Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

dcskolka 

MVDr. Markéta Grešíková google.com
612 alb 45 149 zobrazení 1 oblíbené album 7 fanoušků
Jsem soukromá veterinářka. S kolegyněmi provádíme v děčínské ordinaci na Teplické ulici preventivní i léčebnou činnost včetně chirurgie měkkých tkání a léčby alergií. Specializujeme se na prevenci a případně řešení problematického chování psů na výchovu štěňat v rodině. Školku pro štěňata provozujeme od roku 2008, nejprve společně s MVDr. Hanou Mejzlíkovou a nyní s asistentkou Markétou Pecharovou.

reklama

46 fotek, 5.11.2016, 56 zobrazení, přidat komentář
Dnes si popíšeme správný postup při výcviku povelů. Existuje několik metod, my si zde popíšeme dvě. Jednak se jedná o navádění pomocí pamlsků. Štěněti ukážeme dobrůtku v našich prstech a navedeme pamlskem štěně do správné polohy - sedu, lehu, postoje, k noze a pod. V okamžiku, kdy je ve správné poloze, použijeme slovo označující - to je dobře - a zároveň uvolníme pamlsek. Když se daří, při zaujímání správné polohy použijeme povel, např. Sedni, když usedá. Bystré štěně začne po několika opakováních samo zaujímat požadovanou polohu a doufá, že si tím vyslouží dobrotu. Několikrát odměníme a pak situaci ztížíme. Vždy trochu couvneme, vydáme JEDNOU povel a už nenavádíme pamlskem, jen ho držíme na spojnici našich a psích očí ve výši hrudníku. Psík chvilku přemýšlí, dáme mu čas, není kam spěchat. Pak si zkusí sednout a hned uslyší chválicí slůvko - to je dobře a dostane dobrotu. Když jde i tohle, dobrotu schováme za záda, jen se na psíka díváme a vydáme povel sedni. Chvilku bude očima hledat pamlsek a pak si sedne. Opět pochvala a pamlsek. Když se nedaří, vrátíme se o krok zpět.
Druhou metodou je zachycení. Hodí se hlavně tam, kde navádění nelze použít, třeby u nácviku štěkání, ale i u různých roztomilých postojů, které psík dělá sám od sebe. Popíšeme si ho u štěkání. Pes zaštěká a dostane dobrotu. Znovu zaštěká, přidáme povel štěkej a dostane dobrotu. Tohle opakujeme, kdykoliv je příležitost. Po několika opakováních můžeme zkusit vyvolat štěkání povelem v situaci, kdy psík obvykle sám spustí. Pes si pomocí zachycených povelů často vynucuje pozornost, takže později, když už pes povel spolehlivě umí, štěkání bez povelu zásadně neodměňujeme.
Dnes jsme se rozloučili s velmi šikovným Oliverem a přátelským Dennym, oběma přejeme hodně štěstí.
54 fotek, 29.10.2016, 71 zobrazení, přidat komentář
Zatímco pokročilí vyrazili na nádraží, méně zkušení školkáčci nebo ti, kteří už na nádraží byli, se sešli u ZOO. Větší štěnda si zadováděla, zatímco my si povídali o agresivitě. Nejčastější problém je s agresivitou ze strachu. Často nebo nevhodně trestané štěně se snaží schovat a pokud ho chce majitel chytit a vytáhnout, začne se zoufale bránit a kousat. Zvýšení trestů a nátlaku vše jen zhorší. Řešením je přestat trestat a jednat klidně a rozvážně, nežádoucí činnosti předcházet nebo ji řešit jen zákazovým povelem. Přerušením nežádoucí činnosti sankce končí, když tedy štěně odběhne od okousané boty, už ho nechytáme a netaháme zpět, abychom mu řádně vyčinili. Botu odklidíme a konflikt je ukončen. Agresivní obrana misky může být způsobena jen nevhodnými pokusy majitele do misky sahat a brát ji psovi. To dominantní pes nedělá, aby se s podřízeným handrkoval o jídlo. Buď mu ho nedá a nebo ho nechá být. Kdo bere psovi potravu a zase ji vrací, je konkurent a je třeba se proti němu ohradit. Ale pes si musí nechat sahat do misky. Nacvičuje se to tak, že dáme psu jen trochu potravy a necháme ho v klidu ji dojíst. Poté přidáme ještě trochu, dvakrát, třikrát a nakonec to nejlepší. Naše ruka v misce je pak vítána. Stačí to udělat jen několikrát, pes si zapamatuje pozitivní zkušenost a nemá důvod si misku bránit. Dominantní agresivita se projevuje u psů, kteří jsou uctíváni svým majitelem jako vůdci smečky. Majitel se chodí za nimi vítat na pelíšek, stále mají k dispozici potravu, mohou si vybrat místo na spaní podle svého a nikdo je z něj nesmí vyhodit, na procházce jdou kam chtějí a vláčejí majitele za sebou. Dostávají desátek z každého jídla a nikdo je více méně necvičí. Takový pes postupně začne tato privilegia považovat za samozřejmost a pokud mu je chce někdo upřít, bude se rázně bránit. Když se bude jednat o jedince se sklonem k dominanci, který by při vhodném zacházení byl skvělý společník, může nastat vážný problém, který je nepříjemný u malého psa a nebezpečný u velkého. Proto je vhodné po každém krmení misku uklidit, určit psu jeho místo, na které máme právo jej kdykoliv odeslat, naučit psa několik základních povelů za odměnu a na procházkách určovat trasu i činnost. Pokud přitom budeme laskaví, trpěliví a důslední, pes bude šťastný a my také.
S malými štěňaty jsme probírali metodiku výcviku, která tu už byla několikrát popsána a vrátíme se k ní v některé další lekci.
48 fotek, 23.10.2016, 69 zobrazení, přidat komentář
Ve velké skupině se nám sešla tak široká paleta charakterů, že si zaslouží podrobnější popis. Největší Bohoušek - plachý obr - už ve školce ožil a šťastně dovádí, ale doma se schová pod stůl, když slyší zabouchání na dveře. Na to, že by měl hlídat, to není nic moc. Jak mu pomoci? Musí se mu zvýšit sebedůvěra. Musí být často chválen za splnění různých úkolů, šetříme napomenutím i zákazy. "Ty jsi pašák, to bylo dobře" bude pravidelně užívanou medicínou na jeho ustrašenou dušičku. Až dospěje obklopený láskou a podporou, začne si věřit a hlídat, i když hrdina to asi nikdy nebude. Bojar je NO - naprosto vyrovnaný a bezproblémový pes, který rád cvičí, miluje své pány a bude poctivý a rozumný hlídač. Když bude moci pracovat, bude šťastný. Na práci s ním nebude potřeba žádný větší nátlak, vše plní ochotně a s radostí. Terezka je temperament a svět je pro ni jedno velké hřiště. Opět za dobrotu vše udělá a je i poměrně trpělivá, ač se to nezdá při její rychlosti. Morgan vyrůstá se starším kamarádem a tak je tam situace trochu složitější, vazba je jak na majitele, tak na psa, ale páníčci jsou velmi zkušení a je to znát. Potřebuje trochu větší důslednost, ale to majitelé zvládají bez problémů. Opět pohoda. Na konec jsem si nechala problematičtější jedince. Qeeny je ovčanda, která si moc nevěří a usoudila, že nejlepší obrana je útok. Bude mít sklony zlobit slabší a vyjíždět na silnější. Tady je úkol paničky obtížný, fenka bude hlídací a žije ve smečce. Stále bude třeba její chování usměrňovat a ukazovat jí, co je správné a co ne. Zakazovat nestačí, je třeba chválit za správný kontakt s jinými psy, za klidné chování, a hlavně naučit několik základních povelů, kterými půjde usměrňovat. Hlídat bude určitě dobře. Uvidíme, jak se její chování bude dále vyvíjet. Tristan je kapitola sama pro sebe. Jeho nutkavá potřeba být usměrňován a ukázňován je obtížná pro majitele. Přitom není možné použít fyzický trest, při jeho povaze by vedl k rozvoji agresivity. Na jeho zvládnutí je třeba obrovské množství energie. Je důležité na zákazu trvat do doby, než ho Tristan bude zcela respektovat. Vrátí se třeba 10x, aby vyzkoušel vaši důslednost. Pouhé slovo nestačí, je třeba ho uchopit za kůži a přitlačit k zemi, nepřevracet na záda, pomalu pouštět. Cvik je ukončen, když Tristan zůstane ležet, i když už ho majitel nefixuje rukou, jen na povel. Poté dostane volno. Pokud se vrátí k zakázané činnosti, je třeba vše znovu opakovat. Klidně se krátce na to s přísným páníčkem radostně pustí do hry. Důslený člověk v něm budí úctu a Tristan s ním bude šťastný. Takto takzvaně "tvrdých" psů je velmi málo, je nutné s nimi hodně pracovat, i fyzicky zápolit a cvičit. Vše obtížné a silové je pro ně výzva. Při správném vedení dokážou divy. Kromě zákazu je velmi důležité cvičit pozitivní motivací a vhodné je i operantní podmiňování.
72 fotek, 15.10.2016, 88 zobrazení, přidat komentář
Štěňata na čtvrté a páté lekci vyrazila do města. Malí i velcí společně. Vyzkoušeli si strávné přecházení silnice a různé záludné překážky jako železné schody, výtah a pobyt v podchodu i v nádražní hale. Společenství kamarádů je rozptýlilo a dodalo jim odvahu v novém neznámém prostředí. Co štěně pozná jako malé, to je pro něj důvěrně známé, bezpečné a proto je musíme brát na různá místa a seznamovat je novým prostředím. Svézt je vlakem, autobusem, zajít na tržnici, projít se podél hlavní silnice, ale také i venkovní psy občas vzít do domu, projít se po PVC nebo dlažbě. Překvapivě hodně psů, kteří žijí jen venku, má problém vůbec vstoupit do ordinace ne kvůli strachu z veterináře, ale protože neví, jestli se jim podlaha nebude klouzat. Naučit to štěně je snadné. Vláčet 40kg vzpouzejícího se psa je velmi obtížné.
S malými štěňaty jsme opět řešili vyskakování na lidi. Odbourání takového chování už zde bylo mnohokrát popsáno, naposledy celkem nedávno, proto doporučuji kouknout o pár lekcí zpátky. Zde to napíšu obecněji. Majitel psa obvykle při nějakém nevhodném chování použije prostě zákazový povel. To funguje, pokud ho umí, je důsledný a cíl není aktivní. Pes chce kost. majitel zakáže a kost leží, nehýbe se, neprovokuje. Zatímco dítě radostně hopsá, dívá se na psa, usmívá se a všemožně štěně láká. Tam nám jen zákaz nepostačí. Potřebujeme něco silnějšího. Je celkem deset způsobů, kterými můžeme nevhodné chování odstranit, všechny najdete popsány v knize Svého psa nestřílejte od Karen Pryor, velmi doporučuji, hodí se i na šéfy, děti rodiče, manžely a pod. prostě na koho zrovna potřebujeme. Nám postačí kombinace tak dvou tří metod. Fyzická zábrana vodítkem, odměna za neslučitelné chování - třeba usednutí nebo ulehnutí a pokud chcete, můžete i zákaz, ale za chvíli ho ani nebudete potřebovat. Loučíme se se všemi pejsky kteří tentokrát končili a držíme palce jim i páníčků, aby se jim spolu dobře žilo.
11 fotek, 1.10.2016, 49 zobrazení, přidat komentář
Při každém setkáním s novým psem by měli majitelé na obou stranách dodržovat jakási pravidla. Bohužel dost často se stává, že lidé svou nezodpovědností nebo neznalostí mohou neúmyslně způsobit problém. Např. Máme psa na volno, z dálky vidíme psa na vodítku a svého necháme dále na volno pobíhat a na majitele voláme- to je dobrý, on je hodnééj. CHYBA!! Mnoho majitelů si neuvědomuje, že ne každý dospělý pes má rád štěňata. Ne každý pes je trpělivý vůči cirkusovým kouskům našeho pubertálního nezkušeného nováčka. Ne každý pes je zkrátka ten správný objekt k seznamování. A nikde není psáno, že bude pro naše štěně, dospívajícího puberťáka, přínosem. Bohužel se potom při setkání stane nějaká neshoda, či hrubší ublížení a v podstatě jsme na vině my, jelikož argument- mam štěně, to je dobrý- je opravdu scestný. (jiná situace je, pokud se k nám řítí na volno pobíhající pes, viz článek níže)
1. Štěně mám vždy zajištěné na vodítku.
2. Pokud majitel druhého psa svolí, necháme psy očichat.
3. Při seznamování musí být vodítko povolené, z naší strany nesmí vycházet tlak, cukání, přílišné napnutí.
4. Pokud je pes na druhé straně veselý a ochotný být v kontaktu s naším štěnětem, podporujeme i my toto setkání veselým hlasem a štěně motivujeme.
5. Pokud se jen míjíme, štěně nerveme na vodítku pryč, ale nalákáme jej na hračku či pamlsek, poté odvedeme, hojně pochválíme a odměníme, pokračujeme dál. Jestliže jsme v prostoru kde je možnost aby si psi společně pohráli, opět štěně na vodítku nalákáme k sobě, upoutáme na pamlsek a teprve poté pustíme z vodítka s povelem volno.
6. Ačkoliv se rituál při pouštění z vodítka může zdát u malého štěněte zbytečný, opak je pravdou. Tímto učíme psa už od útlého věku, aby se dokázal soustředit na majitele. A do budoucna budeme mít v nácviku správného chování na vodítku náskok. Jen je potřeba být zpočátku více trpělivý a svými signály hlasem, pochvalou,hračkou... štěněti vysvětlit, co po něm chceme. Pokud vše dodržíme, štěně velmi rychle pochopí co se po něm žádá. Vodítko je naše prodloužená ruka, teprve při odepnutí je to pro psa signál, že může nastat nějaká zajímavá hra. A je jedno zda s námi, či jiným psem.
7. Není pravda, že náš pes musí vítat každého kolemjdoucího či psa.
8. Pokud se rozhodneme štěně k určitému člověku/psu nepouštět, či si to nepřeje majitel na opačné straně, musíme opět štěněti vysvětlit proč NE. - nalákáme na pamlsek, vesele nahlas štěně podpoříme aby nás následovalo, vezmeme hračku a odvedeme pozornost od daného psa či jiného objektu pryč. Nikdy netaháme hrubě a násilím na vodítku. Zaujmeme štěně hrou a ono opět zjistí, že jeho páníček je lepší než cokoliv jiného kolem.
9. Pokud máme pocit, že štěně není vůbec schopno na nás reagovat a zajímá jej vše kolem, je potřeba se vrátit o krok zpět. Tudíž na klidné místo bez rušivých podnětů a zapracovat na přivolání a správné motivaci, štěně na sebe více navázat.
10. Každé správně socializované štěně je zvídavé, chce prozkoumávat okolní svět. My bychom jej v tom měli samozřejmě podpořit.
35 fotek, 1.10.2016, 74 zobrazení, přidat komentář
Člověk je tvor ctižádostivý a když se sejdeme ve školce, každý by rád předvedl, co už pejsek umí a jak pěkně poslouchá. A ejhle, ono to mezi bandou kamarádů často nejde, nedaří se. Páníček se snaží, je nervózní a zlobí se na psa, a snaží se o to víc a pes jako by se zasekl. Ale to vůbec nevadí, od toho jsme ve školce. Tady se učíme základy a snaha musí vycházet ze psa, ne z majitele. Musíme mít dost silnou motivaci, ať už pamlsky, hračku nebo hru s námi, aby štěněti stálo zato se snažit. Náš tlak má význam jen přii zákazu. Základní povely psíci obvykle snadno zvládnou. Problémen je velmi často přivolání - viz minulá lekce - ze hry je to opravdu nesmírně těžké. Musíme začít od základů.
1. Pes s námi má být rád a v pohodě, nesmí uhýbat před dotekem a pohlazením. To je způsobeno nevhodným chytáním, hlazením po hlavě a přes uši nebo i častým trestáním.
2. Pes musí znát své jméno - často jméno používáme v nejrůznějších souvislostech, od přivolání po napomenutí, stále je opakujeme bez další reakce a pes je přestane vnímat. Pokud se stane, že pes se po zřetelném a veselém vyslovení jména na nás ani nepodívá, musíme se vrátit k jeho nácviku a upevnění jednoduchým prokrmením po vyslovení jména, jinak nic po psu nechceme. Jen takové štěně, které se na nás ihned po oslovení se zájmem podívá, je připraveno spolupracovat. Dejme si pozor na napomínání jménem - sice se ho nikdo úplně nevyvarujeme, hlavně, když máme více psů, ale čím méně nám to uklouzne, tím lépe. Napomínáme prostě jiným slovem, jméno je vyhrazeno jen pro hezké věci - jídlo, hru, cvičení.
3. Pes, který zná jméno a reaguje, když ho vyslovíme, je připraven spolupracovat. Teď je na majiteli, aby po oslovení psa vydal úkol a trval na jeho dodržení. To je další kámen úrazu. Oslovíme psa, třeba proto, aby neodcházel nebo jen přestal s nějakou činností, on se na nás se zájmem podívá a my, spokojeni, že přestal hrabat nebo se přiblížil, už nic neuděláme. Pes spokojený není, něco jsme mu chtěli a teď jsme na něj zjevně zapomněli. Příště možná reagovat nebude. Když ho tedy oslovíme, dotáhněme celý cvik do konce. Ke jménu přidáme přivolání, krátce si zacvičíme jeden, dva povely, které už umí a dáme volno.
Jak vidíte, vše je o radosti z práce a motivaci. Dobrý pocit je z úspěšně završeného cviku a dosažené lákavé odměny. Nekrmte před lekcí, sytý pejsek o motivaci pamlsky nestojí.
Školka není na známky a chybami se člověk učí. Nemusíme se tedy bát chyby dělat, protože tady je to příležitost je napravit.
1 fotka, 24.9.2016, 56 zobrazení, přidat komentář
Předem se omlouvám za veliký nedostatek fotek. Při početné smečce a mnoha témat k probírání jsem vůbec nestíhala fotit. Přikládám alespoň pár fotek první party.
Tak tedy, jak docílit, aby štěně neutíkalo od majitele za vším možným a nemožným a ignorovalo veškeré snahy o přivolání?
1. Je potřeba štěně učit přivolání už od samého začátku. Jakmile zná své jméno, okamžitě začínáme s tréninkem. Vždy máme v ruce pamlsek, či pískací hračku, kterou štěně nalákáme.
2. Učíme nejprve na krátké vzdálenosti, nevoláme z dálky. Pokud štěně nechce přijít, musíme ho svým postojem těla, popoběhnutím, či veselým tonem hlasu zaujmout.
3. Při každém doběhnutí se zaradujeme, pochválíme a odměníme. Pozor! Pochvala není hlazení po hlavě a uších. Mnohdy bohatě stačí samotná odměna a chvála slovy.
4. Jakmile štěně zvládá přivolání na krátkou vzdálenost a bezpečně přibíhá, můžeme zvolit rušnější místo s více podněty, park apod. Pokud jsme trénovali správně, štěně vždy přijde, ikdyž jsou kolem tuze zajímavé věci ke zkoumání.
5. Je dobré si v novém prostředí vzít štěně na vodítko, projít se, ukázat mu nový terén, a teprve když máme vše ,,okoukané,, můžeme začít opět trénovat přivolání.
6. ŠTĚNĚ PUBERŤÁK- již zná mnoho míst a spousty rušivých podnětů. Opět opakujeme bod 5. ve smyslu, že nejdříve dané místo v klidu projdeme na vodítku. Nevypouštíme psa okamžitě do neznáma. Tím bychom si ztížili podmínky pro efektivní přivolání.
7. Výbornou pomůckou je, když štěně pouštíme z vodítka, ukážeme mu pamlsek (v ruce jich máme víc), když u nás sedí, jeden pamlsek mu dáme a při povelu VOLNO jich pár odhodíme nanejvýš metr od sebe. POZOR! neříkáme hledej, ale VOLNO. Tím se pes naučí, že ačkoliv dostane možnost volného pohybu, zafixuje si, že v naší blízkosti je to vlastně nejzajímavější a okamžitě při pár opakováních bude vyhledávat dobroty. Postupně můžeme pár dobrot odhazovat na větší vzdálenost. Bude se soustředit, zaměstná si hlavu a ,,přestane řešit,, spousty podnětů v okolí.
39 fotek, 23.9.2016, 84 zobrazení, přidat komentář
Většina majitelů se u svých štěňat setkává s nepříjemným skákáním na cizí lidi a hlavně malé děti. Dlužno říci, že je to chování zcela přirozené a je známkou správného sociálního vývoje psa milujícího lidi. Takové štěně chápe člověka jako výše postaveného člena smečky, ke kterému se musí za všech okolností chovat slušně a zdvořile, což pro ně znamená důkladně ho olízat a uvítat. Pokud si kolemjdoucí štěněte nevšímá, ještě to jde, ale jakmile se na něj podívá, usměje se nebo dokonce promluví, musí být nutně pozdraven olíznutím tlamy - a ta je poněkud vysoko, takže je třeba na ni vyskočit. U dětí to jde lépe, ale to jsou také mláďata, tak je vhodné si s nimi rovnou začít bujaře hrát. Že to není ze strany kolemjdoucích právě vítáno, je jasné. Jak tomu předejít? Jednak je nutné opravdu předcházet, nikoliv následně řešit. Jsme vyšší a tak máme větší rozhled. Když vidíme, že budeme míjet lidi, štěně si přivoláme, připneme na vodítko a pomocí pamlsku či hračky vážeme jeho pozornost na sebe, dokud neprojdeme. Pokud někdo cizí projeví zájem si štěně pohladit, je to skvělá příležitost k výcviku. Štěněti dáme povel k usednutí, odměníme a stále pod povelem zůstań dovolíme kontakt, který trvá jen do té doby, než začne štěně hopsat. Vodítkem zabráníme v obtěžování, usadíme a zkusíme znovu. Po pár dobře načasovaných opakováních štěně pochopí, že se mazlí jen v klidu a bude se lépe ovládat.
210 fotek, 10.9.2016, 57 zobrazení, přidat komentář
Jitka Flachsová nafotila opravdu hodně fotek, tak vám je sem přidávám samostatně. Budou bez komentářů, jen na pokoukání. Děkujeme.
63 fotek, 10.9.2016, 97 zobrazení, přidat komentář
Dvě skupinky štěňat - maličká a střední - dováděly v sobotu u vysílače. Ještě nemám fotky středních štěňat od Jitky Flachsové, tak do této lekce nahlédněte za pár dní., nějaké určitě přibudou. Kromě přivolání a nácviku samoty jsme řešili další problém. Jak je možné, že štěně poslechne zákazový povel, my je za to hezky pochválíme a ono hned začne lumpačit znovu. Jak to řešit? Hlavně musíme pochopit, co pro štěně znamená zákazový povel a co pochvala. Je to jednoduché - Zákazový povel znamená "To nesmíš" a Pochvala " To můžeš, jsme kamarádi". Když si takhle rozklíčujeme informaci, kterou štěněti dáváme, je jasné, že si naši pochvalu za uposlechnutí zákazu vykládá zcela jinak, než ji myslíme. Tedy nejdřív " Nesmíš mi kousat botu, protože jsem tvůj šéf a botu si hlídám" a když ho pochválíme, že ji vyplivlo, porozumí " Bota je sice moje, ale jsem kamarád, tak si ji můžeš taky kousat" . Následná informace" Jsem šéf a bota je moje" ho zmate a říká si "Ten páníček by si v tom měl udělat jasno, neví, co chce". Když tedy něco zakážeme a štěně poslechne, nechválíme je, důsledně ohlídáme, aby se k zakázané činnosti nemohlo vrátit. Až odběhne, začne se věnovat něčemu jinému, pak zakázanou věc odklidíme a můžeme být zase kamarádi. Přivoláme, pocvičíme a nakonec si pohrajeme s hračkou. Štěně ji klidně může vyhrát. Má jasno a je mu s námi dobře.
32 fotek, 2.9.2016, 63 zobrazení, přidat komentář
Mezi štěňaty je velmi oblíbená zábava zahryznout se pořádně do nohavice paničky či páníčka a pevně držet. Ta rozkoš - nechat se zakousnutý vláčet po cestě, zuřivě si u toho vrčet a rdousit "kořist". Takhle nějak se přece loví velká zvěř, jeden visí na hrdle a nepustí, zatímco smečka strhává úlovek k zemi. Nácvik k nezaplacení - zvláště pro majitele, který má na sobě sváteční oblek. Je to chování přirozené a samoposilující - když to štěněti občas tolerujeme, stane se z toho oblíbená zábava. Odbourávání je obtížné - dokud stojíme a zakazujeme, štěně vyčkává. Jen se pohneme, "kořist" prchá a je vzápětí ulovena. Odvést pozornost na hračku je možné, ale musíme to udělat dříve, než se zakousne do nohavice, neboť, jak už víme, pes se učí v řetězcích a zapamatuje si asi tohle: " Když se chci prát s paničkou, musím jí kousnout do nohavice - ona sice hubuje, ale pak se se mnou bude tahat o hračku a to je bájo." Takže ofujovat a zakázat dřív, než popadne nohavici, stále mít po ruce hračku a nabídnout ji k tahání nejlépe před tím, než štěně vůbec nějaká nohavice napadne. Pokud už je zakousnuté, zakážeme, případně dle temperamentu psa vykročíme proti němu o pokud odběhne, chvilku - pár vteřin - postojíme. Vezmeme hračku, nalákáme štěně k zakousnutí a držíme druhý konec! - prostě se přetahujeme, štěn mírně taháme a vláčíme za sebou, aby si užilo svůj "lov". Neškubeme! Nakonec štěně necháme vyhrát a ono vítězně odběhne požvýkat si hračku, nebo ji vyměníme za pamlsek a jdeme se třeba projít. Postupně přijme námi navržený způsob hry, pokud mu jej budeme nabízet dostatečně často a nohavice nechá na pokoji.
31 fotek, 28.8.2016, 79 zobrazení, přidat komentář
Štěňata někdy reagují agresivně na ostatní psy. Útočí, vrčí, štěkají či chňapou po ostatních štěňatech. Jak na to má reagovat majitel? Různě. Velmi záleží na celkové situaci. Některá štěňata se při prvních setkáních bojí, protože mají nedostatek zkušeností. Že na velikosti nezáleží, vidíme na největším Bohouškovi, který se po celou dobu schovával u paničky. Pokud na štěně ostatní začnou dotírat, bude se schovávat, nebo je začne odhánět. Takové obranné chování ostatní většinou respektují a nechají protivu na pokoji. Tak štěně zjistí, že je schopno mít situaci pod kontrolou a může se bez obav zapojit do hry, protože je schopno případné hrubé hraní zastavit. Jeho ostré zaštěknutí se postupně objevuje čím dál méně a nakonec už si hraje zcela v pohodě. Je zřejmé, že tady by bylo napomínání majitele kontraproduktivní. Stejně tak jako u situací, kdy jeden pes trochu, ale vytrvale jiného otravuje, je na něj hrubý nebo ho šikanuje. Tam se pak zdánlivý agresor jen brání a majitelé musí zasáhnout v jeho prospěch, tedy trapiče oddělit nebo mu zlobení jinak zatrhnout. Opět není třeba zlostníka nijak řešit, po nápravě situace bude v pohodě. Zcela jinak reagujeme pokud se pes nebojí, tedy neukrývá se u majitele, naopak dělá daleké výpady od svého majitele a zuřivě napadá ostatní. Takový útočník sám konflikty vyvolává, žene se ke štěňatům a napadá je, i když si ho nevšímala. Staví se nad ně do dominantní pozice, nutí je dlouho nehybně ležet a pokud má silnějšího soupeře, odmítá ustoupit. Souboje často přerůstají v krátkou rvačku, protože si to většina štěňat nechce nechat líbit. Takového narušitele je třeba od mala důsledně vychovávat k sebeovládání a poslušnosti, pokud bude napadat, dostane zákaz, případně bude chvíli na vodítku, aby se uklidnil. Uchopení za kůži nebo přitisknutí k zemi je zde zcela na místě. Důsledností i z takového psa můžeme vychovat dobrého společníka, ale je třeba se být stále na pozoru, sklon k dominantnímu chování bude celoživotní.
21 fotek, 21.8.2016, 73 zobrazení, přidat komentář
Někteří pejsci vyjdou s každým, jiní přitahují útočníky jako magnet. Pokud jsme na bezpečném místě a naše štěně už se umí trochu chovat, nejlépe si s volně pobíhajícími psy poradí, pokud bude také volně. Když to nejsou proti němu obři nebo nepotkáme nevycválané puberťáky, většinou se štěně rozvalí na záda a tím zamezí případnému útoku. Když je cizí pes na vodítku, nenecháme štěně pelášit až k němu a radostně se vítat, dokud se nedomluvíme s majitelem. Každý pes nemá zájem pohrát si se štěnětem. Někdy nemůžeme nechat seznámení volný průběh, třeba u frekventované silnice, nebo pokud se na nás ze vrat vyřítí rozčilený čtyřnohý obyvatel dvorka. Musíme pamatovat na to, že jsme za štěně plně zodpovědni. Nestrkáme nikdy ruce před útočícího psa - nemusíme se hned nechat pokousat. Postavíme se mezi našeho psa a útočníka a autoritativně zavelíme nějaký povel, který zná - jdi domů, na místo mazej a pod. Nějaký předmět - taška, deštník - také útočníka zastraší. Musíme působit autoritativně, aby to zabralo. Častý dotaz je, zda štěně zvedat či ne. Pokud je velmi maličké, můžeme zvednout, ale musíme zároveń cizího psa rázně odvelet, jinak po nás začne skákat. Nikdy se neotáčejte zády a nesnažte se schoulit do klubíčka, protože cizí pes by na vás skákal a poranil vás. Naopak, ať už máte štěně v náručí nebo za sebou, nakloníme se dopředu a vykročíme k útočníkovi. Nečeká to a většinou odběhne. Když už dojde k napadení, uchopíme útočníka za kůži na krku, přidržíme na zemi - pozor na pokousání, musíte za kůži nebo pod bradou, obojek se protáčí - nebo odhodíme a ke svému psu ho již nepustíme. Špatná zkušenost v raném věku může psíka poznamenat na celý život, tak se jí snažíme předcházet. Na louce či v parku se obvykle setkávají dobře socializovaní jedinci a k napadání dochází výjimečně, obvykle až u puberťáků.
16 fotek, 20.8.2016, 71 zobrazení, přidat komentář
Každý správný majitel chce pro svého psího parťáka jen to nejlepší, obzvláště když si pořídí štěně. Malý roztomilý uzlíček co touží po pohlazení a pozornosti. Ale je vše co děláme pro štěně příjemné?
Na této lekci jsme si ukázali a vysvětlili co je a není štěněti příjemné a jak nám to dává najevo. Na jedné fotce je vidět, jak štěně australského ovčáka běží zvědavě ke své paničce která ho volá, ale jakmile ona dává ruce před sebe, štěně zastavuje a odmítá přijít do bezprostřední blízkosti. Proč? Je hned vysvětleno v bodu č. 1

1. Pokud k nám štěně vesele přibíhá, spoustu majitelů láká, jej ihned začít laskat po hlavě a uších. Každý by si měl vyzkoušet, jak je to vlastně nepříjemné. TZV. ŠUDLÁNÍ UŠÍ A HLAVY mnoho lidí považuje jako projev lásky a náklonnosti štěněti, ale už si neuvědomuje, že pouze ve štěněti vyvolá nechuť k nám přibíhat. Je důležité se tohoto pohybu vyvarovat, jinak se nám bude se psem i do budoucna špatně cvičit.
- místo ,,šudlání" pouze zajásám, dám projev náklonnosti hlasem, odměním štěně pamlskem nebo hračkou, a pokud o to stojí, mohu ho podrbat na hřbetě či boku, nebo na hrudníku. Opravdu je více než vhodné se vyhnout oblasti hlavy.
POZOR! Něco jiného je, když jsme doma v klidu, necvičíme a štěně se u nás mazlí, tam je hlazení hlavy dovolené a mnohdy i samotným psem vyžadované- šťouchání do nás čumákem apod.

2. Zvedání za účelem přenosu či pochování- za přední nohy, jako dítě. Opět velký POZOR!!! Ne jenže je tento úchop štěněti nepříjemný a mnohdy dává najevo že se mu to nelíbí ceněním zubů, zavrčením nebo i útokem na naší ruku. V žádném případě za toto nemůžeme štěně trestat, ale naučit se, že psa vždy zvedáme za zadníma nohama, v podstatě si nám sedne na ruku, a na hrudníku mezi předními packami. Je dobré si takové zvedání čas od času jen tak trénovat, upevňuje se tím vazba a důvěra v páníčka, ochota se sebou nechat manipulovat. U veterináře k nezaplacení. Spoustě majitelů se může zdát tento úkon jako samozřejmost, ale zvířat co nesnesou manipulaci je opravdu hodně a ošetřit takového pacienta je pro nás náročné a pro psa velmi stresující.
Samozřejmě bychom našli více nešvarů, ale prostor pro jejich popsání není tak veliký. Tato problematika je velmi často při hodinách opakována.
Pokud si někdo není jistý chováním svého psa, či vlastním chováním vůči psovi, měl by se zeptat opět někoho kdo má zkušenost s výcvikem a chováním psů. Neboť stejně tak jako každý člověk je originál, tak i náš pes je originál osobnost. Samozřejmě gen daného plemene si je více či méně podobný, ale i tak se každý jedinec potýká s různými problémy a od nás s mnohdy velmi rozdílnou výchovou.
21 fotek, 20.8.2016, 60 zobrazení, přidat komentář
Vodítko- neodmyslitelná pomůcka každého majitele psa. Ovšem ne každý ví, jak s ním správně zacházet tak, aby pes byl poslušný, znal hranice vodítka a zbytečně se s námi nepřetahoval.
Ve školce se učí na vodítku chodit i ta nejmenší štěňata. Jakmile znají obojek, mohou směle kráčet první kroky na vodítku. Jak na to?
1. majitel by si měl být plně vědom toho, že vodítko je v podstatě jeho prodloužená ruka a veškeré třesy či škubnutí, pes zaznamenává velmi intenzivně na svém krku, zádech.
2. měl by dbát na to, aby již od nejútlejšího věku štěněte byl co nejjemnější, a dle daného plemene odvíjel poté možný tah a intenzitu vodítka. Je nesmysl se přetahovat s malým štěnětem, které vlastně nechápe úplně přesně co se od něj očekává a zbytečně se tím narušuje jeho schopnost citlivého vnímání vodítka samotného. Právě díky této základní chybě bývá velká spousta psů brzy dosti tahavých a majitel musí víc a víc uplatňovat svoji sílu. Je hezké mít vyposilované ruce, ale raději bych zvolila jiný typ cvičení pro tento účel.
3. vždy po dobrém- při učení psa na vodítku se musíme stejně jako u každého jiného nácviku odprostit od špatné nálady a hlavně zbrklého a zbytečně náročného jednání.
4. když učíme první krůčky, stačí nám pouhé připnutí vodítka a lákání za pamlskem. Po pár krocích cvičení ukončíme a náležitě odměníme. Postupem času už štěně chápe chůzi na vodítku a začíná čuchací a šmejdící maraton- páníček chce jít vlevo a pes vpravo atd. co s tím??

Tím se dostáváme k problematice tahání:
máme několik možností jak tahání na vodítku odbourat. Ale majitel každého psa si musí být vědom, že nácvik správného chování chce notnou dávku trpělivosti a každodenního opakování. Je třeba mít na paměti rozdílnost plemen a jejich temperamentu a souhru konkrétního majitele a jeho chlupatého parťáka.
1. Pokud pes tahá stále vpřed, směřujeme jeho pozornost k nám, vodíme za pamlskem.
2. Pokud jde spořádaně a prudce škube do stran kvůli čuchání, musíme být velmi pozorní a odpoutat jeho pozornost ještě dříve než škubne směrem které ho zajímá- záležitost pár vteřin.
3. Tahá když vidí psa či lidi? Opět odpoutat pozornost a změnit směr chůze. Pokud nelze nijak se vyhnout, zapovelujeme psa do povelu sedni,následně čekej a s pamlskem před jeho čenichem. Necháme kolemjdoucí projít, POTÉ INTENZIVNĚ ODMĚNÍME.
4. další možnost- psa vypustíme na dlouhé stopovací šňůře, jakmile se šňůra napne, okamžitě zastavíme, počkáme až pes tah povolí a vrátí pozornost nám.
5. zákazový povel NE při zatáhnutí a mírné škubnutí směrem k nám.....
POZOR: Každý pes je jinak citlivý a to samé platí i pro každého majitele. Proto pokud má dotyčný problém u psa s taháním a nemá dostatečné zkušenosti jak toto nežádoucí chování odbourat, měl by se obrátit na někoho zkušeného, kdo přesně určí jakou metodu zvolit, popřípadě jak je kombinovat a názorně ukázat v praxi jak je aplikovat.
44 fotek, 6.8.2016, 83 zobrazení, přidat komentář
Úvodem se omlouvám za pozdní vložení této lekce z důvodu dovolené. Fotky obou větších skupin jsou trochu pomíchané, ale věřím, že každý si najdete toho svého miláčka či rošťáka. Při cvičení se často objevuje problém - majitel nestačí odměnit štěně včas nebo naopak zopakuje povel třikrát, než štěně vůbec zareaguje. Na vině je rozdílný reakční čas - tedy doba, za kterou pes a majitel reagují. Ideální je, když se sejdou typy s podobným temperamentem. K bleskově reagujícím plemenům patří mimo jiné border kolie, pudl, jack russel, belgický či německý ovčák. Takového psa majitel musí vést a odměňovat opravdu velmi rychle a přesně. K pomalým plemenům patří molosové, howavart, někteří labradoři. Klidný a rozvážný páníček u nich pravý okamžik rozhodně nepromešká, ale trojí opakování povelu cvik neurychlí - stejně reaguje na ten první vyslovený. Jen si to musí řádně promyslet. Není to ani liknavost ani neposlušnost - nátlak v tomto případě k úspěchu nevede. Pes se nám zpočátku nepřizpůsobí, a tak musí majitel reakční čas svého psa respektovat. Postupným výcvikem se daří přiblížit a synchronizovat i rozdílné typy temperamentu psa a majitele, které ovšem vyžaduje trpělivost a pochopení.
42 fotek, 6.8.2016, 96 zobrazení, přidat komentář
Pes- je čistá duše, která bezmezně miluje svého pána. A správný ,,pejskař" si je toho plně vědom. Právě od našich psích společníků se učíme, co vlastně je a znamená- čistá důvěra.
Zvídavé malé štěně, dospívající zlobivý puberťák i dospělý pes, při správné výchově je plně oddaným milujícím společníkem. Záleží pouze na nás jakým směrem povedeme svého psa, jakou osobnost z něho vychováme.
Každý z nás je někdy unavený, vyčerpaný, naštvaný. Ale když se pořádně zamyslíme nad některými situacemi, dojde nám, že všechny naše nálady náš pes prožívá s námi. Přijdeme naštvaní z práce a nechce se nám vůbec nic. Ale u dveří nás vítá náš věrný přítel ve skvělé náladě a chce jít ven. Je mu jedno, že nemáme svůj den, že jsme třeba rozcuchaní, máme nějaké to kilo navíc, nebo že nás naštval někdo v obchodě. On stojí o láskyplný kontakt a nějaké dobrodružství se svým pánem. Člověk by si měl dávat pozor na určité své chování vůči psovi, jelikož ten se na nás vždy těší a pokud ho párkrát odbudeme, nebo přehnaně zareagujeme, či hruběji potrestáme, začne se bát svou radost a emoce projevovat.
1. Psa vždy mile přivítáme. Pokud se radostí pomočuje, naše vítání nebude tak mocné, stačí milé pohlazení, jemný ton hlasu.
2. Procházky prokládáme pár minutami cvičení, u štěněte neudržíme pozornost moc dlouho.
3. Pravidelně pouštíme z vodítka na bezpečném místě a zdokonalujeme přivolání.
4. Pozor na velmi častou chybu- lapání rukou- když pes k nám doběhne.
5. Postupně přidáváme nová místa, vždy jsme pozitivně naladěni, většinou se štěně v novém prostředí necítí dobře, bojí se, nerveme ho násilím na vodítku, ale klidným, vřelým, ale důrazným hlasem si trváme na svém.
6. Chodíme mezi ostatní pejskaře, při seznamování s jiným psem NIKDY neškubeme ani netaháme za vodítko! Pokud toto párkrát uděláme, u psa umocníme potřebu nás bránit a do budoucna bude na vodítku problémový, až útočný.
7. Nebuďte zticha, mluvte. Pes je na svého pána napojen, nerozumí každému slovu, ale přesto chápe, co se po něm žádá.
8. Za každé situace buďte sebevědomí.
9. Vysvětlujte, motivujte pamlskem či hračkou.
10. Nežádoucí chování trestejte slovně, používejte a upevňujte zákazový povel.
11. Udržte nervy na uzdě a psa netrestejte přehnaně. Psychologický nátlak a chvilková ignorace, je mnohdy účinnější, než fyzické potrestání.
12. Hrajte si i doma, poté vymezte čas, kdy se odpočívá a třeba odejděte z místnosti. Při trénování samoty nechávejte doma vždy unaveného a spokojeného psa. Lépe snese samotu a zafixuje si, že jakmile pán odchází z domu, je čas si dát šlofíka, protože jakmile se páníček vrátí, opět se bude něco moc zajímavého dít.
13. Pamatujte, že ať uděláte cokoliv, váš pes vám věří, nezklamte ho.
27 fotek, 30.7.2016, 118 zobrazení, přidat komentář
Tuto sobotu se všem psům i páníčkům v lese líbilo a hezky jsme společně krom hraní i procvičili základní povely, chůzi na vodítku a tentokrát bylo ,,žhavé" téma, přivolání psa. Jak správně přivolat? Kdy přivolat? Jak často? A po přivolání- jak chválit???

Pro všechny majitele nebyl problém správně načasovat a zmáknout přivolání. Všichni byli veselí a úžasně své parťáky motivovali. I když štěňata v zápalu hry nezpracují požadavek okamžitě, tak i přes chvilkové vytrvání a udržení nervů na správné hladině pohody, vedlo k radosti psů a páníčků.
U fenečky Boxera, která je vidět na fotkách, se objevil problém. O své paničce moc dobře věděla, bezpečně poznala že se volá její jméno, a i přes to odmítala k majiteli přijít. Po druhém přivolání jsme ihned odhalili základní problém a proto dnes znovu popíšu, co hlavně nedělat aby k nám pes stále ochotně přibíhal. Jakmile se panička vyvarovala pár chyb, fenka už radostně přibíhala.
1. Hlasitě a důrazně, ale vesele zavolám jméno a přidám povel KE MNĚ!
2. Pokud pes nepřibíhá, zaujmu jeho pozornost- hračka, tleskání, popoběhnutí atd.
3. Vesele motivuji, podporuji, musím být zajímavější než vše okolo...
4. Když pes přiběhne, odměním pamlskem a ihned vyslovím povel volno, štěně automaticky odběhne. Postupně interval vyčkání u páníčka prodlužuji.
5. Vyvaruji se tzv.matlání uší a hlavy- valná většina štěňat to nemá ráda, právě toto byl problém u výše zmíněné boxerky. Odmítala paničku díky jejímu láskyplnému objímání. Hodně psů toto omezení svobody vnímá velmi negativně, proto je dobré se těchto chmatů vyvarovat.
6. Přivolání střídám, s odběhnutím- volno, a připnutím na vodítko.
7. Cvičím nejprve sám na klidném místě, postupně přidávám zátěžová prostředí, větší skupinku psů atd...
8. Nejdůležitější bod- nikdy necvičím naštvaný. Jako majitel malého štěněte musím překypovat výbornou náladou, pes bude mnohem ochotněji cvičit.
9. Pokud se přivolání nedaří, nezvyšuji výhružně hlas... nehulákám na štěně přes celou louku apod. Dojdu si na dostatečně blízkou vzdálenost. Pokud i přes tyto základní rady se přivolání nedaří, obrátím se na výcvikáře aby zhodnotil a poradil u konkrétní situace, kde děláme chybu.
10. Pokud pes něco provede- neuposlechne a odběhne za jinými psy či vysokou v lese, nikdy ho po přiběhnutí fyzicky netrestám. Jak postupovat se psem útěkářem je ale kapitola sama pro sebe a malých štěňat se většinou netýká.
66 fotek, 30.7.2016, 61 zobrazení, přidat komentář
Štěně je roztomilé, milé a veselé, ale každou chvíli začne lumpačit. Tahá za nohavice, bolestivě kouše, trhá, co nemá. Psí kluci obtěžují nakrýváním malé fenky a vytahují se jeden na druhého. Mnohokrát jsme si ukazovali a popisovali zákazový povel, takže kdo by si ho chtěl připomenout, najde návod v minulých lekcích. Ale ouha, vzorně a správně psíku nežádoucí chování zakážeme, pes poslechne, ale pustí se do něj za pár okamžiků znovu, dokonce stále častěji. Kde je chyba? Jako vždy v nás. Majitel chce často psa pochválit, že poslechl zákazový poval a vynahradit mu, že mu něco zakázal. Kousat nohavici mi sice nesmíš, ale místo toho si budeme hrát a tahat se o plyšáka. Příště, když se bude štěně nudit, vzpomene si, jak majitele vyprovokoval ke hře - minule si začal hrát, když ho kousalo do nohavice - zkusí to tedy znovu - a hurá, funguje to. Proto nesmíme štěně chválit a odměnit hrou ihned po zákazovém povelu. Musí nastat chvilku pauza, aspoń 5 - 10 vteřin, kdy si štěněte nevšímáme a ono se věnuje něčemu neškodnému. Teprve pak ho zavoláme a zadovádíme si.
18 fotek, 23.7.2016, 117 zobrazení, přidat komentář
Tuto sobotu jsme jako na každé lekci trošku cvičili a štěňata si hlavně hrála. Jelikož parta malých divošků byla v naprosté pohodě, nám se otevřel prostor pro diskuzi. Každý majitel pověděl co aktuálně řeší doma za problém se svým čtyřnohým parťákem. Návrhů k debatě bylo jako vždy hojně, ale nejvíce řešené téma byly LOUŽIČKY.
Jak a kdy by mělo být štěně schopné udržet svou potřebu do doby než se půjde ven? A jak ho to naučit?

Štěně prochází v prvním roce života dosti rychlým růstem a celkovým vývojem jak tělesným, tak i duševním. Proto je velmi důležité abychom my jako majitelé byli schopni v každém období jeho růstu být o krok na před a štěně vedli správným směrem, tedy teď konkrétně k vykonávání potřeby venku, ne doma.
Kdy začít učit?
- v podstatě téměř okamžitě. Když si přivezeme domů malé štěně, mělo by mít od správného chovatele už alespoň částečnou zkušenost s konáním potřeby venku. Doma se ,,nehoda" přeci jen stává poměrně často, ale štěně rychle pochopí že se chodí ven, ideálně na trávu.
Jak učit?
1. štěně vynášíme velmi často ven. Během prvních 14ti dní co nejčastěji jak nám to čas dovolí. Ideálně ihned jak se štěně probudí, poté znovu po krmení, dále při hře cca po 15ti minutách. V noci zpočátku každé 2-3hodiny. Musíme mít na paměti, že toto náročné období trvá jen krátce a interval se začne prodlužovat. Nedá se přesně určit kdy, neboť každý pes je jiný. Nehody jsou běžné ještě okolo 6tého měsíce.
2. Zpočátku vynášíme na vždy stejné a klidné místo. Pokud máme v místě bydliště mnoho pejskařů, je víc než pravděpodobné, že štěně venku potřebu vykonávat nebude chtít. Protože strach a celková obava z pachů cízích dospělých psů bude natolik silná, že štěně ze strachu počká na příchod domů. Protože ví, že tam je v bezpečí. Musíme mít na paměti, že dospělý pes i fena, si močí i trusem značí své území. Pro malé štěně bez zkušeností to je velmi zatěžující a stresující. Proto volíme co nejméně frekventované místo.
3. Po každém vykonání mile a dostatečně chválit.
4. Pokud chceme štěně naučit povel čůrat, je potřeba aby již beze strachu chodilo ven. Povel hlasitě vyslovíme při probíhající potřebě pouze JEDNOU, poté vždy pochválíme. Po čase si pes spojí potřebu se slovy a bude vědět co po něm chceme. Hodně pejskařů tento povel využívá při krátkém ranním venčení než odchází do práce, aby byl pes schopen rozeznat zda se jedná o procházku, či krátké venčení.
5. Za ,,nehody" doma, NIKDY NETRESTAT! Pouze přerušit činnost a odnést štěně ven. Bez komentářů a nadávání uklidit doma.- NIKDY NENAMÁČET ČUMÁK DO LOUŽIČEK!!!
6. Prodlužovat postupně časové intervaly venčení. Venku nechat vykonat potřebu a poté si hrát s hračkou. Po hře se znovu projít a STÁLE CHVÁLIT.
I přes veškerou naši snahu může štěněti trvat déle než si zafixuje chození ven.
Proto mějme na paměti: udržet nervy v hrsti, netrestat, na štěně nespěchat, pozitivně motivovat, rozpohybovat hrou apod.
Při přetrvávajících velmi častých nehodách navštívit veterináře, zda se nejedná o zdravotní problém a popřípadě si nechat poradit. Někdy vyprazdňování doma může být zapříčiněno i psychickým problémem, ne jen tím běžným prvopočátečním, spojeným se zcela běžným strachem z neznámého.

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.