikrát denně.
28 fotek, 19.10.2015, 77 zobrazení, přidat komentář
Štěňata ve školce už jsou zkušená a hodně toho umějí. Je zajímavé sledovat, jaký vliv na jejich vzájemného chování mají návštěvy školky. Maličký Pancho se zpočátku velmi bál a schovával se u paničky, nyní si hraje, jen pokud se k němu někdo chová příliš hrubě, ohradí se. Má vzorné přivolání a důvěřuje svým majitelům. Drak se také na počátku držel stranou, obával se konfrontací se štěňaty, povalení a divoké hry. Nyní ovšem rozvázal až moc, vrčí a divoce si hraje. Ještě mu chybí sebekontrola, ale jeho úmysly jsou přátelské. S paničkou je vyladěný a šťastný. Dianka se od první lekce snažila prosadit, nejprve zápolila s Eimy o dominanci, Eimy to na další lekci přestalo bavit a dala Diance jasně najevo, že o takové chování nemá zájem. Dianka překvapeně pochopila, že už se dneska nebudou prát a zapamatovala si to napříště. Dnes Eimy chyběla, ale Jackie, která po dvakrát nemohla přijít, má dominantní chování ještě v repertoáru. Dianka ovšem už ne a tak celkem lhostejně nechala Jackie vyhrávat. V příštích lekcích i Jackie pochopí, že o nic nejde a hraní je lepší než dominantní předvádění. Je zřejmé, že se nejedná jen o vývoj v závislosti na věku, ale hlavně o zkušenost ze vzájemných kontaktů. Pes, který je o tyto kontakty v mládí ochuzen, bude dominanci nebo strachové reakce používat v dospělosti, protože neměl šanci se naučit jinému, vhodnějšímu sociálnímu chování. Jackie a spolu s ní většina psů nemá ráda, je-li náhle a bez varování chycena, uchopena a zvedána. Pokud něco takového vyrozumí z řeči těla své majitelky, začne se jí vyhýbat. Na zvedání je vhodné se domluvit předem, upozornit psa a odměnit ho, pokud je mu to nepříjemné, za to, že zvednutí strpí.
11 fotek, 14.10.2015, 54 zobrazení, přidat komentář
Tři ovčáčci, husky Toby a labradorka Arwen byli dnes ve školce poprvé. Svalnatý bul Atilla vypadal, že je všechny smete, ale opak byl pravdou. Pochopil, že je lepší si hrát, než být na vodítku a choval se vzorně.S černou dračicí Arwen dováděli ze všech sil a ostatní štěňata se před našima očima měnila ze zakřiknutých nováčků v bojovná veselá stvoření. Husky Tobík se nejdéle držel zpátky, pak se ale společného honění nemohl nabažit. Štěňata jsme nechali jejich uvrčeným a uštěkaným hrám a povídalil jsme si o tom, jak je důležité naučit štěně reagovat na jméno a soustředit se na páníčkovo přání. Jméno štěňátka vyslovujeme v každé příjemné situaci - při krmení, mazlení, při hře. Tak se v jeho hlavičce vytvoří spojení - jméno = odměna a zábava.
Později využíváme jména k navázání kontaktu a chování, které požadujeme. Jméno malého štěněte nikdy nevyslovujeme výhružně, na to máme povely FUJ, NE, DOST a jiné.
31 fotek, 12.10.2015, 71 zobrazení, přidat komentář
Jedno štěně je vzorné a poslouchá, ale jak má parťáka, zapomene na dobré vychování. Ve dvou jsou ze vzorných psíků na vodítku dvě fúrie, které se vrhají na každého kolemjdoucího, cyklistu i psa. Za plotem štěkají jako o život a k povelům jsou hluší. Je to normální, psi se vzájemně napodobují a obzvláště snadno strhnou jeden druhého k nějaké divoké nepravosti. Zvládnout to jde, ale není to snadné. Nejprve pracujeme v krizových situacích jen s jedním psem, postupně navykáme na dráždivý podnět, přibližujeme se k němu a stále cvičíme a pracujeme za odměny. V případě, že to pes nezvládne, rázně zakážeme nežádoucí chování a vzdálíme se od podnětu tak daleko, aby se pes dokázal ovládnout. Pak to zkusíme znovu si zacvičit a pomalu se zase přiblížíme. Když máme zvládnuté oba psy natolik, abychom mohli chodit například kolem plotu, za kterým běhá cizí štěkající pes (nebo kolem jiného silného lákadla) na volném vodítku a pes jde klidně a nereaguje, tehdy je vhodná chvíle začít pracovat s oběma současně. Začít musíme znovu z větší vzdálenosti, cvičíme s oběma stejně, oba odměňujeme a pomalu se přibližujeme k podnětu. V této době je vhodné mít oba psy unavené, vydováděné, aby neměli potřebu vybít si nahromaděnou energii. Cvičíme co nejčastěji, nejlépe denně v několika kratších intervalech a cvičení prokládáme volným výběhem a hrou, aby se psi uvolnili a uklidnili. V době nácviku klidného chování při dráždivých podnětech by psi neměli mít možnost štěkat nebo útočit na nacvičovaný podnět v době volna. To by celé cvičení pokazilo. Konkrétně, učíme - li dva psy, aby neštěkali za plotem, nesmějí být bez dozoru na zahradě.
53 fotek, 5.10.2015, 86 zobrazení, přidat komentář
Na louce se sešla skvělá parta, Engy si hrála a žádné lumpárny nedělala, Dráček objevil možnost hrát si s ostatními s aportem a tak si nepošramotit důstojnost i maličký Pancho se rozdováděl. Trošku jsme cvičili, tunelařili - všem to šlo krásně a hlavně si hráli jak spolu - to byla krása - i s páníčky při nácviku chůze na vodítku. Dnes si rozebereme další téma, o kterém jsme si povídali minule - soužití více psů. Nedoporučuji pořizovat si sourozence nebo psy podobného věku a velikosti stejného pohlaví. Jsou mezi nimi velmi časté šarvátky, které mohou vyústit do opravdové nenávisti. Pokud chceme mít více fen či psů, je vhodný rozdíl věku 3 a více let. I tak je třeba na jejich hierarchii dohlédnout. Zpočátku sice chráníme nové štěně do doby, než ho náš starousedlík přijme, což bývá nejpozději do 14 dnů, ale častěji mnohem dřív. U matky se štěnětem od počátku nezasahujeme a respektujeme kárná opatření maminky. Totéž děláme, když už starší pes štěně přijme a začne si s ním hrát. Když se pak po něm ožene při obtěžování, nepustí ho ke kosti nebo mu sebere hračku, je to zcela v pořádku. Nedovolíme jen, aby dospělý štěně trestal za to, že jde na zavolání k nám - to je naše rozhodnutí a pes nemá právo do něj zasahovat. Dbáme, aby oba psi čekali před miskou na naše svolení k jídlu a navzájem si do jídla nelezli. Pokud už začnou konflikty v dospělosti, vždy je zcela zakážeme a stavíme se spíše na stranu staršího psa - ten je na postu vůdce smečky a má více co ztratit. Mladší je většinou provokatér, který může konflikty jen získat. Pokud už se psi perou, je třeba v tom striktně zabránit, být opravdu přísní a nekompromisní. Žádné mazlení, pochvalami šetříme, jsme prostě nepříjemný a chladný vůdce smečky. Psi máme stále pod kontrolou, zajištěné - uvázané nebo v kleci - na svých místech, ale v jedné místnosti, aby na sebe viděli. Na procházky chodíme společně, s košíky, na vodítku u nohy, pouštíme postupně, ne najednou. V naší nepřítomnosti nesmí být psi spolu. Po příchodu domů se nevítáme, nehrajeme si. Cvičíme jednotlivě vždy s jedním psem, zatímco druhý je spolehlivě odložený. Postupně tuhý režim povolujeme podle chování psů, ale opět přitvrdíme při jakémkoliv náznaku neshody i upřeném pohledu jednoho psa na druhého. Jak vidíte, rozbouřený konflikt není snadné zvládnout a může to trvat týdny až měsíce, než nastolíme příměří a roky, než se zase obnoví přátelství. Lépe je tomu od počátku moudře předcházet a nechránit a nerozmazlovat mladšího psa na úkor staršího. Pokud už máme sourozence, pokusíme se je nechat opravdu zápasit do 6 měsíce věku. Obvykle se nezraní a pokud budete mít štěstí, jedno štěně se podřídí druhému a pak už spolu budou mít jasno. Později už platí postup popsaný výše. Abych vás neodradila od společného chovu dvou a více psů - u celé řady plemen je soužití více jedinců obvykle zcela bez problémů.
20 fotek, 2.10.2015, 69 zobrazení, přidat komentář
Krásné počasí nás vylákalo na louku. Štěňata se velkého prostoru nijak nezalekla a nadšeně se vrhla do hry. Jen nováčci - lakeland teriér Drak a maličký pinč Sancho se raději drželi u svých majitelů. Dotkli jsme se celé řady důležitých témat, jako je odbourání nežádoucího chování, soužití dvou fen, a jak na agresivitu vůči jiným psům. Každé z nich je obsáhlé a postupně ho budeme probírat. Začneme tím prvním - odbourání nežádoucího chování. Jednoduchá rada je, že nesmí psu přinést odměnu. To je snadné vyřešit, pokud chce psík něco od nás, loudí nebo vyskakuje a štěká ve snaze vyprovokovat hru. Na jeho chování se odvrátíme, případně odejdeme a naopak umožníme psu, aby byl odměněn za jiné chování, třeba, že si tiše sedne před nás a čeká na hození aportu. Pok reagujeme rychle a zpočátku co nejčastěji, aby se nevrátil do svého vyzkoušeného stereotypu. Loudění zase nepřinese úspěch, zato trpělivé ležení na pelíšku při večeři odměníme radostnou hrou a mazlením, když naše jídlo skončí. Štěně by nemělo být při našem jídle hladové, že se musí pes nakrmit až po nás, je nesmyslný předsudek. Naší autoritu si udržujeme už tím, že mu nedáme své jídlo. Horší je, když pes provádí lotrovinu, která ho těší natolik, že se tím odmění samo - štve zvěř, auta, cyklisty, štěká doma při zaslechnutí kolemjdoucích. Tady je nutné situaci předcházet, i za cenu umělého vytvoření podnětu. Odměna je za klid, cvičení během lomozícího domluveného pomocníka na chodbě pomůže odvést psíkovu pozornost. Při pronásledování čehokoliv je nutné v tom psu fyzicky zabránit - upoutat na vodítku a postupně se přibližovat k lákavému podnětu, zatímco cvičením a hrou odvádíme jeho pozornost správným směrem. Odbourávání nežádoucího chování vyžaduje více důslednosti a času než vytvoření správného návyku hned od začátku.
24 fotek, září 2015, 51 zobrazení, přidat komentář
Tentokrát máme pořádné zpoždění v doplnění lekce malých štěňat. Je to způsobeno delším výpadkem internetu v naší ordinaci - rozběhl se až dnes, 1.10. Protože další lekci budeme mít už zítra, necháme si povídání na ni a dnes se jen pokochejte fotkami vašich miláčků.
17 fotek, 30.9.2015, 56 zobrazení, přidat komentář
Sešli jsme se na naši oblíbenou atypickou hodinu, kde si pejskové nehrají, ale učí se chování mezi lidmi ve městě.Ve skupince jim jde zvládání hluku, směsice pachů, spousty lidí, aut, autobusů a i vlaku určitě lépe.Kokřička Only byla trošku unavená a na nádraží skoro usnula. Obřík Douglas chtěl všechny cestující osobně přivítat a olízat, stafbulíci si hráli spolu a malá Nessi se učila klidu a soustředění. Žádné ze štěňat se nebálo a na závěr hodiny byli všichni schopni soustředit se na povel páníčka a poslechnout i v tak těžkém prostředí, jakým je děčínské nádraží. Rozloučili jsme se s Douglasem, Guccim a malou Only, přejeme hodně štěstí.
42 fotek, 23.9.2015, 56 zobrazení, 1 komentář
Všichni školkáči se chtěli seznámit s maličkým NO Benem. Jeho páníček ho vzorně chránil před sice dobráckými, ale prudkými nájezdy divochů a Beník se postupně osměloval a zapojoval. Příště už určitě bude řádit s ostatními. Procvičili jsme si přivolání - laskavé s velkou odměnou po splnění. Také sedni a lehni - všichni umí a byli pochváleni. Štěňata si většinu času hrála na honěnou a strkanou a my si ujasňovali, jak na výchovu. Základem je - jak jinak - trpělivost a důslednost.
25 fotek, 16.9.2015, 76 zobrazení, přidat komentář
Máme radost, že se naše lekce štěňátkům a jejich majitelům líbí. A je nám líto, že je po páté lekci už většinou nemůžeme zvát dál. Zjistily jsme s kolegyní, že další hodiny už pro stárnoucí štěňata nemají velký smysl. Sice si hrají a vyběhají se, ale při "práci" se už nudí a ruší ostatní. Je to logické, protože nováčci se opět učí základy - oslovení, přivolání, sedni, lehni a chůzi na vodítku. Je to pro ně i jejich páníčky nové a zajímavé. Zkušení psíčci už tohle všechno opakovaně zažili a potřebují další náplň. Také štěňata přes 5 měsíců stáří by neměla začínat s těmi úplně nejmenšími. Mají totiž jiné pohybové schopnosti a jsou mnohem méně závislá na bezprostřední blízkosti svého člověka. To vše jsme mohli pozorovat v naší dnešní lekci. Psovodi museli hromadně odejít asi
20 m, aniž by štěňata volali. Drobečci se ihned batolili za svými páníčky, starší "mazáci" se klidně věnovali vlastním hrám a dokonce předstírali, že neslyší volání. Správnou socializaci je třeba zahájit do 12 týdnů věku a snažit se využít lekce v každý následující týden. Školka ale nemůže nahradit každodenní výchovu v rodině.
24 fotek, 14.9.2015, 107 zobrazení, přidat komentář
Právě jsme si přinesli nové štěňátko. Je nejisté, možná trochu kňučí, vše je pro něj neznámé. Zpočátku se k němu posadíme na zem, necháme, je se vším se seznámit a jsme připraveni mu poskytnout oporu. Postupně ho pomocí pamlsků, hlazení a hry s hračkami uklidníme a seznámíme s prostředím. Pokud máme možnost, co nejčastěji ho vynášíme na travičku a za vyvenčení radostně chválíme. Když si štěně začne hrát, je ta pravá chvíle začít ho učit jméno. Vždy ho vyslovíme mile, radostně a v souvislosti s něčím příjemným - hrou, krmením, odměnou. Nikdy ne se zákazem nebo dokonce trestem. Jméno upevníme tím, že ihned po jeho vyslovení dáme štěněti před čenich pamlsek. Opakujeme to asi 20x denně po tři dny za sebou a pokud máme dosti lákavé dobroty a štěně není přejedené, začne na jméno pozorně reagovat. Pak můžeme přejít k dalšímu cviku - přivolání. Oslovíme štěně jménem, když je kousek od nás. Pokud zvládlo předchozí lekci podívá se po nás a radostně přiběhne. Už cestou vesele chválíme a radujeme se, štěně to přiměje k rychlejšímu příchodu. Musíme vycítit, jestli je štěněti milé se pomazlit, nebo chce jen slupnout dobrotu a běžet si zase za svými zájmy a podle toho se zachovat. Není nutné po každém přivolání štěně hladit, pokud o to nestojí, ale když na nás radostně skáče a snaží se olizovat obličej, pomazlení ho potěší. Hlazení po hlavě a přes uši není vhodné, po bocích, krku a hrudníku je naopak velmi příjemné. Přísný tón a zamračení si ponecháme jen na zákazový povel, při učení přivolání i dalších cviků ho nikdy nepoužíváme. Štěně má být obklopeno láskyplnou atmosférou plnou her a pohody, jen tak z něj vyroste vyrovnaný, přátelský kamarád. Přesto musí respektovat určité hranice, které by měli platit vždy a u všech členů domácnosti. Při jejich porušení musí zaznít přísný, zcela jednoznačný zákaz a to ihned, následně to nemá smysl. Za jeho uposlechnutí se nechválí ani neodměňuje - štěně by si to vyložilo jako jeho zrušení. Po několika vteřinách si zase můžeme začít hrát a věnovat se jiné aktivitě.
41 fotek, 9.9.2015, 62 zobrazení, přidat komentář
Na louce se k nám připojili dva velcí vlkodavové, aristokrati, kteří se zpočátku nejistě rozhlíželi, kam je to paničky vzaly. Mezi rozdivočelými štěňaty byli nejistí a zaražení, ale na konci hodiny se pomalu začali zapojovat do her. Zatímco Electra a Enny si spolu musely vyřešit několik neshod, naštěstí úspěšně a hned pokračovaly ve hře, Bouwie volí při dotírání dominantní fenky jinou taktiku - setřese ji a vesele před ní utíká. Při honičkách na něj téměř nikdo nemá. Dotírajícího psa doslova uběhá. Ideální způsob, jak převést hrozící konflikt ve hru. Hodně jsme si hráli, ale chvílemi i přes značné teplo štěňátka i cvičila a docela se dařilo. Rozloučili jsme se s moc šikovnými dvojicemi - temperamentní Electrou a skvěle poslouchajícím Bouwiem s paničkami.
9 fotek, 9.9.2015, 61 zobrazení, přidat komentář
Novopečené majitele často trápí, že to malé vzorné štěňátko, které si přinesli od fenečky a tak pěkně chodilo na plínku, najednou zapomene na dobré vychování a dělá loužičky, kde je napadne. Někteří si navíc myslí, že to štěně dělá naschvál a namáčejí mu za trest do loužičky tlamičku, nebo s ním výhružně třepou a křičí na ně. Tím si ale naruší vzájemný vztah a důvěru a cesta k čistotě se tak obvykle jen zkomplikuje. Štěně opravdu do jistého věku chodí vyměšovat na místo, na které je zvyklé a kde cítí svůj předchozí pach. Jak stárne a získává jistotu, klidně zanechává pachovou stopu v celém svém území - po celém bytě a tzv.vyvenčení se musí postupně naučit. Malé štěně tedy velmi často vynášíme ven před dům, nejlépe na stejné místo a pokud se mu podaří vyprázdnit, hezky ho pochválíme, případně odměníme a radujeme se. Stane-li se nehoda doma, štěněte si moc nevšímáme, tváříme se nespokojeně a místo uklidíme. Čím je štěně mladší, tím častěji s ním musíme ven - vždy IHNED, když se probudí. Většinou chvíli po nakrmení a také, když během hraní najednou změní chování, začne čichat, či přešlapovat, na nic nečekáme, popadneme ho - nesmíme ho vyděsit - a upalujeme ven na naše "venčící" místo.Loužička a hromádka na správném místě je vždy důvodem k malé oslavě a vzájemnému radování.
48 fotek, 2.9.2015, 73 zobrazení, přidat komentář
Občas je třeba štěňatům prohlédnout uši, zuby, ostříhat drápky. Vše děláme klidně, trpělivě, ale s jistotou. Při stříhání drápků dbáme, abychom štěněti neublížili a klidně za každý drápek odměníme pamlskem. Pokud je štěně neklidné, po každé tlapce mu dáme pauzu, aby si od nepříjemného zážitku odpočinulo. Křik nebo dokonce trest by u štěněte mohl příště vyvolat obranné reakce. Pokud psa vychováváme klidně a s rozvahou, snese časem bez problémů i hodně nepříjemné zákroky, protože nám bude důvěřovat. Na fotkách uvidíte mimo jiné provedení zákazového povelu v praxi. Trénujte si ho všichni doma, budete ho potřebovat.
18 fotek, 2.9.2015, 61 zobrazení, přidat komentář
V naší školce si štěňátka zvykají na sebe navzájem, na nové lidi a děti a v jedné lekci se také věnujeme zvládnutí těžkého prostředí. Začínáme u obchodního domu, jdeme podchodem do výtahu, pak koukáme zblízka na vlaky a provoz nádraží, pak rušnou ulicí zpět a pod viaduktem končíme. Velkou výhodou je, že jsou štěňata spolu, chtějí si hrát a většinou ani zvětšenou zátěž nevnímají. Všichni si zkusili, jak si štěně poradí s drátěným roštem a schody. Někteří psíčci - Jessi, Bowie- nic neřeší a všude vlezou, jiní jsou na sebe opatrní, musíme postupovat trpělivě a chválit i malé krůčky vpřed. Na veřejných místech bývá spousta odpadků, hezky si procvičíme zákazový povel a vlastní postřeh.

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.